Četník se žení

Třetí film ze série Četník, kte­rý násle­do­val po fil­mu Četník v New Yorku, a před­chá­zel fil­mu Četník ve výsluž­bě, byl stej­ně úspěš­ný jako prv­ní film a jeho natá­če­ní pře­ru­ši­la dlou­há stáv­ka vyvo­la­ná květ­no­vý­mi udá­lost­mi roku 1968.

Synopse

Film začí­ná 1. čer­ven­ce, což je ve Francii tra­dič­ní datum svát­ků.
Vrchní mar­šál Cruchot je pově­řen roz­sáh­lou misí, jejímž cílem je vypá­t­rat a poku­to­vat řidi­če, kte­ří ujíž­dě­jí od neho­dy. Tato ope­ra­ce bude plná pře­kva­pe­ní a nepřed­ví­da­tel­ných udá­los­tí, zejmé­na ta, kte­rá skon­čí pro­ná­sle­do­vá­ním řidič­ky, kte­rá se málo sta­rá o pra­vi­dla sil­nič­ní­ho pro­vo­zu a váš­ni­vě řídí svůj kab­ri­o­let Ford Mustang. Pronásledování kon­čí před čet­nic­kou sta­ni­cí v Saint-Tropez. Neohroženou řidič­kou krás­né­ho kab­ri­o­le­tu je švi­hác­ká vdo­va po plu­kov­ní­ku Lefrançoisovi, Josépha. Přichází se před­sta­vit čet­nic­tvu v mís­tě své­ho let­ní­ho poby­tu a je vel­mi zdvo­ři­le při­ja­ta adju­tan­tem Gerberem, kte­rý musí dočas­ně odjet. Mezitím při­jíž­dí Cruchot a setká­vá se tvá­ří v tvář s „řidič­kou“, jejíž totož­nost nezná, a vyu­ží­vá pří­le­ži­tos­ti, aby ji pou­čil a poté poku­to­val. Když se však vrá­tí jeho nad­ří­ze­ný a upo­zor­ní ho na jeho chy­bu, bude posta­ven na své mís­to a bude se muset před tou­to krás­nou ženou s moc­ný­mi konexe­mi vel­mi uskrom­nit. Je to lás­ka na prv­ní pohled, zvláš­tě když se Josépha s rados­tí sezná­mí s Cruchotovou malou dcer­kou Nicole, kte­rá se uká­že být mno­hem vyš­ší...

Brzy nevá­há tla­čit na své­ho nové­ho milen­ce, aby zís­kal vyš­ší hod­nost, a pod­ně­cu­je ho k pří­pra­vě výbě­ro­vé­ho říze­ní na vrch­ní­ho pra­por­čí­ka za Nicolina při­spě­ní. K vel­ké neli­bos­ti pra­por­čí­ka Gerbera, kte­rý chce být také pový­šen, se podro­bí přís­né­mu reži­mu, kte­rý mu zaru­čí úspěch.
Cruchot zkouš­ku vyhra­je a k Gerberově lítos­ti je pový­šen na vrch­ní­ho pra­por­čí­ka. Cruchotova vlá­da však brzy skon­či­la, když se zjis­ti­lo, že ve výsled­cích došlo k chy­bě, a Gerber byl pový­šen na vrch­ní­ho pra­por­čí­ka. Gerber se chce Cruchotovi pomstít.

Mezitím ute­če nebez­peč­ný ban­di­ta Fredo Řezník (vklou­zl do taneč­ních, kde se Cruchot pokou­šel unik­nout poli­cii). Cruchot, kte­rý nechce, aby ho jeho muži vidě­li, a ban­di­tu hned nepo­zná, se s ním poku­sí utéct, ale nako­nec ho pomů­že svým mužům chy­tit). V tou­ze pomstít se Cruchotovi pou­ži­je Joséphu jako návna­du, aby ho nalá­kal, ale Gerber po omy­lu odpo­ví na výzvu. Fredo se pak poku­sí utéct na hra­ni­ce s Joséphou jako rukojmím. Cruchot ho pro­ná­sle­du­je a poda­ří se mu ho zasta­vit. Nakonec se Cruchot ože­ní s Joséphou a Nicole si vez­me jed­no­ho ze svých přá­tel.

Natáčení

Četník a květen 68

„Byli v Saint-Tropez, byli v kli­du, vydě­lá­va­li pení­ze, natá­če­li se na slun­ci, s noha­ma ve vodě... a všich­ni se báli, co se děje v Paříži! “
- Richard Balducci, 2005.

