Bruce Willis

Walter Bruce Willis (naro­zen 19. břez­na 1955) je ame­ric­ký herec na odpo­čin­ku. Jeho kari­é­ra zača­la v 70. letech 20. sto­le­tí na mimob­roadwa­yských scé­nách. Proslavil se hlav­ní rolí v komediálně-dramatickém seri­á­lu Moonlighting (1985-1989) a od té doby se obje­vil ve více než 70 fil­mech, při­čemž širo­ké uzná­ní zís­kal jako akč­ní hrdi­na po ztvár­ně­ní Johna McClanea v sérii Smrtonosná past (1988-2013) a dal­ších násled­ných rolích.

Mezi dal­ší Willisovy sním­ky pat­ří Poslední skaut (1991), Pulp Fiction (1994), 12 opic (1995), Poslední zůstá­vá (1996), Pátý ele­ment (1997), Armageddon (1998), Šestý smy­sl (1999), Hartova vál­ka (2002), Slzy slun­ce (2003), Rukojmí (2005), Šťastné čís­lo Slevin (2006), Náhradníci (2009), Moonrise Kingdom (2012), Rock the Kasbah (2015) a Motherless Brooklyn (2019).

Jako zpě­vák vydal Willis v roce 1987 debu­to­vé album The Return of Bruno, po němž násle­do­va­la dal­ší dvě alba v letech 1989 a 2001. V roce 2015 debu­to­val na Broadwayi v diva­del­ní adap­ta­ci hry Misery. Willis během své kari­é­ry zís­kal řadu oce­ně­ní, včet­ně Zlatého gló­bu, dvou cen Primetime Emmy a dvou People’s Choice Awards. V roce 2006 zís­kal hvězdu na holly­wo­od­ském chod­ní­ku slá­vy.

V břez­nu 2022 Willisova rodi­na ozná­mi­la, že po dia­gnóze afá­zie kon­čí s herec­tvím.

Raný život

Walter Bruce Willis se naro­dil 19. břez­na 1955 v zápa­do­ně­mec­kém Idar-Obersteinu. Jeho mat­ka Marlene pochá­ze­la z němec­ké­ho Kasselu. Jeho otec, David Willis, byl ame­ric­ký voják. Willis má mlad­ší sest­ru Florence a dva mlad­ší bra­t­ry, Roberta (zemřel) a Davida. Po pro­puš­tě­ní z armá­dy v roce 1957 otec pře­stě­ho­val rodi­nu do své­ho rod­né­ho měs­ta Carneys Point ve stá­tě New Jersey. Willis popsal svůj původ jako „dlou­hou linii mod­rých límeč­ků“. Jeho mat­ka pra­co­va­la v ban­ce a otec byl svá­řeč, mis­tr mecha­nik a továr­ní děl­ník.

Willis, kte­rý mlu­vil s kok­tá­ním, navště­vo­val střed­ní ško­lu Penns Grove High School, kde mu spo­lu­žá­ci pře­zdí­va­li „Buck-Buck“. Zapojil se do dra­ma­tic­ké­ho krouž­ku, zjis­til, že hra­ní na jeviš­ti jeho kok­tá­ní zmír­ňu­je, a nako­nec byl zvo­len před­se­dou stu­dent­ské rady.

Po ukon­če­ní střed­ní ško­ly v roce 1973 pra­co­val Willis jako stráž­ný v jader­né elek­trár­ně Salem a pře­vá­žel čle­ny posád­ky v továr­ně DuPont Chambers Works v Deepwateru ve stá­tě New Jersey. Poté, co pra­co­val jako sou­kro­mý detek­tiv (tuto roli si poz­dě­ji zahrál v komediálně-dramatickém seri­á­lu Moonlighting a v akč­ní kome­dii Poslední skaut), se dal na herec­tví. Zapsal se do dra­ma­tic­ké­ho pro­gra­mu na Montclairské stát­ní uni­ver­zi­tě, kde byl obsa­zen do před­sta­ve­ní Kočka na roz­pá­le­né ple­cho­vé stře­še. V roce 1977 ško­lu opus­til a pře­stě­ho­val se do New Yorku, kde se na počát­ku 80. let živil jako bar­man v manhat­tan­ském umě­lec­kém baru Kamikaze a záro­veň žil ve čtvr­ti Hell’s Kitchen.

