Cats

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

VÝPRAVA

Na jis­to­tu

Kočičí Londýn z roku 1930

Cats se ode­hrá­vá během jed­né noci ve 30. letech 20. sto­le­tí v cen­t­rál­ním Londýně. „Tom už od začát­ku trval na tom, že chce zůstat věr­ný svě­tu, kte­rý T. S. Eliot ve svých bás­ních vytvo­řil, a o to jsme se taky ve fil­mu sna­ži­li,” říká Debra Hawyard. Výtvarnice Eve Stewart se poku­si­la zachy­tit tako­vý Londýn, kte­rý ve 30. letech 20. sto­le­tí vídal sám Eliot, když svou Praktickou pří­ruč­ku o koč­kách psal. „Eve na začát­ku při­šla s vlast­ní inter­pre­ta­cí toho­to svě­ta – noč­ní oblo­ha s odstí­ny růžo­vé, lila a fia­lo­vé, inspi­ro­va­ná čtvr­tí Soho, barev­né neo­ny sví­tí­cí do mlha­vé noč­ní oblo­hy Londýna roku 1930,” říká Hooper. „Její kre­a­tiv­ní pro­ces nako­nec inspi­ro­val nás všech­ny.“

Cats je šes­tým fil­mem, na kte­rém Stewart s Hooperem spo­lu­pra­co­va­la. Úspěchem jejich spo­leč­né prá­ce je obou­stran­ná tou­ha úpl­ně se pono­řit do živo­tů fil­mo­vých postav. „Na začát­ku jsem muse­la kaž­dou scé­nu nakres­lit, abychom vědě­li, o čem se baví­me,“ říká Stewart. „Také jsem vytvo­ři­la vel­mi detail­ní barev­né mode­ly, aby už od začát­ku všich­ni měli před­sta­vu, o co nám vlast­ně jde.“ Stewart pova­žu­je za klí­čo­vé, aby si fil­mo­ví tvůr­ci moh­li nově vytvo­ře­ný svět sami zažít. Ve fil­mu Cats to bylo důle­ži­těj­ší než kdy jin­dy. „Eve dodá­vá svě­tům, kte­ré tvo­ří, sil­ný dojem rea­li­ty,“ říká Hooper. „V tom­to pří­pa­dě v něm navíc zkom­bi­no­va­la tako­vý důvtip, nála­du a roz­měr, kte­ré jsme ve fil­mu chtě­li mít.“

„Spoustu času jsme strá­vi­li vymýš­le­ním, v jaké veli­kos­ti by náš svět měl být,“ říká Debra Hawyard. „Přemýšleli a počí­ta­li jsme, jak jsou koč­ky ve srov­ná­ní se svě­tem lidí vel­ké, a nako­nec jsme došli k pomě­ru kolem dva a půl ku jed­né.“

„Každou věc, kte­rou jsme ve fil­mu pou­ži­li, jsme muse­li od zákla­du vyro­bit a zatím­co někte­ré věci byly tři­krát zvět­še­né, jiné v tom měřít­ku už nepů­so­bi­ly reál­ně. Například židle muse­ly být ješ­tě tři­krát vět­ší, aby měly koč­ky na co ská­kat. Nicméně rych­le jsme pocho­pi­li, že někte­ré věci, jako napří­klad cih­ly, by ve stej­ném měřít­ku už rea­lis­tic­ky nevy­pa­da­ly. Trvalo věč­nost, než se nám poda­ři­lo mít všech­no tak ako­rát.“