Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Na pozadí sluncem vyběleného Los Angeles se odehrává příběh filmu Cesta zločinu o nepolapitelném zloději Mikeovi Davisovi (Chris Hemsworth), jehož riskantní loupeže na ikonické dálnici 101 zmátly policii. Když se rozhodne pro loupež svého života s nadějí, že to bude jeho poslední kšeft, jeho cesta se zkříží s cestou pojišťovací makléřky Sharon Colvin (Halle Berry), která sama stojí na vlastní životní křižovatce a donutí je to ke spolupráci. Odhodlaný detektiv Lou Lubesnick (Mark Ruffalo) se rozhodne případ vyřešit a odhodlává se k riskantní operaci, která ještě více zvyšuje sázky na to jak to dopadne. Čím více se blíží loupež v hodnotě několika milionů dolarů, hranice mezi lovcem a lovnou zvěří se začíná stírat a všichni tři jsou nuceni čelit následkům svých rozhodnutí – a uvědomit si, že není cesty zpět...
I když je Don Winslow poměrně známé spisovatelské jméno, filmaři po něm překvapivě sahají po málu. Oliver Stone například v roce 2012 na základě jeho knihy natočil své Divochy, ještě dříve, v roce 2007, vznikl na základě Winslowovy předlohy snímek Bobby Z s Paulem Walkerem v hlavní roli. Počty by tím ještě nedávno skončily, do budoucna ovšem bude přeci jen větší. Studio Sony například chystá adaptaci mafiánské knižní trilogie City on a Fire s Austinem Butlerem v hlavní roli, seriálové adaptace se má dočkat jeho trilogie Kartel, u Amazon MGM Studios poté vznikne adaptace povídky Collision s Jakem Gyllenhaalem v hlavní roli. Právě pro Amazon poté nepůjde o první zkušenost s adaptováním Winslowa, vznikla totiž u něj adaptace novely Crime 101, která do českých kin přichází pod názvem Cesta zločinu. V hlavních rolích se objevují Chris Hemsworth, Mark Ruffalo a Halle Berry, doposud bylo možné zaznamenat jistá srovnávání s filmy Michaela Manna, jako Nelítostný souboj či Collateral. K těm má film režiséra a scenáristy Barta Laytona také docela blízko, sympatické na něm ovšem nejvíce je, že na to jde tak trochu jinou cestou.
Film začíná představením hlavního hrdiny Mikea v podání Chrise Hemswortha během jedné z jeho akcí. Je to sériový lupič v Los Angeles, jehož zločiny se pokaždé odehrávají v blízkosti dálnice 101, detektiva Loua Lubesnicka v podání Marka Ruffala, který je jeho dopadením posedlý, na něm zaujal především fakt, že obětem loupeží nikdy neubližuje. Hned na začátku je tudíž ilustrováno, že má Mike své morální zásady, zároveň je poměrně jasně vykresleno, že je to muž, který trpí osamělostí. Právě zde se ukazuje skrytý trumf Cesty zločinu – je to sice pořád poměrně klasicky vystavěný kriminální thriller, zároveň ovšem funguje jako slušná psychologická sonda do duše hned tří lidí, kteří se nacházejí na životní křižovatce. Kromě Mikea a zmiňovaného detektiva Lubesnicka jde poté také o pojišťovací makléřku Sharon Colvin v podání Halle Berry. Osudy této trojice se poté nevyhnutelně sváží.
Stejně jako Mike si problémy prochází i Lubesnick i Sharon. Na Lubesnicka se kvůli jeho posedlosti sériového řádění Mikea dívají tak trochu skrze prsty, Lubesnick si navíc prochází také těžkým osobním obdobím. Sharon zase trpí faktem, že i když je ve své práci zaměstnaná 11 let a má stabilní úspěchy, vedení firmy složené z opačného pohlaví jí neustále odpírá nárok na pozici společníka... a to nejen kvůli tomu, že je jí už 53 let! Mike mezitím konečně najde spřízněnou duši v podobě Mayi v podání Monicy Barbaro, jeho specifická profese ovšem zažívá otřesy. Navzdory všemu Mike plánuje svůj poslední kšeft, do kterého se zapojí i Sharon, Mikeovi nicméně za zády dýchá Lubesnick a do toho situaci komplikuje také jiný kriminálník Ormon, který má v podání Barryho Keoghana k preciznosti Mikea opravdu daleko. K thrillerům Michaela Manna má nicméně Cesta zločinu nejblíže skutečně důrazem na psychologické nitro postav. Jejich motivace žene děj kupředu, jejich síla poté tkví v tom, že nejsou černobílé. A minimálně Hemsworthův Mike je díky tomu sympatický protagonista, kterému se dá v rámci možností přát šťastný konec.