Kariéra

Osmdesátá léta

Během živo­ta v New Yorku Willis účin­ko­val jako kom­par­zis­ta v závě­reč­né scé­ně shr­nu­tí Paula Newmana ve fil­mu Verdikt (1982). V roce 1983 byl dublé­rem Eda Harrise v hlav­ní roli Eddieho v mimob­roadwa­yské pre­mi­é­ře hry Blázen z lás­ky (Fool for Love), v roce 1984 pak tuto roli pře­vzal. Ještě téhož roku se pře­stě­ho­val do Kalifornie a obje­vil se ve fil­mu „No Exit“, epi­zo­dě seri­á­lu Miami Vice z roku 1984. V roce 1985 hos­to­val v prv­ní epi­zo­dě obno­ve­né­ho seri­á­lu The Twilight Zone z roku 1980, „Shatterday“.

Úspěšně se zúčast­nil kon­kur­zu na roli Davida Addisona Jr. ze seri­á­lu Moonlighting (1985-1989), kde se o tuto pozi­ci uchá­zel v kon­ku­ren­ci 3000 dal­ších her­ců. Hlavní role v seri­á­lu Moonlighting po boku Cybill Shepherdové mu pomoh­la pro­sa­dit se jako kome­di­ál­ní herec. Během pěti sezón seri­á­lu zís­kal cenu Emmy za vyni­ka­jí­cí­ho her­ce v hlav­ní roli v dra­ma­tic­kém seri­á­lu a Zlatý gló­bus za nej­lep­ší­ho her­ce - tele­viz­ní seri­ál hudeb­ní nebo kome­di­ál­ní.

V době nej­vět­ší­ho úspě­chu seri­á­lu najal výrob­ce nápo­jů Seagram Willise jako reklam­ní­ho agen­ta pro své výrob­ky Golden Wine Cooler. Reklamní kam­paň vynes­la vychá­ze­jí­cí hvězdě během dvou let 5-7 mili­o­nů dola­rů. Přesto se Willis roz­ho­dl smlou­vu se spo­leč­nos­tí nepro­dlou­žit, když se v roce 1988 roz­ho­dl pře­stat pít alko­hol.

Willis si popr­vé zahrál hlav­ní roli v celo­ve­čer­ním fil­mu ve fil­mu Blakea Edwardse Rande nasle­po z roku 1987 s Kim Basinger a Johnem Larroquettem. Edwards ho zno­vu obsa­dil do role sku­teč­né­ho kov­boj­ské­ho her­ce Toma Mixe ve fil­mu Sunset (1988). Nicméně až jeho teh­dy neče­ka­ná role Johna McClanea ve fil­mu Smrtonosná past (1988) ho kata­pul­to­va­la mezi fil­mo­vé hvězdy a akč­ní hrdi­ny. Většinu kaska­dér­ských kous­ků ve fil­mu pro­vá­děl sám a film celo­svě­to­vě vydě­lal 138 708 852 dola­rů.

Po úspě­chu se Smrtonosnou pas­tí si zahrál hlav­ní roli v dra­ma­tu Na ven­ko­vě jako viet­nam­ský vete­rán Emmett Smith a také pro­půj­čil hlas mlu­ví­cí­mu dítě­ti ve fil­mu Podívej, kdo to mlu­ví a také v jeho pokra­čo­vá­ní Podívej, kdo to mlu­ví.

Na kon­ci 80. let zazna­me­nal Willis mír­ný úspěch jako nahrá­va­cí umě­lec, když nato­čil album pop-blues s názvem The Return of Bruno, kte­ré obsa­ho­va­lo hito­vý sin­gl „Respect Yourself“ s kape­lou The Pointer Sisters. LP bylo pro­pa­go­vá­no paro­dií na rocko­vý doku­ment podob­nou fil­mu Spinal Tap, kte­rá obsa­ho­va­la scé­ny Willisova vystou­pe­ní na slav­ných akcích včet­ně Woodstocku. Jako dru­hý sin­gl vydal ver­zi pís­ně Drifters „Under the Boardwalk“; ta se dosta­la na 2. mís­to v brit­ské Top 40, ale v USA byla méně úspěš­ná.

1990

Po zís­ká­ní vel­ké­ho osob­ní­ho úspě­chu a pop­kul­tur­ní­ho vli­vu rolí Johna McClanea ve Smrtonosné pas­ti si Willis svou roli zopa­ko­val v pokra­čo­vá­ních Smrtonosná past 2 (1990) a Smrtonosná past s pomstou (1995). Tyto prv­ní tři díly série Smrtonosná past vydě­la­ly v mezi­ná­rod­ním měřít­ku přes 700 mili­o­nů dola­rů a vynes­ly Willise na prv­ní příč­ku holly­wo­od­ských akč­ních hvězd.

