Bratři – Recenze – 60 %

Bratři Ctirad a Josef Mašínovi, kte­ří v 50. letech pat­ři­li ke čle­nům pro­ti­ko­mu­nis­tic­ké­ho odbo­je, jsou v čes­ko­slo­ven­ských ději­nách kon­tro­verz­ně při­jí­ma­ný­mi osob­nost­mi. Někteří jim vytý­ka­jí, že ke svým zámě­rům pou­ží­va­li nepři­mě­ře­né pro­střed­ky včet­ně zabi­tí nevin­né­ho civi­lis­ty, zatím­co jiní jejich morál­ně roz­po­ru­pl­né činy obha­ju­jí tím, že bojo­va­li pro­ti kru­té­mu tota­lit­ní­mu reži­mu, jenž měl na svě­do­mí mno­hem vět­ší množ­ství vražd a zlo­či­nů. Je při­tom pozo­ru­hod­né, že reži­sé­rem dra­ma­tic­ké­ho fil­mu o bra­t­rech Mašínech a jejich skut­cích se stal fil­mař, jenž je s nimi vzdá­le­ně pří­bu­zen­sky spří­z­něn. Režisér Tomáš Mašín (3 sezó­ny v pekle, seri­ál Ochránce) letos uve­dl do kin také film Němá tajem­ství a sní­mek Bratři nato­čil po dlou­ho­le­té sna­ze o jeho rea­li­za­ci pod­le scé­ná­ře Marka Epsteina, s nímž spo­lu­pra­co­val už na kome­dii Wilsonov.

Photo © Zuzana Panská / Cinemart

 

Film začí­ná pro­lo­gem z roku 1942, v němž je po roč­ním věz­ně­ní popra­ven Josef Mašín, člen pro­ti­na­cis­tic­ké­ho odbo­je a otec obou bra­trů. Děj se násled­ně pře­sou­vá do začát­ku 50. let, kdy je jeho rodi­na po letech nacis­tic­ké per­ze­ku­ce utla­čo­vá­na pro změ­nu komu­nis­ty – bra­t­rům Ctiradovi a Josefovi (Jan Nedbal a Oskar Hes) je brá­ně­no ve vzdě­lá­vá­ní, jejich zdra­vot­ní­mi kom­pli­ka­ce­mi sužo­va­ná mat­ka (Tatiana Dyková) se po vystou­pe­ní z komu­nis­tic­ké stra­ny potý­ká s výhruž­ka­mi, a navíc je jim ode­brán byt, načež jsou pře­su­nu­ti do nuz­né cha­lu­py. Prostřední tře­ti­na fil­mu je poté věno­vá­na par­ty­zán­ským akcím, kte­ré brat­ři Mašínové pro­vá­dě­jí se svý­mi přá­te­li, a závě­reč­ná tře­ti­na se zas zabý­vá jejich sna­hou ile­gál­ně emi­gro­vat na Západ přes Východní Německo.

Při vzni­ku fil­mu tvůr­ci spo­lu­pra­co­va­li s dosud žijí­cím Josefem Mašínem a s jeho sestrou Zdenou, k téma­tu tudíž pocho­pi­tel­ně při­stou­pi­li s poko­rou a opa­tr­nos­tí. Jejich film ale naštěs­tí nedě­lá z titul­ních postav obou bra­trů nezpo­chyb­ni­tel­né hrdi­ny a vzo­ry odbo­je (což je doce­la úle­va) a neči­ní z nich ani jed­no­znač­né zlo­čin­ce. Nestaví se ani na jed­nu stra­nu názo­ro­vé bari­ká­dy a vůči bra­t­rům Mašínovým zau­jí­má ambi­va­lent­ní nejas­ný postoj. S podob­nou ambi­va­len­cí je vylí­če­na též posta­va kapi­tá­na Státní bez­peč­nos­ti, jenž je bra­tr­ské odbo­jo­vé sku­pi­ně na sto­pě (Stefan Konarske), čímž se sní­mek efek­tiv­ně vyhnul tomu, aby v něm byla hlav­ním anta­go­nis­tou jen dal­ší vari­a­ce na arche­ty­pál­ní posta­vu zlé­ho komu­nis­ty.

Photo © Zuzana Panská / Cinemart

 

Ctirad a Josef jsou vylí­če­ni nejen jako vzor­ní stu­den­ti a milu­jí­cí syno­vé, ale i jako tem­pe­ra­ment­ní, naiv­ní a v jis­tých ohle­dech bez­o­hled­ní mla­dí­ci, za jejichž postup­nou radi­ka­li­za­cí může stát jak upřím­ná nená­vist k reži­mu a sna­ha o navá­zá­ní na odkaz jejich otce, tak ros­tou­cí poži­tek ze záškod­ni­če­ní jako tako­vé­ho. Jejich odboj tak započne trou­fa­lou kama­rád­skou akcí s noč­ním stě­ho­vá­ním kla­ví­ru pod nosem pro­bu­ze­né­ho komu­nis­tic­ké­ho pohla­vá­ra a pokra­ču­je pře­pa­dá­ním slu­žeb­en Sboru národ­ní bez­peč­nos­ti kvů­li zbra­ním, v nichž po bra­t­rech zůstá­va­jí mrt­vé obě­ti niko­li pro­to, že by jejich zabi­tí plá­no­va­li, ale pro­to­že potře­bo­va­li impro­vi­zo­va­ně vyře­šit něja­kou nena­dá­lou ris­kant­ní situ­a­ci.