Natáčení zača­lo 20. květ­na 1968 v plá­no­va­ném ter­mí­nu. Produkce nepo­va­žo­va­la za vhod­né natá­če­ní odlo­žit, pro­to­že země byla něko­lik týd­nů roz­ru­še­ná a zablo­ko­va­ná stáv­ka­mi a revol­ta­mi v květ­nu 1968, a před­sta­vo­va­la si, že Saint-Tropez nebu­de zasa­že­no, pro­to­že je to samo­stat­né měs­to, prázd­ni­no­vé leto­vis­ko, dale­ko od Paříže. První dny natá­če­ní pro­bí­ha­ly v poklid­né atmo­sfé­ře. Producent Gérard Beytout potvr­dil Grosovi a Modovi, kte­ří uvíz­li v Paříži, že se natá­če­ní usku­teč­ní: pře­ko­na­li nedo­sta­tek ben­zi­nu a za tři dny se vyda­li do Saint-Tropez, kde se po pří­jez­du dozvě­dě­li, že se koná schůze odbo­rů, na kte­ré se uva­žu­je o stáv­ce.

Francouzský fil­mo­vý prů­my­sl se teh­dy zapo­jil do národ­ní­ho hnu­tí: v paříž­ských ate­li­é­rech nebo při natá­če­ní se do stáv­ky zapo­ji­li kame­ra­ma­ni, tech­ni­ci a her­ci. Technici z Paříže, kde se 23. květ­na pře­sta­lo natá­čet, při­je­li pře­svěd­čit čet­ní­ky, aby se ože­ni­li a vstou­pi­li do stáv­ky. V soli­da­ri­tě s ostat­ní­mi fran­couz­ský­mi stáv­ku­jí­cí­mi se čle­no­vé posád­ky postup­ně stáh­li. Politické dis­ku­se se pře­nes­ly i do pra­cov­ní doby. Natáčení se zpo­ma­li­lo. Stejně jako Louis de Funès byl i ten­to pro­du­cent nepřá­tel­sky nala­děn vůči stáv­ce, pro­to­že se obá­val finanč­ních ztrát v pří­pa­dě pře­ru­še­ní natá­če­ní.

Většina natá­če­ní ve Francii, fran­couz­ských i zahra­nič­ních, byla již pře­ru­še­na, ochro­me­na stáv­ka­mi nebo nedo­stat­kem ben­zí­nu. Schůzka, na níž se roz­ho­do­va­lo o zasta­ve­ní natá­če­ní, se kona­la za pří­tom­nos­ti prv­ní­ho a dru­hé­ho štá­bu, všech řeme­sl­ní­ků, ve vile pro­na­ja­té pro­duk­cí, kde se všich­ni vyjá­d­ři­li. Christian Marin vzpo­mí­ná, že „v jed­nu chví­li de Funès řekl něco jako „no, já nevím. Když ude­říš ty, ude­řím i já, když ty ne, neu­dě­lám to ani já.“ A jeho žena řek­la: „Louisi, já nevím. „A jeho žena řek­la: „Louisi! Jeho žena řek­la: „Louisi!“ a nazna­či­la mu, aby se uklid­nil. Producent ozná­mil štá­bu, že pokud budou stáv­ko­vat, nebu­de jim nadá­le pla­tit hono­rá­ře a pro­ná­jmy. Louis de Funès vyhro­žu­je, že na své příští fil­my nenajme stáv­ku­jí­cí. Stávka byla nako­nec odhla­so­vá­na.

Louis de Funès se nadá­le kaž­dý den dosta­vo­val na líče­ní, aby dal naje­vo svůj nesou­hlas, a sta­ral se pou­ze o svůj film. Francouzský herec­ký svaz mu naří­dil stáv­ku. Jean Girault ho nepře­svěd­čil, aby pře­stal pra­co­vat, a tak zavo­lal Danielu Gélinovi, kte­rý byl na dovo­le­né v Saint-Tropez. Tento herec, sta­rý pří­tel Louise de Funèse, kte­ré­ho uve­dl do kin, mu pora­dil, aby pře­stal být tvr­do­hla­vý. Louis de Funès se 24. květ­na při­po­jil ke stáv­ku­jí­cím. Četník se žení byl prav­dě­po­dob­ně posled­ním fil­mem, kte­rý se v té době ve Francii ješ­tě natá­čel. Beytout přes­to vystře­lil něko­lik ran s neú­to­čí­cí­mi hrá­či, aby uklid­nil své spo­lu­pra­cov­ní­ky.