Na počát­ku 90. let zazna­me­na­la Willisova kari­é­ra mír­ný pro­pad, když hrál v pro­pa­dá­cích jako Ohnivá past (1990) a Hudson Hawk (1991), ačko­li našel kasov­ní úspěch ve fil­mu Poslední skaut. Většího úspě­chu dosá­hl s fil­mem Striking Distance (1993), ale opět pro­pa­dl s fil­mem Barva noci (1994): dal­ší kasov­ní neú­spěch, kri­ti­ka jej sice pra­ný­řo­va­la, ale na trhu s domá­cím videem si vedl dob­ře a v roce 1995 se stal jed­ním z 20 nej­půj­čo­va­něj­ších fil­mů ve Spojených stá­tech, časo­pis Maxim navíc jeho sexu­ál­ní scé­nu ve fil­mu ozna­čil za „nej­lep­ší sexu­ál­ní scé­nu v his­to­rii fil­mu“.

V roce 1994 si také zahrál hlav­ní roli v jed­né čás­ti slav­né­ho fil­mu Quentina Tarantina Pulp Fiction (film má tří­díl­ný pří­běh); obrov­ský úspěch fil­mu dal jeho kari­é­ře nový impuls. V roce 1996 byl výkon­ným pro­du­cen­tem a hlav­ní hvězdou kres­le­né­ho fil­mu Bruno the Kid, v němž se obje­vi­la jeho CGI podo­ba. V témže roce si zahrál v ani­mo­va­ném fil­mu Mikea Judge Beavis a Butt-head Do Ameriky se svou teh­dej­ší man­žel­kou Demi Moore. Ve fil­mu hrál opi­lé­ho zlo­čin­ce jmé­nem „Muddy Grimes“, kte­rý omy­lem pošle Judgeovy titul­ní posta­vy, aby zabi­ly jeho ženu Dallas (namlu­ve­nou Mooreovou). Hlavní role pak ztvár­nil ve fil­mech 12 opic (1995) a Pátý ele­ment (1997). Koncem deva­de­sá­tých let však jeho kari­é­ra upadla do dal­ší­ho útlu­mu, když se obje­vi­ly kri­ti­kou odmí­ta­né fil­my jako Šakal, Rtuť vzhů­ru a Snídaně šam­pi­ó­nů a také implo­ze pro­duk­ce fil­mu Broadwayský rváč, jejíž deba­kl zachrá­nil až úspěch Armageddonu v režii Michaela Baye, v němž Willis sou­hla­sil hrát jako kom­pen­za­ci za neú­spěš­nou pro­duk­ci a z něhož se stal celo­svě­to­vě nej­vý­dě­leč­něj­ší film roku 1998. Ve stej­ném roce se jeho hlas a podo­ba obje­vi­ly ve video­hře Apokalypsa pro PlayStation. V roce 1999 si pak Willis zahrál hlav­ní roli ve fil­mu M. Night Shyamalana Šestý smy­sl, kte­rý byl komerč­ně i kri­tic­ky úspěš­ný.

2000

V roce 2000 zís­kal Willis cenu Emmy za vyni­ka­jí­cí­ho hos­tu­jí­cí­ho her­ce v kome­di­ál­ním seri­á­lu za svou prá­ci v seri­á­lu Přátelé (v němž hrál otce mno­hem mlad­ší pří­tel­ky­ně Rosse Gellera). Za svou prá­ci v seri­á­lu Přátelé byl také nomi­no­ván na cenu American Comedy Award 2001 (v kate­go­rii Nejvtipnější muž­ský hos­tu­jí­cí výstup v tele­viz­ním seri­á­lu). V roce 2000 si Willis zahrál také Jimmyho „Tulipána“ Tudeskiho ve fil­mu The Whole Nine Yards po boku Matthewa Perryho. Willis byl původ­ně obsa­zen do role Terryho Benedicta ve fil­mu Ocean’s Eleven (2001), ale nako­nec od toho upus­til, aby mohl pra­co­vat na nahrá­vá­ní alba. V pokra­čo­vá­ní Ocean’s Twelve (2004) se obje­vil v epi­zod­ní roli. V roce 2005 se obje­vil ve fil­mo­vé adap­ta­ci Sin City. V roce 2006 pro­půj­čil svůj hlas mýva­lo­vi RJovi ve fil­mu Over the Hedge. V roce 2007 se obje­vil v polo­vi­ně dvo­j­fil­mu Grindhouse (Planeta teror) jako padouch, zmu­to­va­ný voják. Po Sin City to byla Willisova dru­há spo­lu­prá­ce s reži­sé­rem Robertem Rodriguezem.

