Rok 2004 skončil. Odehrálo se vněm plno věcí, plno politických záležitostí, plno přírodních pohrom, plno kulturních událostí, a v kinech proběhlo i plno českých filmů. Většinou jejich společným jmenovatelem je komedie neboli lépe tragikomedie. V mnoha případech jde o filmy o lidech, o jejich poměrech, problémech, o lásce a sexu. V těch místnostech, kde tak rádi čekáme na tmu, kde sedíme ve vypolstrovaných nebo dřevěně skřípajících sedačkách, jste měli možnost vidět např. debut Davida Jařaba VATERLAND. Film, který je v kontextu domácí kinematografie velice osobitým dílem. Zvláštní atmosféra, zvláštní děj – ale to je, tak vše. Plno příběhových cest je nedokončeno, tajemství se neodhalí, některé směry zůstávají slepé, některé zbytečné. Dialogy jsou jen prázdnou výplní, o kameře raději nemluvě, herecké výkony, kromě Rodena, jsou plytké, a mimo lovu na „kostrouny“ je film bez tempa a akce. Pokud měl být film českou lynchovinou, tak se autor ztratil sám ve své nevědomosti. Ale možná, že ta celková nuda byl záměr, umělecký úmysl, který člověk snadno nepochopí… Vaterland – lovecký deník je tím filmem u kterého nevím, zda-li neměl skončit v polovičce, a nebo jestli mu ještě polovička nechybí. Dalším rozpačitým dílem je SPRÁVCE STATKU. Jakýsi rodinný film kameramana Martina Duby, jenž předvádí nádherný, sice dobře myšlený, filmový amatérismus. Film se natáčel na Dubově statku, s jeho rodinou, dětmi, přáteli a zvířátky… příjemné, jen proč se to promítá v kinech? Snad jako důkaz, že se dá natočit film i za málo peněz? Ale to už díky Svěrákově Jízdě snad i víme. V roce 2004 vznikl, ale ještě jeden levný, avšak ne laciný, kosmopolitní film SILNÝ KAFE islandského studenta pražské FAMU Börkura Gunnarssona. Jedna z dalších komediích o vztazích a o obyčejných věcech, komediích, u kterých se moc nezasmějete. Špatně podivuhodná kamera, divně napsané dialogy, u kterých šlo hlavně o to říct tu nejlepší hlášku. Avšak věřím, že si tento film určitě našel a najde diváky, především z řad Samotářů. Na filmu je, ale nejlepší soundtrack, což je tedy hodně málo. CHOKING HAZARD Marka Dobeše jsem naštěstí neviděl, znám sice jeho krátký film Byl jsem mladistvým intelektuálem, kde ukázal svůj talent, ale v této zombie komedii ho nejspíše ztratil. Jediné k čemu je tento film dobrý, že ukázal ostatním filmařům, že tudy cesta nevede. Jan Hřebejk se naopak vymanil z retro komedií, a natočil film o součastných problémech naší společnosti a naší existence. A to tak, že jste plátno mohli polepovat nálepkami „Toto je fotbalový rasismus,“ „Toto je nehlídaná imigrace,“ „Toto bezmocnost proti kriminalitě“ „Toto sociální problém.“ V HOREM PÁDEM se navzájem prostupují tři „tragikomické“ příběhy, v nichž vystupuje herecké spektrum z hřebejkových filmů, od kterého se čeká, jak nás rozesměje. Soderberghovo zbarvení obrazů, nevtíravá kamera Jana Malíře, Emília Vašáryová… to jsou klady. Film je zrcadlem doby, tak jak by to mělo být u každého součastného umění. Reflektuje povahu našeho národa, je to snímek z té pravé přítomnosti, ale ztrácí na kvalitě dialogy pro pobavení. Dialogy o netopýrech v těstíčku, o vegetariánství, zbytečně