„Louisi, i Američané, kte­ří natá­če­jí ve Francii, soli­dár­ně stáv­ku­jí... Herci vaše­ho fil­mu stáv­ku­jí, tech­ni­ci vět­ši­nou stáv­ku­jí, nepra­cu­jí rekvi­zi­tá­ři... a vy... a vy natá­čí­te! Říkám ti, že ze sebe děláš hlu­pá­ka!
- Mám všech­ny ty lidi rád, ale nemám tolik prá­ce!
- Mluvte váž­ně, Louisi, de Gaulle tu není. Pokud se levi­ce dosta­ne k moci, bude to jako čist­ka. Pamatuj si to... A budou na tebe uka­zo­vat! “
- Diskuse mezi Danielem Gélinem a Louisem de Funèsem o stáv­ce.
Stávka - pod­le Michela Galabrua „pří­jem­ná stáv­ka na účet výrob­ce“ - pro­bí­há v pří­jem­né prázd­ni­no­vé atmo­sfé­ře, pod slun­cem. Někteří čle­no­vé týmu, kte­ří nemě­li k dis­po­zi­ci uby­to­vá­ní, se uby­to­va­li u Macha Mérila, jiní ve vel­mi ele­gant­ním hote­lu Byblos. Stávkující jsou sami v odlehlém Saint-Tropez bez turis­tů. Majitelé obcho­dů, kte­ří nema­jí zákaz­ní­ky, jim pro­dá­va­jí své zbo­ží. Celý štáb - her­ci, tech­ni­ci, kame­ra­ma­ni, kom­par­zis­té - trá­ví dny na plá­ži nebo u bazé­nu. Členové posád­ky jsou poba­ve­ni tím­to roz­po­rem mezi stáv­kou, děl­nic­kým hnu­tím, a jejím pro­stře­dím, luxus­ním pří­moř­ským leto­vis­kem. Marin vyprá­ví: „Mezi paříž­ským racho­tem a dile­tant­stvím v Tropez jsme trá­vi­li hod­ně času na plá­ži. V té době se zdá­lo, že de Funès sku­teč­ně bub­lá. Modo upo­zor­ňu­je, že schůz­ka, na níž se roz­ho­du­je o stáv­ce, se koná v luxus­ní vile v Parcs de Saint-Tropez, nej­bo­hat­ším mís­tě ve měs­tě. Galabru vzpo­mí­ná, že k nim při­jel slav­ný reži­sér v dopro­vo­du krás­né dív­ky v nablýska­ném spor­tov­ním autě, aby je vyzval ke stáv­ce.

Podle Jeana-Paula Schwartze se atmo­sfé­ra po něko­li­ka dnech zhor­ši­la, zejmé­na kvů­li ztrá­tě výděl­ku stáv­ku­jí­cích. Šířily se zvěs­ti, že pro­du­cent hod­lá pře­su­nout natá­če­ní do Itálie, aby film dokon­čil bez fran­couz­ských tech­ni­ků, což už udě­la­li všich­ni ame­rič­tí pro­du­cen­ti, kte­ří plá­no­va­li natá­če­ní ve Francii na jaře 1968. Byla uspo­řá­dá­na schůze, na kte­ré se roz­ho­do­va­lo o pokra­čo­vá­ní stáv­ky. Velkolepý Michel Galabru oso­ču­je čle­ny štá­bu a jejich extrém­ně levi­co­vou réto­ri­ku - zejmé­na o níz­kých pla­tech ve fran­couz­ské kine­ma­to­gra­fii - v roz­po­ru s jejich sou­čas­ný­mi pra­cov­ní­mi pod­mín­ka­mi v Saint-Tropez a jejich pla­ty. Výrobce vyhro­žu­je, že pokud bude stáv­ka pokra­čo­vat, niko­mu neza­pla­tí. Natáčení fil­mu Četník se žení bylo obno­ve­no 6. červ­na po taj­ném hla­so­vá­ní štá­bu, v němž bylo 46 hla­sů pro­ti 26 hla­sům pro ukon­če­ní stáv­ky. Delegace vede­ná před­se­dou fil­mo­vých odbo­rů CGT Denysem de La Patellièrem, kte­rý prá­vě reží­ro­val de Funèse ve fil­mu Tetovaný, při­šla mar­ně pro­sa­zo­vat roz­hod­nu­tí odbo­rů. Natáčení dal­ších fran­couz­ských fil­mů bylo obno­ve­no až 10. červ­na, den poté, co fil­mo­vé odbo­ry dosáh­ly zvý­še­ní mezd.

Natáčení se ode­hrá­vá v Saint-Tropez v oblas­ti Var. A zejmé­na v obcích Grimaud, Cogolin a La Motte. Josefina vila je sou­kro­mý objekt Villa Rebijoye, kte­rý se nachá­zí na výši­nách záli­vu Saint-Tropez.

Původní soundtrack

Hudbu k fil­mu slo­žil, stej­ně jako k celé sérii, Raymond Lefebvre.
Paul Mauriat, kte­rý kvů­li své­mu pra­cov­ní­mu vytí­že­ní odmí­tl slo­žit hud­bu k prv­ní­mu fil­mu, ale podí­lel se s Raymondem Lefebvrem na hud­bě k fil­mu Četník v  New Yorku (oba dlou­ho spo­lu­pra­co­va­li), opět nechal své­ho par­ťá­ka, aby slo­žil hud­bu k fil­mu sám: stej­ně tomu bude i u dal­ších fil­mů série.
Soundtrackové album k fil­mu Četník se žení vyšlo v roce 2010, čty­ři­cet sedm let po uve­de­ní fil­mu a dva roky po smr­ti Raymonda Lefèvra.

Článek na Kritiky.cz, jehož auto­rem je Jiří Borový, pod­lé­há licen­ci Creative Commons Uveďte původ-Zachovejte licen­ci 4.0 Mezinárodní .

---

Photo © Medusa Produzione

---