Willis se během své kari­é­ry něko­li­krát obje­vil v Late Show s Davidem Lettermanem. V jeho pořa­du zaska­ko­val za nemoc­né­ho Davida Lettermana 26. úno­ra 2003, kdy měl být hos­tem. Při mno­ha svých vystou­pe­ních v tom­to pořa­du Willis insce­nu­je pro­pra­co­va­né vti­py, napří­klad si oblé­kl den­ní oran­žo­vý oblek na počest brá­ny Central Parku, nechal si vytvo­řit na jed­né stra­ně obli­če­je simu­lo­va­né zra­ně­ní po střel­bě pta­čí­mi bro­ky po Harrym Whittingtonovi nebo se poku­sil pře­ko­nat rekord (paro­die na Davida Blaina) v setr­vá­ní pod vodou po dobu pou­hých dva­ce­ti sekund.

Dvanáctého dub­na 2007 se obje­vil zno­vu, ten­to­krát v paru­ce Sanjaye Malakara. Při svém vystou­pe­ní 25. červ­na 2007 měl na hla­vě mini­a­tur­ní tur­ban, kte­rý dopro­vá­zel vtip o svém vlast­ním fik­tiv­ním doku­men­tu s názvem Nepříjemné tuše­ní (slov­ní hříč­ka na téma Nepříjemná prav­da). Willis se také obje­vil v japon­ské tele­viz­ní rekla­mě na Subaru Legacy. V sou­vis­los­ti s tím Subaru vyro­bi­lo na Willisovu počest ome­ze­nou sérii vozů Legacy s ozna­če­ním „Subaru Legacy Touring Bruce“.

Willis se obje­vil v pěti fil­mech se Samuelem L. Jacksonem (Nabitá zbraň 1 od National Lampoon, Pulp Fiction, Smrtonosná past s pomstou, Nezlomný a Skleněný) a oba her­ci měli spo­leč­ně pra­co­vat na fil­mu Black Water Transit, než od toho upus­ti­li. Willis také spo­lu­pra­co­val se svou nej­star­ší dce­rou Rumer ve fil­mu Rukojmí z roku 2005. V roce 2007 se obje­vil v thrille­ru Perfect Stranger po boku Halle Berry, v krimi/dramatu Alpha Dog po boku Sharon Stone a zopa­ko­val si roli Johna McClanea ve fil­mu Live Free or Die Hard. Následně se obje­vil ve fil­mech Co se prá­vě sta­lo a Náhradníci, nato­če­ných pod­le stej­no­jmen­né­ho komik­su.

Willis měl hrát gene­rá­la ame­ric­ké armá­dy Williama R. Peerse ve fil­mu Pinkville reži­sé­ra Olivera Stonea, dra­ma­tu o vyšet­řo­vá­ní masa­k­ru v My Lai v roce 1968. Kvůli stáv­ce ame­ric­ké­ho sdru­že­ní sce­náris­tů v roce 2007 byl však film zru­šen. Willis se v roce 2008 obje­vil na albu sku­pi­ny Blues Traveler North Hollywood Shootout, kde před­ne­sl mlu­ve­né slo­vo nad instru­men­tál­ním blu­e­srocko­vým jamem ve sklad­bě „Free Willis (Ruminations from Behind Uncle Bob’s Machine Shop)“. Na začát­ku roku 2009 se obje­vil v reklam­ní kam­pa­ni pro­pa­gu­jí­cí změ­nu názvu pojiš­ťov­ny Norwich Union na Aviva.

