Daleko od Reykjavíku - Problémy si tam vytvářejí lidé, a tak je také lidé musí řešit!  

Krajina na Islandu půso­bí stro­ze a těž­ko uvě­řit, že tu lidé mohou far­ma­řit a slu­ču­jí se do druž­stva. Jeho funk­ce je tro­chu jiná, než tomu bylo u nás v minu­lém sto­le­tí, ale mají spo­leč­né to, že ovliv­ňu­jí živo­ty rodin. Mohl to být jeden z důvo­dů, proč island­ský scé­náris­ta a reži­sér Grimur Hákonarson napsal a nato­čil pří­běh, kte­rý sice zob­ra­zu­je prá­ci na far­mě, ale také sta­ros­ti, do kte­rých se lidé dostá­va­jí a jsou nuce­ni řešit. Na pří­bě­hu jed­né man­žel­ské dvo­ji­ce se postup­ně odha­lu­je prav­da o vzta­zích a pra­vi­dlech fun­go­vá­ní druž­stva. Muž vyře­ší svou situ­a­ci radi­kál­ně a jeho žena Inga se roz­hod­ně pro jiné řeše­ní. Najde mezi sou­se­dy spří­z­ně­né duše a pře­de­vším najde sílu k řeše­ní kri­zo­vé situ­a­ce sama v sobě.

Jednoduchý pří­běh vyprá­ví Hákonarson stro­ze a pří­mo­ča­ře. Příběh se ode­hrá­vá na seve­ro­zá­pa­dě Islandu, kde exis­tu­je posled­ní fun­gu­jí­cí druž­stvo v zemi. Práce far­má­řů je únav­ná a napl­ní celý den tak, že nezbý­vá čas na hle­dá­ní jiné mož­nos­ti obži­vy nebo jen sně­ní o jiném živo­tě. Je zají­ma­vé, jak tech­ni­ka na jed­né stra­ně umož­ní dvou lidem sta­rat se o malé hos­po­dář­ství a sou­čas­ně zajis­tí pro­po­je­ní se svě­tem. Internet je nejen zdro­jem infor­ma­cí, ale zpro­střed­ku­je komu­ni­ka­ci s oko­lím. Přesto se uká­že, že roz­ho­vor tvá­ří v tvář má vět­ší váhu, pro­to­že emo­ce mu doda­jí pat­řič­nou váhu.

Hákonarson si pro svůj pří­běh vybral žen­skou hrdin­ku, kte­rá zvlá­dá těž­kou prá­ci na far­mě, ale sou­čas­ně se nechce nechat k far­mě pří­liš cito­vě ani finanč­ně při­pou­tat. Možná, že do své hrdin­ky vlo­žil autor více muž­ské­ho pří­stu­pu při řeše­ní kri­zo­vých situ­a­cí, ale umím si před­sta­vit, že život v drs­né pří­ro­dě a ješ­tě k tomu na odleh­lé far­mě, nau­čí člo­vě­ka jed­nat raci­o­nál­ně a s urči­tým nad­hle­dem bez ohle­du na to, zda se jed­ná o muže či ženu. Inga půso­bí ve svém pro­je­vu napros­to při­ro­ze­ně. Nepůsobí jako prvo­plá­no­vá hrdin­ka, přes­to je její odhod­lá­ní řešit pro­blémy své i ostat­ních far­má­řů uvě­ři­tel­né. Roli hlav­ní hrdin­ky hra­je hereč­ka Arndís Hrönn Egilsdóttir, kte­rá ve své tvá­ři doká­že zob­ra­zit nejen bez­na­děj a smu­tek. Co uspo­ří na výra­zu tvá­ře, to při­dá­vá na ges­tech a ener­gii, se kte­rou se pouš­tí do řeše­ní pro­blé­mů. Ostatní posta­vy nejsou ve fil­mu tolik výraz­né. Inga domi­nu­je celé­mu pří­bě­hu a veli­ce jí v tom pomá­há kame­ra eston­ské­ho kame­ra­ma­na Marta Taniela, kte­rý má zku­še­nos­ti z něko­li­ka zahra­nič­ních pro­jek­tů. Film je nato­če­ný v pus­té kra­ji­ně, kte­rá v sobě ukrý­vá nebez­pe­čí a před­zvěst něče­ho tem­né­ho. Každý člo­věk, kte­rý se v kra­ji­ně obje­ví, naru­šu­je klid a půso­bí sko­ro ruši­vě. Pohled na far­mu, kde Inga se svým man­že­lem hos­po­da­ří, nutí k zamyš­le­ní, co tam lidi drží a proč neo­de­jdou do měs­ta, jako je tře­ba Reykjavík.

Hákonarson  nato­čil pří­běh o živo­tě v odleh­lé čás­ti Islandu, ale to nezna­me­ná, že by tam­ní život byl jen bojem o pře­ži­tí v drs­né pří­ro­dě. Problémy si i tam vytvá­ře­jí lidé, a tak je také lidé musí řešit, jako to dělá Inga.

Film se mi líbil nejen tím, jak je jed­no­du­chý pří­běh tech­nic­ky zpra­co­va­ný, ale také herec­kým výko­nem hereč­ky v hlav­ní roli a pří­bě­hem, kte­rý mi při­pa­dá aktu­ál­ní.

---

---