Ohledně jejich pro­ble­ma­tic­ké­ho jed­ná­ní se však sní­mek ome­zu­je na prak­tic­ký prů­běh jed­not­li­vých záškod­nic­kých akcí a cíle­ně obchá­zí jejich emoč­ní násled­ky a dopa­dy na psy­chi­ku. Bratři se sice ve fil­mu domlou­va­jí se svý­mi spo­leč­ní­ky na orga­ni­za­ci růz­ných par­ty­zán­ských činů, ale zpět­ně roze­bí­rat jejich kon­sek­ven­ce je už nevi­dí­me. Klíčová scé­na s pře­pa­de­ním vozu, během níž došlo ke zmí­ně­né­mu zabi­tí civi­lis­ty, pro­běh­ne dokon­ce zce­la mimo obraz a je pou­ze úspor­ně pře­vy­prá­vě­na oči­tou svěd­ky­ní. Nezamýšleným násled­kem toho­to zámě­ru je, že jsou posta­vy obou bra­trů zre­du­ko­vá­ny na poně­kud sta­tic­ké figur­ky, v jejichž počí­ná­ní absen­tu­jí jak výraz­něj­ší moti­va­ce, tak morál­ní dile­ma­ta.

Photo © Zuzana Panská / Cinemart

 

Nijak se tudíž neře­ší, jaký vliv má na psy­chi­ku obou bra­trů zabí­je­ní nebo ohro­žo­vá­ní lidí či bra­ní rukojmí. Ani jeden z nich se neza­bý­vá otáz­kou, zda­li jejich činy nemo­hou mít do budouc­na nega­tiv­ní důsled­ky na život jejich mat­ky nebo hen­di­ke­po­va­né mlad­ší sest­ry (Karolína Lea Nováková). Nijak se jako posta­vy nevy­ví­je­jí, neza­tě­žu­jí je poci­ty viny, nero­ze­bí­ra­jí s nikým své poli­tic­ké pře­svěd­če­ní ani etic­ké strán­ky své­ho jed­ná­ní. Když zrov­na nejsou upro­střed akce nebo ji neplá­nu­jí, tak je film zasa­zu­je do poměr­ně všed­ních a od ide­o­lo­gie oproš­tě­ných situ­a­cí, jako je účast na tan­co­vač­ce v kul­tur­ním domě, osla­va mat­či­ných naro­ze­nin nebo bra­tr­ské pošťu­cho­vá­ní při sna­ze nau­čit se pod­le ame­ric­ké pří­ruč­ky odzbro­jit útoč­ní­ka s nožem (což nako­nec v pra­xi ani nezú­ro­čí).

Nejvíce tak sní­mek para­dox­ně uspo­ko­ju­je ve finál­ním seg­men­tu, v němž se jeho žánr změ­ní z dobo­vé­ho dra­ma­tu na dob­ro­druž­ný akč­ní thriller. Pokus pěti mužů o emi­gra­ci v něm totiž naby­de do podo­by poměr­ně napí­na­vé­ho boje o pře­ži­tí v mra­zi­vých lesích, v němž jsou pro­ti hle­da­ným uprch­lí­kům pořá­dá­ny roj­ni­ce, obkli­čo­vá­ní a čet­né razie na vla­ko­vých sta­ni­cích. Teprve v tu chví­li je totiž mož­né se na hrdi­ny fil­mu napo­jit skr­ze jejich fyzic­ké strá­dá­ní při mrz­nu­tí a hla­du, zatím­co se mění jejich fyzic­ké vze­zře­ní. Pomáhají i věro­hod­né herec­ké výko­ny pro­ta­go­nis­tů, kdy kro­mě těch již zmí­ně­ných sto­jí za zmín­ku i Adam Ernest, Václav Neužil nebo Matěj Hádek ve ved­lej­ších rolích.

Photo © Zuzana Panská / Cinemart

 

Plně věro­hod­ný je film Bratři i z hle­dis­ka zachy­ce­ní dobo­vých reá­lií, při­čemž po řeme­sl­né strán­ce od kame­ry po hud­bu a střih mu není co vytknout a oce­nit lze i jeho edu­ka­tiv­ní rovi­nu. Snahou vylí­čit his­to­ric­ké udá­los­ti v nečer­no­bí­lých bar­vách sní­mek v kon­tex­tu fil­mo­vých děl zabý­va­jí­cích se situ­a­cí v pová­leč­ném Československu do znač­né míry vyni­ká, záro­veň ale půso­bí emo­ci­o­nál­ně pod­vy­ži­ve­ně a nepřed­klá­dá žád­né hlub­ší myš­len­ko­vé pod­ně­ty. Výsledkem je věc­ně popis­ný, avšak jinak veskr­ze plo­chý sní­mek, u nějž se nelze zba­vit dojmu, že názo­ro­vě neut­rál­ní film by šel z pří­bě­hu brat­ří Mašínových vytvo­řit i tak, aniž by se musel zce­la igno­ro­vat jeho morál­ní roz­měr, jenž je na něm tím nej­za­jí­ma­věj­ším.

 

---

---