2010

Willis hrál s Tracym Morganem v kome­dii Cop Out reži­sé­ra Kevina Smithe o dvou poli­cej­ních detek­ti­vech vyšet­řu­jí­cích krá­dež base­ballo­vé kar­tič­ky. Film byl uve­den do kin v úno­ru 2010. Willis se obje­vil ve video­kli­pu k pís­ni „Stylo“ od sku­pi­ny Gorillaz. V roce 2010 se také obje­vil v epi­zod­ní roli s býva­lý­mi spo­lu­ma­ji­te­li Planet Hollywood a akč­ní­mi hvězda­mi 80. let Sylvesterem Stallonem a Arnoldem Schwarzeneggerem ve fil­mu The Expendables. Willis si zahrál roli gene­ric­ké­ho ple­šou­na „pana Churche“. Bylo to popr­vé, kdy se tito tři význam­ní her­ci akč­ních fil­mů obje­vi­li na plát­ně spo­leč­ně. Přestože scé­na, v níž se všich­ni tři obje­vi­li, byla krát­ká, pat­ři­la k nej­o­če­ká­va­něj­ším scé­nám fil­mu. Trojice natá­če­la svou scé­nu v prázd­ném kos­te­le 24. říj­na 2009. Willis si dále zahrál ve fil­mu RED, adap­ta­ci stej­no­jmen­né komik­so­vé mini­sé­rie, v níž ztvár­nil Franka Mosese. Film byl uve­den do kin 15. říj­na 2010.

Willis si zahrál po boku Billa Murrayho, Edwarda Nortona a Frances McDormand ve fil­mu Moonrise Kingdom (2012). Natáčení pro­bí­ha­lo v roce 2011 na Rhode Islandu pod režij­ním vede­ním Wese Andersona. Willis se vrá­til v roz­ší­ře­né roli ve fil­mu The Expendables 2 (2012). Po boku Josepha Gordona-Levitta se obje­vil v akč­ním sci-fi sním­ku Looper (2012) jako star­ší ver­ze Gordon-Levittovy posta­vy Joea.

Willis se spo­jil s 50 Centem ve fil­mu reži­sé­ra Davida Barretta s názvem Fire with Fire, kde si zahrál po boku Joshe Duhamela a Rosario Dawson, o hasi­či, kte­rý musí zachrá­nit svou život­ní lás­ku. Willis se také při­po­jil k Vinci Vaughnovi a Catherine Zeta-Jonesové ve fil­mu Lay the Favorite reži­sé­ra Stephena Frearse o lasve­gaské ser­ví­r­ce, kte­rá se sta­ne elit­ní pro­fe­si­o­nál­ní hráč­kou. Oba fil­my dis­tri­bu­o­va­la spo­leč­nost Lionsgate Entertainment.

Willis si popáté zopa­ko­val svou nej­slav­něj­ší roli Johna McClanea ve fil­mu Dobrý den, dra­houš­ku, kte­rý byl uve­den do kin 14. úno­ra 2013. V jed­nom roz­ho­vo­ru Willis řekl: „Pro Smrtonosnou past mám v srd­ci hře­ji­vé mís­to...... Už jen ta novin­ka, že můžu hrát stej­nou posta­vu přes 25 let a stá­le mě zvou zpát­ky, je zábav­ná. Mnohem vět­ší výzva je muset zno­vu hrát ve fil­mu a sna­žit se sou­pe­řit sám se sebou, což ve Smrtonosné pas­ti dělám. Pokaždé se sna­žím svou prá­ci vylep­šit.“

12. říj­na 2013 Willis mode­ro­val Saturday Night Live s Katy Perry jako hudeb­ním hos­tem.

Od začát­ku roku 2010 se Willis krát­ce obje­vil v mno­ha akč­ních thrille­rech nato­če­ných pří­mo na video, v kaž­dém fil­mu má v prů­mě­ru asi 15 minut času. Chris Nashawaty z časo­pi­su Esquire popi­su­je tyto fil­my jako „výnos­ný bez­peč­ný pří­stav pro her­ce urči­té­ho věku“, podob­ně jako fil­mo­vou sérii The Expendables, v níž vystu­pu­jí star­ší akč­ní hvězdy.

V roce 2015 Willis debu­to­val na Broadwayi v adap­ta­ci romá­nu Stephena Kinga Misery od Williama Goldmana po boku Laurie Metcalfové v Broadhurst Theatre. Jeho výkon byl kri­ti­kou vesměs odmí­tán a ozna­čo­ván za „prázd­ný“ a „neteč­ný“.

V roce 2018 bylo ozná­me­no, že Willis bude dal­ším her­cem, kte­ré­ho bude opé­kat sta­ni­ce Comedy Central.