Layton dokáže vyvolat pocit, že se snaží natočit thriller jako vystřižený ze staré školy. Jde o klasický případ filmu, ve kterém spolu dvě hlavní postavy hrají hru na kočku a na myš, přitom všem se dá věřit, že kdyby se Mike a Lubesnick poznali za jiných okolností, mohlo by si spolu lidsky sednout, podobně jako třeba Vincent Hanna a Neil McCauley ve zmiňovaném Nelítostném souboji. Práce s hlavním antihrdinou funguje díky faktu, že se o něm divák více osobních informací dozvídá pouze v náznacích, u postav Lubesnicka a Sharon jde poté zpozorovat jakýsi charakterní vývoj. A když už se v tomhle filmu náhodou objeví nějaká známější tvář v prakticky epizodní roli (Nick Nolte, Jennifer Jason Leigh...), každý z nich si odehraje své. Akce je přitom poměrně pomalu, vůbec to ovšem nevadí, protože má tenhle film prakticky celou dobu spád. Ať už se v něm zrovna řeší morální otázky v rámci zločineckého života či sexistické chování na pracovištích, nebo i třeba to, že se na Lubesnicka dívají jeho kolegové skrze prsty, protože se jako jeden z posledních snaží držet příručky předpisů.
Layton dokáže vyvolat pocit, že má kriminální thrillery nakoukané, minimálně dokáže snadno vyvolat dojem, že by klidně mohl obstát jako jakýsi spirituální nástupce Michaela Manna. Poměrně stylovým přístupem k režii, prací s budováním atmosféry, nakonec i akcí, které i když není v součtu moc, při každém nástupu stojí za to. V kontextu kriminálních thrillerů přitom jistě zaujme patrná komornost a nakonec i fakt, že i když se Cesta zločinu vydává poměrně předvídatelným směrem, nikdy nevyvolává dojem, že se tu šlape na scenáristickou logiku a budování charakterů postav. Málokterému filmu za poslední dobou se podařilo tak moc vystihnout atmosféru Los Angeles, především jeho odvrácenou stranu, která se skrývá pod zřejmým leskem jednoho z nejznámějších amerických měst. Přitom právě důraz na ní také ve finále nepůsobí mimo mísu, ale slouží jako nástroj k tomu, aby divákovi hlavní antihrdina v rámci pár vět ilustroval svou pochopitelnou motivaci a působil tak sympaticky i přes fakt, že je to pořád v první řadě sériový zloděj, který by se přeci jen měl asi dočkat nějaké konfrontace se spravedlností.
Díla Dona Winslowa jsou často vyzdvihovaná za realističnost, podobný pocit se daří vyvolat i Cestě zločinu. Dochází tak k minimu momentů, kdy je scénář konfrontován s logikou, když už se někdo chová jako idiot, je to v první řadě především proto, že je to idiot (Keoghanův Ormon), který má fungovat jako kontrast k Mikeově přístupu. Hemsworth v hlavní roli dokazuje, že má větší herecký rozsah, než se mohlo ještě před pár lety zdát, Halle Berry poté neměla tak dobrou roli za hodně dlouhou dobu. A Marku Ruffalovi (který nahradil původně obsazeného Pedra Pascala) role detektiva, který si prochází jakousi krizí středního věku, poměrně sedne. Cestě zločinu se tak dá za pochodu vyčítat poměrně pomalejší rozjezd a ve finále vlastně ani ne kdovíjak extra nejlépe vystavěná romance mezi Mikem a Mayou, v průběhu ovšem do sebe začnou různé prvky lépe a lépe zapadat, výsledkem je poté skutečně zábavný kriminální thriller, který navíc má i patrnou přidanou hodnotu.
Nejde o žádnou revoluci, ale o připomínku, že klasicky vyprávěný kriminální thriller s důrazem na charaktery může být stále stejně v nejednom ohledu podmanivý jako v době, kdy vznikaly filmy, které dnes mnozí považují za klasiky. Zmínka o Steveovi McQueenovi a jeho Případu Thomase Crowna tak určitě nebude úplně náhodná. I tady je v centru dění charismatický zločinec, jehož přitažlivost spočívá především v jeho osobnosti. Cesta zločinu může v tomto ohledu obstát minimálně jako solidní moderní aktualizace podobně laděných kriminálních thrillerů. Jestli někdo ještě nedávno uvažoval, zda má podobný žánr ještě v dnešní době cokoliv nabídnout, Cesta zločinu mu na to může dát poměrně jasnou odpověď.
Cesta zločinu sice nepřináší revoluci v žánru, ale ukazuje, že klasicky vyprávěný kriminální thriller s důrazem na charaktery může být stále stejně poutavý jako kdysi. Postavy nejsou černobílé, jejich motivace žene děj kupředu a hlavní antihrdina si získá divákovu sympatii i přes své zločiny. V moderním Los Angeles Layton dokazuje, že stará škola kriminálního thrillerového vyprávění může stále fungovat. Pokud někdo ještě pochybuje, zda podobný žánr dnes dokáže zaujmout, Cesta zločinu mu jasně odpoví: ano, pořád může být napínavý, chytrý a především lidský...
(4,91 z 5)