dlouhou stolovou scénou, „nečekanou“ karate pasáží nebo hýbajícími se hračičkami v závěrečných titulkách, které zcela narušily onen střihový konec, který jakoby nepatřil do onoho filmu. Vše bylo vykresleno bez pomocí slov – v životě se přeci také moc nemluví…Srovnávání s Magnolií je zneuctění Andersonova filmu, ale jisté je, že se Hřebejk oproti scénkovitým Pelíškám či vysloveně komerčnímu Pupendu pohnul dál. Horem pádem ukazuje spíše teze, než životní osudy několika lidí, ale je to jeden z mála filmu, který se v minulém roce povedl. F. A. Brabec se naopak snažil natočit psychologický thriller, žánrový film, který nenaplnil žánr. Nelze popřít, že je schopný kameraman, ale myslet si, že právě jeho kameramanské schopnosti zachrání film, je velice naivní. Hlavní postavy jsou, i přes charismatické osobnosti, velice ploché, neprožité a fádní. Atmosféra je ta tam, filmové a režijní, scenáristické chyby na místě. Policejní přepadení, vozíčkář pozorující auta na Nuselském mostě, zastřelení psa, odporně nepřirozeně zbytečná sexuální scéna atd. atd. Brabec ve svém filmu BOLERO zbytečně exhibuje svými kolejovými nájezdy a rádoby létající kamerou, snad jakoby šlo o školní cvičení. Snaha o detektivní film se mu nedá odepřít, ale ty nám snad nikdy nešli, raději by se měl tedy vrátit ke své kameramanské profesy. Teenage komedie SNOWBOARĎÁCI, jenž se stala nečekaným filmovým hitem, je příjemným překvapením roku. Nenáročný oddechový film, který splnil žánr. Jsou zde znatelné inspirace západními snímky, zručné ruce střihače a kameramana či dobré herecké výkony, a k dobru také hraje skvělý soundtrack. Film nemá nějaké psychologické poslání nebo hluboké myšlenky, je to prostě jen prvoplánový film pro náctileté publikum, pro které toho tady moc neděláme. Buďme rádi, že tady něco takového vzniklo. A stejně tak buďme i hrdí na film MISTŘI Marka Najbrta, na toto citlivé proniknutí do fanouškovského světa. Obrazy ilustrují onen pocit bezradnosti, kousky sněhu na poli a mlha kolem vše podtrhávají. Absurdní situace, příjemný humor, nápadité snové vize, věrohodnost postav, a ta těžká realita. Film Mistři je něco jako Nuda v Brně - skutečné příběhy bez snahy šokovat, jen ilustrovat ten smutek v nás. I tak málo nám stačí. Komentovat Básníky, KAMEŇÁK, NON PLUS ULTRAS samozřejmě raději nebudu. Film KRAJINA MÉHO SRDCE, experimentální film Jana Němce jsem bohužel ještě neviděl, ale věřím tomu, že stojí za shlédnutí. Tedy pokud ho kina vůbec zařadí do programu. A o filmu KRÁL ZLODĚJŮ se záměrně nezmiňuji, jelikož nevím zda-li ho brát jako český. V roce 2004 vzniklo také několik zajímavých dokumentů, které navazují na jeho dobrou pověst. Ze všech samozřejmě vyčnívá Český sen. Dokumentární film, jenž může být, jak zesměšněním chamtivých a jednoduchých českých lidí, útokem proti prázdnotě reklamy nebo jen pohledem do reklamní branže. Neodnesete z něj odpověď na otázku proč, ale je to nadčasová záležitost, kterou samozřejmě Češi těžko docení či pochopí. Je to jedno z mála děl, na které může být česká kinematografie hrdá. Žijeme v konzumní době, a tento film to jenom dokonalým způsobem potvrdil.