Filmy s Willisem vydě­la­ly v seve­ro­a­me­ric­kých poklad­nách mezi 2,64 a 3,05 mili­ar­da­mi dola­rů, což z něj v roce 2010 uči­ni­lo osmé­ho nej­vý­dě­leč­něj­ší­ho her­ce v hlav­ní roli a dva­nác­té­ho včet­ně ved­lej­ších rolí. Je dvoj­ná­sob­ným drži­te­lem ceny Emmy, Zlatého gló­bu a čty­ři­krát byl nomi­no­ván na cenu Saturn.

20. léta

V roce 2020 Willis ztvár­nil Doraemona pro rekla­mu SoftBank 5G v Japonsku.

V led­nu 2021 byl požá­dán, aby opus­til pro­dej­nu Rite Aid v Los Angeles, pro­to­že během pan­de­mie v Kalifornii neměl na sobě mas­ku na ochra­nu před COVID-19. V roce 2021 se Willis stal jed­ním z nej­zná­měj­ších her­ců, kte­ří se obje­vi­li na trhu. Willis poz­dě­ji řekl, že „to byla chy­ba v úsud­ku“ a že by lidé měli „být ven­ku všich­ni v bez­pe­čí a pokra­čuj­me v mas­ko­vá­ní.“

Ceny Zlatá mali­na vytvo­ři­ly jed­no­rá­zo­vé oce­ně­ní „Nejhorší výkon Bruce Willise ve fil­mu 2021“ za jeho role v osmi fil­mech uve­de­ných v tom­to kalen­dář­ním roce.

30. břez­na 2022 bylo jeho dce­rou Rumer pro­zra­ze­no, že odstu­pu­je od herec­tví poté, co mu byla dia­gnos­ti­ko­vá­na afá­zie. V době jeho odcho­du do důcho­du zbý­va­lo dokon­čit osm Willisových fil­mů, kte­ré měly být uve­de­ny v letech 2022 a 2023.

Podnikatelské aktivity

Willis vlast­ní domy v Los Angeles a Penns Grove v New Jersey. Pronajímá také byty v Trump Tower a v Riverside South na Manhattanu.

V roce 2000 zalo­žil Willis se svým obchod­ním part­ne­rem Arnoldem Rifkinem fil­mo­vou pro­dukč­ní spo­leč­nost Cheyenne Enterprises. V roce 2007, po fil­mu Live Free or Die Hard, opus­til spo­leč­nost, kte­rou vedl výhrad­ně Rifkin. Vlastní také něko­lik malých pod­ni­ků v Hailey ve stá­tě Idaho, včet­ně baru The Mint Bar a diva­dla The Liberty Theater, a byl jed­ním z prv­ních pro­mo­té­rů Planet Hollywood spo­lu s her­ci Arnoldem Schwarzeneggerem a Sylvesterem Stallonem. Willis a ostat­ní her­ci dostá­va­li za svá vystou­pe­ní a pod­po­ru zapla­ce­no pro­střed­nic­tvím zaměst­na­nec­ké­ho akci­o­vé­ho plá­nu.

V roce 2009 Willis pode­psal smlou­vu, na jejímž zákla­dě se stal mezi­ná­rod­ní tvá­ří vod­ky Sobieski spo­leč­nos­ti Belvedere SA výmě­nou za 3,3% podíl ve spo­leč­nos­ti.

Osobní život

Willisovými herec­ký­mi vzo­ry jsou Gary Cooper, Robert De Niro, Steve McQueen a John Wayne. Je levák. Se svou rodi­nou byd­lí v losan­ge­les­ké čtvr­ti Brentwood.

Vztahy a děti

Na pre­mi­é­ře fil­mu Stakeout se Willis sezná­mil s hereč­kou Demi Moore. Vzali se 21. lis­to­pa­du 1987 a měli spo­lu tři dce­ry: Rumer (naro­ze­na 16. srp­na 1988), Scout (naro­ze­na 20. čer­ven­ce 1991) a Tallulah (naro­ze­na 3. úno­ra 1994). Willis a Mooreová ozná­mi­li roz­chod 24. červ­na 1998. Žádost o roz­vod poda­li 18. říj­na 2000 a roz­vod byl dokon­čen ješ­tě téhož dne. Willis k roz­vo­du uve­dl: „Měl jsem pocit, že jsem selhal jako otec a man­žel, pro­to­že jsem nebyl scho­pen, aby to fun­go­va­lo.“ V roce 2000 se roz­ve­dl. Za to, že mu pomohl situ­a­ci zvlád­nout, vdě­čí her­ci Willu Smithovi. S Mooreovou i jejím poz­děj­ším man­že­lem, her­cem Ashtonem Kutcherem, udr­žo­val blíz­ké přá­tel­ství a zúčast­nil se jejich svat­by.

