Bohéma (TV seriál)

Bylo jed­nou jed­no stu­dio na Barrandově, kte­rým pro­šly ději­ny. Patřilo k vůbec nej­mo­der­něj­ším v celé Evropě. Ve fil­mech, kte­ré se tam natá­če­ly, hrá­li veli­ká­ni z Národního diva­dla, komi­ci, kra­sa­vi­ce, lama­či srd­cí. Občas se jelo natá­čet do exte­ri­é­ru a čas­to se vyrá­že­lo do barů, cho­di­lo do kina nebo kon­spi­ro­va­lo v bytech. Ale stu­dio, to byl oprav­do­vý domov. Kdo sem zapa­dl, tomu se nemoh­lo nic stát – ane­bo to aspoň tak vypa­da­lo a dlou­ho si to všich­ni mys­le­li. Jenže pak při­šlo osvo­bo­ze­ní násle­do­va­né zná­rod­ně­ním fil­mu a stu­dio pat­ři­lo lidu. Ale her­cům šlo i nadá­le hlav­ně o fil­mo­vé role... Hitler a Goebbels zbož­ňo­va­li film a vědě­li, že pro masy pra­cu­jí­cích ve váleč­né výro­bě je kino důle­ži­té jako chle­ba a mnoh­dy snad i nahra­dí svo­bo­du. Předpokládali, že na tom­to se s čes­ký­mi fil­ma­ři shod­nou, a nemý­li­li se: kome­die a roman­ce se slav­ný­mi čes­ký­mi her­ci se toči­ly sko­ro až do kon­ce vál­ky jako na běží­cím pásu.

Němci zalo­ži­li spo­leč­nost Pragfilm, kte­rá pohl­ti­la býva­lé AB Barrandov. Investovali do vyba­ve­ní ate­li­é­rů a zaměst­ná­va­li dvě tisí­cov­ky pře­váž­ně čes­kých lidí s cílem natá­čet němec­ké i čes­ké fil­my. Díky tomu na tom byla pová­leč­ná zná­rod­ně­ná kine­ma­to­gra­fie skvě­le. České fil­my pomá­ha­ly udr­žet v pro­tek­to­rá­tu klid a pořá­dek, kon­sta­to­va­li nacis­té. A záro­veň udr­žo­va­li národ­ní pově­do­mí, kon­sta­to­va­li Češi. A tak byli všich­ni spo­ko­je­ní a ruka ruku myla: divá­ci v kině zapo­mí­na­li na drs­nou sku­teč­nost, pro­du­cen­ti vydě­lá­va­li a fil­ma­ři díky šla­pa­jí­cí výro­bě nemu­se­li na prá­ce do Německa. Tito všich­ni neby­li vidět. Vidět ale byli her­ci, jejichž popu­la­ri­ta za pro­tek­to­rá­tu vyle­tě­la jako kome­ta. Jenže se neo­be­šla bez spo­le­čen­ských sty­ků s nacis­ty, a tak vět­ši­na čes­kých hvězd stá­la po vál­ce před lido­vým sou­dem pro kola­bo­ra­ci. Motivem obvi­ně­ní byla čas­to jen závist a špat­né svě­do­mí prá­vě těch divá­ků, kte­ří hvězdám krát­ce před­tím nad­še­ně tles­ka­li. Někteří byli očiš­tě­ni, ale vět­ši­ně to stej­ně nepo­moh­lo. A byli tako­ví, kte­ří klid­ně zra­di­li koho­ko­liv a pro­hlá­si­li coko­liv. Jen aby moh­li hrát dál – i za komu­nis­tů. Prostě vklouz­li z jed­né kola­bo­ra­ce do jiné.