#19 - Kočičí lidé (1942)

Klasický horor, kte­rý je vel­mi slib­ným pře­cho­dem mezi vlnou uni­ver­sa­lov­ských horo­rů 30. a 40. let a moder­ním horo­rem, jehož ději­ny se začí­na­jí psát zhru­ba od roku 1950. S horo­ro­vý­mi mon­st­ry se lou­čí­me jejich inte­li­gent­ní poctou.

Kočičí lidé

Cat People

USA, 1942, 73 minut

Režie:Jacques Tourneur

Scénář: DeWitt Bodeen

Hrají:

Simone Simon (Irena Dubrovna Reed)

Kent Smith (Oliver Reed)

Tom Conway (Doktor Louis Judd)

Jane Randolph (Alice Moore)

Klasický horor je za námi. Při nezna­los­ti sním­ku by bylo mož­né si mys­let, že Cat People jsou dal­ším horo­rem, kde je v hlav­ní roli mon­strum, ten­to­krát v podo­bě ženy, ale ono tomu tak vlast­ně vůbec není. Po zhléd­nu­tí fil­mu si kaž­dý divák musí uvě­do­mit, že tenhle sní­mek je kon­ci­po­ván jiným způ­so­bem než sním­ky z 30. let. Mnohem více je zamě­ře­no na psy­cho­lo­gii a na horor, kte­rý je dán nejen úžas­nou hrou svě­tel a stí­nů, ale samot­ný­mi posta­va­mi, pře­de­vším pak Irenou, kte­rá, ač to není její záměr, je zde zosob­ně­ním zla, a to v tak nevin­né tvá­ři, až je to geni­ál­ně uhran­či­vé.

Oliver Reed potká v zoo­lo­gic­ké zahra­dě u kle­ce s pan­te­rem krás­nou ženu, srb­skou při­stě­ho­val­ky­ni Irenu, do kte­ré se oka­mži­tě zami­lu­je. Ona jeho city opě­tu­je rezer­vo­va­ně. Má strach z nezná­mé­ho, strach z legen­dy, kte­rou Oliver nedo­ká­že pocho­pit, stej­ně jako se nedo­ká­že smí­řit s její­mi oba­va­mi. Irena mu říká, že potře­bu­je čas, že má být trpě­li­vý, ale tohle jedi­né Oliver nedo­ká­že. Donutí Irenu jít k psy­chi­at­ro­vi, k čemuž ona snad­no svo­lí, sama se chce své­ho domně­lé­ho pro­kle­tí zba­vit. Především pro­to, že chce své­ho muže – ano, Olivera si vza­la, i když má své pochy­by – milo­vat, jak si zaslou­ží. Ale bojí se. Bojí se, že by se pro­bu­di­lo pro­kle­tí její­ho koči­čí­ho rodu a ona by své­ho muže zabi­la. Psychiatr by nebyl pro­blém, kdy­by o něm nevě­dě­la i Oliverova spo­lu­pra­cov­ni­ce Alice. Když se tohle Irena doví­dá, začí­ná na Alici žár­lit. Vlastně prá­vem. Poslední dobou s ní man­žel trá­ví sku­teč­ně mno­ho času. V Ireně se pro­bou­zí koči­čí odkaz a ona se mění v koči­čí bes­tii a zabí­jí.

Film je skvě­lou ukáz­kou toho, jak je mož­né nato­čit horo­ro­vý film, aniž by se v něm obje­vi­la sku­teč­ně vraž­dí­cí bes­tie. Náznaky a stí­ny jsou zde mno­hem pro­spěš­něj­ší, Irenu v její koči­čí podo­bě nevi­dí­me. Ale ono to sku­teč­ně není potře­ba. Poté, co zavraž­dí něko­lik ovcí, ji sle­du­je­me, jak jde po uli­ci a kapes­níč­kem si utí­rá ústa. Jednoduché a napros­to geni­ál­ní ges­to. Nebo ve chví­li, kdy jde Alice do bazé­nu, Irena se opět pro­mě­ňu­je ve svou divo­kou koči­čí for­mu, ale mi ji nevi­dí­me, jen ji tuší­me kde­si ve stí­nech, kte­ré kame­ra zabí­rá. Až pak spat­ří­me stín, kte­rý se pozvol­na začí­ná měnit. A za chví­li se roz­sví­tí a u vypí­na­če sto­jí samo­zřej­mě Irena ve své žen­ské podo­bě. Je krás­ná, na prv­ní pohled nevin­ná, ale její duše je roz­pol­ce­ná, nedo­ká­že ovlá­dat své pro­kle­tí. Závěrečná scé­na je fatál­ním vyvr­cho­le­ním, kdy až na kon­ci si Oliver uvě­do­mu­je, kde leží prav­da. Zároveň je zde nád­her­ný sym­bo­lis­mus. Irena umí­rá rukou pan­tera, kte­ré­ho tolik obdi­vo­va­la a kte­rý byl záro­veň její sou­čás­tí. Zabíjí ji zví­ře v ní samot­né, říká ta scé­na, kte­rá jde ješ­tě dál: jed­na polo­vi­na bez dru­hé žít nemů­že, pro­to­že záhy umí­rá i obrov­ská kočka.

Musím říct, že mě osob­ně film ote­ví­rá nové mož­nos­ti horo­rů, kde je v hlav­ní roli něja­ký netvor. Démoničnost Simone Simon je sku­teč­ně úžas­ná. Ta žena doká­že být naiv­ně krás­ná, ale stej­ně tak i smr­tí­cí. Krásně zahra­né a krás­ně vymyš­le­né.

Proč film zařa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Simone Simon je ve své roli okouz­lu­jí­cí i děsi­vá, její fas­ci­na­ce pumou je až pří­zrač­ná a dává nám tušit, že něco není a nebu­de v pořád­ku. Závěr je sym­bo­lic­kou per­lou. Skvělá hra svě­tel a stí­nů.

Proč film neza­řa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Přiznám se, že těž­ko něco vytý­kat. Možná snad tro­chu té nelo­gič­nos­ti v někte­rých dějo­vých prv­cích (proč sak­ra Alice lez­la do toho bazé­nu?), ale to ješ­tě není důvod, aby se tím str­hal celý film.

Další film pat­ří­cí mezi „101 nej­lep­ších horo­rů“ vyjde 22.7.2019

---

Článek je sou­čás­tí seri­á­lu 101 nej­lep­ších horo­rů na inter­ne­to­vém maga­zí­nu Horor-Web.cz.

---