Willis byl zasnou­be­ný s hereč­kou Brooke Burnsovou, než se v roce 2004 po dese­ti měsí­cích spo­leč­né­ho živo­ta roze­šli. S model­kou Emmou Hemingovou se ože­nil 21. břez­na 2009 na Turks a Caicos; mezi hos­ty byly jeho tři dce­ry a také Mooreová a Kutcher. Obřad nebyl práv­ně závaz­ný, a tak se pár o šest dní poz­dě­ji zno­vu ože­nil při civil­ním obřa­du v Beverly Hills. Pár má dvě dce­ry: Mabel (naro­ze­na v dub­nu 2012) a Evelyn (naro­ze­na v květ­nu 2014).

Náboženské názory

Willis byl kdy­si lute­rá­nem, ale dnes už neprak­ti­ku­je. V roz­ho­vo­ru pro časo­pis George v čer­ven­ci 1998 uve­dl: „Organizovaná nábo­žen­ství obec­ně jsou pod­le mého názo­ru odumí­ra­jí­cí for­my. Všechna byla vel­mi důle­ži­tá, když jsme nevě­dě­li, proč se pohy­bu­je Slunce, proč se mění poča­sí, proč vzni­ka­jí huri­ká­ny nebo sop­ky. Moderní nábo­žen­ství je koneč­nou sto­pou moder­ní myto­lo­gie. Existují však lidé, kte­ří Bibli vyklá­da­jí doslov­ně. Doslova! Rozhodl jsem se nevě­řit, že je to správ­ná ces­ta. A to je to, co dělá Ameriku cool, víte?“

Politické názory

V roce 1988 Willis a jeho teh­dej­ší man­žel­ka Demi Mooreová ved­li kam­paň za pre­zi­dent­skou kan­di­da­tu­ru demo­kra­tic­ké­ho guver­né­ra Massachusetts Michaela Dukakise. O čty­ři roky poz­dě­ji pod­po­ro­val pre­zi­den­ta George H. W. Bushe při jeho zno­vuzvo­le­ní a byl ote­vře­ným kri­ti­kem Billa Clintona. V roce 1996 však odmí­tl pod­po­řit Clintonova repub­li­kán­ské­ho pro­ti­kan­di­dá­ta Boba Dolea, pro­to­že Dole kri­ti­zo­val Demi Moore za její roli ve fil­mu Striptýz. Willis byl pozva­ným řeč­ní­kem na repub­li­kán­ském národ­ním sjez­du v roce 2000 a v tom­to roce pod­po­řil George W. Bushe. V pre­zi­dent­ské kam­pa­ni v roce 2008 nepo­sky­tl žád­né pří­spěv­ky ani veřej­nou pod­po­ru. V něko­li­ka roz­ho­vo­rech z červ­na 2007 pro­hlá­sil, že zastá­vá někte­ré repub­li­kán­ské ide­o­lo­gie.

V roce 2006 řekl, že Spojené stá­ty by měly více zasa­ho­vat v Kolumbii, aby se ukon­čil obchod s dro­ga­mi. V něko­li­ka roz­ho­vo­rech Willis uve­dl, že pod­po­ru­je vyso­ké pla­ty uči­te­lů a poli­cis­tů, a řekl, že je zkla­mán sys­té­mem pěs­toun­ské péče ve Spojených stá­tech a také zachá­ze­ním s původ­ní­mi oby­va­te­li Ameriky. Willis také uve­dl, že je zastán­cem prá­va na drže­ní zbra­ní, a pro­hlá­sil: „Každý má prá­vo nosit zbraň. Pokud sebe­re­te zbra­ně legál­ním drži­te­lům zbra­ní, pak jedi­ní lidé, kte­ří mají zbra­ně, jsou ti špat­ní.“