Minuly rok vzniklo u nás něco kolem 20 filmů, což je velice dobré číslo srovnáme-li ho se slovenskou kinematografií, kde vznikají tak tři filmy ročně. Ale upřímně řečeno, kolik filmů je z těchto dvaceti výjimečnými díly, kolik z nich vypovídá o době, v které žijeme, kolik z nich Vás strhne a zlomí nebo ohromí, emocionálně či myšlenkově zasáhne? Opravdu, ale opravdu jen málo. Problémů v českého filmu je mnoho. Chybí v něm experiment, nové režijní postupy, kameramanské možnosti, absence zásadních odvážnějších témat. Jakoby se filmy nelišily od těch prvorepublikových, jeden stejný jako druhý, žádný režijní rukopis. Chybí sebereflexe, politická angažovanost, žánrové filmy, chybí odvaha popsat naší dobu, a člověk a jeho existenční otázky v ní. Problém našich filmů, že diváka nikam neposouvají, skončí film a my chladně odcházíme z kina, nedotčeni, neposkvrněni, humorem uspokojeni. Jinde vítězí filmy politicky útočné, sexuálně otevřené, filmy hrající si s filmovým časem nebo materiálem, s kinematografickými možnostmi… To jen my máme laskavé komedie (které jsou pro zahraničního diváka nesrozumitelné), sentiment, jednoduchá klišé, myšlenkovou průměrnost. U nás je lidské tělo tabu, stejně jako politický názor… Samozřejmě dalším problémem je neschopnost fungovat v evropské koprodukci a prázdná koncepce ekonomického rozvoje českého filmu a jeho prezentace na filmových trzích… Avšak abych nebyl úplně pesimistický, na českém filmu je skvělé, že zvítězil nad Hollywoodem. Ale to je jen malý lesk. Nebo se ve všem pletu?
4. prosince 2002 DENNÍ SVĚTLO Když explozivní nehoda zavalí oba konce frekventovaného tunelu pod řekou mezi New Yorkem a New Jersey, skupina zoufalých přeživších rozmanitého původu a postavení v životě musí zapomenout […] Posted in Filmové recenze
30. dubna 2018 Enneagram: Devět tváří lidské duše. Psychologie v barvách! Mnohé svědčí pro to, že enneagram nebyl nikým zkonstruován nebo vynalezen, nýbrž že se jedná o intuitivní odhalení duchovně-duševních zákonitostí. To je asi nejzásadnější věta, která […] Posted in Recenze knih
3. května 2023 Kosmo
Počinů obsahující vydařenou satiru je v Česku jako šafránu. Tady se to ale povedlo, a tak jsme svědky vtipného, svérázného a ne zrovna povedeného vesmírného letu, který je ještě k […] Posted in Krátké recenze
15. července 2022 Bajka: Zabiják, co nezabíjí
Druhý díl povedené akční komedie Fable je pro mne mírným zklamáním, ale na Japonské poměry se pořád jedná o slušný žánrový průměr. První díl je za mne velká pecka- úžasná akce, pěkný […] Posted in Krátké recenze
10. března 2004 Krysař Jen 24 hodin stačilo F. A. Brabci, aby natočil téměř hodinový snímek Krysař. Tím se film dostal do slavné Guinessovy knihy rekordů.
Nerada bych film kritizovala jen proto, že hold […] Posted in Filmové recenze
18. dubna 2023 Pitbull
Nejnovější Patryk Vega a opět výborná gangsterka, která mě rozemlela na kusy. Nářez jak svině! Vyraženéj dech, vytrhané vlasy, zničenéj nábytek!! Příběh o chlapovi, který roztrhal […] Posted in Krátké recenze
8. října 2020 Hubieho Halloween Dobrosrdečný, ale trochu bázlivý Hubie není v Salemu moc oblíbený. Když se ale na Halloweena začnou dít strašidelné věci, rozhodne se ve svém městečku zjednat pořádek.....
Adam Sandler je […] Posted in Filmové recenze
11. května 2019 Hravé fit recepty, sladké dobroty - Barbora Svobodová Kuchařka se sladkými recepty, je pro všechny vyznávající zdravé stravování, ale i pro ty, který chtějí zhubnout a neví, jak si pochutnat na sladkém dezertu, s minimem kalorií a větší […] Posted in Recenze knih
Nejnovější komentáře