V úno­ru 2006 byl Willis na Manhattanu, aby s novi­ná­ři pro­pa­go­val svůj film 16 blo­ků. Jeden z repor­té­rů se poku­sil Willise zeptat na jeho názor na Bushovu admi­nis­tra­ti­vu, ale Willis ho pře­ru­šil upro­střed věty, když řekl: „Už mě neba­ví odpo­ví­dat na tuhle zasra­nou otáz­ku. Jsem repub­li­kán jen do té míry, že chci men­ší vlá­du, chci méně vlád­ních zása­hů. Chci, aby se pře­sta­li srát do mých a vašich peněz a daní, kte­ré kaž­dý rok dává­me z 50 pro­cent. Chci, aby byli roz­počto­vě odpo­věd­ní, a chci, aby ti zatra­ce­ní lob­bis­té vypad­li z Washingtonu. Udělejte to a já řek­nu, že jsem repub­li­kán. Nenávidím vlá­du, jas­né? Jsem apo­li­tic­ký. Zapište si to. Nejsem repub­li­kán.“

Willisovo jmé­no se obje­vi­lo v inze­rá­tu v Los Angeles Times ze 17. srp­na 2006, kte­rý odsou­dil Hamás a Hizballáh a pod­po­řil Izrael v izraelsko-libanonské vál­ce v roce 2006.

Vojenské zájmy

Během své fil­mo­vé kari­é­ry Willis ztvár­nil něko­lik vojen­ských postav ve fil­mech jako V zemi, Obléhání, Hartova vál­ka, Slzy slun­ce, Grindhouse a G.I. Joe: Joe Joe: Odveta. Willis vyrůs­tal ve vojen­ské rodi­ně a veřej­ně pro­dá­val skaut­ské sušen­ky pro ozbro­je­né síly Spojených stá­tů. V roce 2002 navrh­la Willisovi jeho teh­dy osmi­le­tá dce­ra Tallulah, aby nakou­pil skaut­ské sušen­ky a poslal je vojá­kům. Willis zakou­pil 12 000 kra­bic suše­nek, kte­ré byly roz­dě­le­ny námoř­ní­kům na palubě lodi USS John F. Kennedy a dal­ším jed­notkám, kte­ré byly v té době roz­mís­tě­ny na Blízkém výcho­dě.

V roce 2003 Willis navští­vil Irák v rám­ci tur­né USO a zpí­val vojá­kům se svou sku­pi­nou The Accelerators. Willis zva­žo­val, že vstou­pí do armá­dy, aby pomohl v boji pro­ti dru­hé irác­ké vál­ce, ale odra­dil ho jeho věk. Mělo se za to, že nabí­dl mili­on dola­rů kaž­dé­mu nebo­jov­ní­ko­vi, kte­rý udá tero­ris­tic­ké vůd­ce Usámu bin Ládina, Ajmána az-Zavahírího nebo Abú Musaba az-Zarkávího; ve vydá­ní časo­pi­su Vanity Fair z červ­na 2007 však upřes­nil, že toto pro­hlá­še­ní bylo uči­ně­no hypo­te­tic­ky a nemě­lo být brá­no doslo­va. Willis také kri­ti­zo­val média za jejich infor­mo­vá­ní o vál­ce a stě­žo­val si, že se tisk spí­še zamě­řu­je na nega­tiv­ní aspek­ty vál­ky:

Já jsem jel do Iráku, pro­to­že když jsem tam byl, viděl jsem vojá­ky - vět­ši­nou mla­dé děti - jak pomá­ha­jí lidem v Iráku; pomá­ha­jí obno­vit dodáv­ky elektři­ny, pomá­ha­jí otevřít nemoc­ni­ce, pomá­ha­jí obno­vit dodáv­ky vody, a nic z toho ve zprá­vách neu­sly­ší­te. Slyšíte: „Dnes bylo zabi­to X lidí,“ což pod­le mě dělá obrov­skou chy­bu. Je to jako pli­vat na ty mla­dé muže a ženy, kte­ří tam boju­jí, aby pomoh­li této zemi.

V populární kultuře

V roce 1996 napsal Roger Director, sce­náris­ta a pro­du­cent ze seri­á­lu Moonlighting, román o Willisovi s názvem A Place to Fall. Cybill Shepherdová ve své auto­bi­o­gra­fii Cybill Disobedience z roku 2000 napsa­la, že se Willis na Directora rozzlo­bil, když si kni­hu pře­če­tl a zjis­til, že jeho posta­va byla napsá­na jako „neu­ro­tic­ký, mali­cher­ný herec“.

Ve fil­mu The Lego Movie 2: The Second Part z roku 2019 se obje­vi­la jeho Lego ver­ze, kte­ré Willis pro­půj­čil hlas.

---

• Zdroj: Anglická Wikipedie
• Photo © 20th Century Fox

---