Dánská dívka - Život není procházka růžovým sadem a na každého padne trocha trápení a zkoušek, se kterými se musí vypořádat.

 Někdo má málo peněz, jiný se trá­pí lás­kou a někdo má pro­blémy se svým tělem.

Režisér Tom Hooper (Králova řeč, Bídníci) už si s něko­li­ka dra­ma­tic­ký­mi pří­běhy doká­zal pora­dit a je cel­kem jed­no, zda se jed­na­lo pří­běhy romá­no­vých hrdi­nů či oby­čej­ných lidí. Příběh dív­ky Lilly Elbe nepat­ří k romá­no­vým trhá­kům, ale zaklá­dá se na sku­teč­ném osu­du člo­vě­ka, kte­rý žil na začát­ku minu­lé­ho sto­le­tí jako muž a ke kon­ci živo­ta pod­stou­pil prv­ní ope­ra­ci na změ­nu pohla­ví. Své poci­ty a myš­len­ky popsal v dopi­sech a dení­ku, kte­ré vyšly kniž­ně v roce 1933. Ale hlav­ní pozor­nost na tuto zají­ma­vou oso­bu sou­stře­dil až spi­so­va­tel David Ebershoff  svou kni­hou The Danish Girl, kte­rá vyšla v roce 2001 a sta­la se také před­lo­hou ke stej­no­jmen­né­mu fil­mu. Příběh do scé­náris­tic­ké podo­by pře­ved­la ang­lic­ká dra­ma­tič­ka Lucinda Coxon, kte­rá píše i diva­del­ní scé­ná­ře. Scénář fil­mu vychá­zí z kniž­ní před­lo­hy a výraz­ně akcen­tu­je pří­běh man­žel­ské dvo­ji­ce dán­ských výtvar­ní­ků.  Einar Wegener byl uzná­va­ný kra­ji­nář a jeho man­žel­ka Gerda Wegenerová se sna­ži­la umě­lec­ky pro­sa­dit malo­vá­ním por­trétů. To se jí poda­ří, ale sou­ži­tí s man­že­lem, kte­rý se postup­ně poci­to­vě mění v dív­ku Lilly, je kom­pli­ko­va­né. Proměna však není na úkor vzá­jem­né lás­ky a respek­tu. Osudy Gerdy, Einara i Lilly jsou spo­lu úzce spo­je­ny a vzá­jem­ně se ovliv­ňu­jí.

Chování a dia­lo­gy hlav­ní dvo­ji­ce hrdi­nů i zapo­je­ní dal­ších osob do děje jsou vymyš­le­né. Tvůrci fil­mu však měli mož­nost vyu­žít dobo­vé foto­gra­fie a obra­zy, kte­ré uměl­ci nama­lo­va­li. Kostýmní výtvar­ník Paco Delgado a fil­mo­vý archi­tekt Ave Steward, kte­ří spo­lu­pra­co­va­li s reži­sé­rem už na fil­mu Bídníci, vytvo­ři­li ve fil­mu při­ro­ze­nou atmo­sfé­ru uli­ček Amsterdamu i inte­ri­é­rů. Celkový výtvar­ný dojem umoc­ni­ly zábě­ry na obra­zy nebo klid­né zábě­ry pří­ro­dy. To vše dopro­vá­zí hud­ba fran­couz­ské­ho skla­da­te­le Alexandra Desplata (Králova řeč, Argo, Kód Enigmy, Coco Chanel, atd.), kte­rý nechal vynik­nout jem­né kla­vír­ní melo­die. Vnitřní trá­pe­ní hrdi­nů ani tra­gic­ký závěr fil­mu není nijak akcen­to­ván a vyzní­vá spíš jako nos­tal­gic­ká vzpo­mín­ka na nespl­ně­ný sen.

Režisér nechal, stej­ně jako tomu bylo v Králově řeči, hrát her­ce v rela­tiv­ním kli­du a věno­val se nejen vyzně­ní jed­not­li­vých scén, ale také zábě­rům na drob­né detai­ly obli­če­je nebo pohy­by rukou. Toho vyu­žil zejmé­na Eddie Redmayne  v roli Einara Wegenera/Lili Elbe. Herec má jedi­neč­ný cit pro detail­ní hru a nesmír­ně tvár­ný obli­čej. Jako Einar půso­bí jako nejis­tý a nešťast­ný člo­věk, jako Lilly je ve své pla­chos­ti až koket­ní. Ale není to kari­ka­tu­ra ani výsměch. Také před­sta­vi­tel­ka Gerdy Wegenerové, Alicia Vikander, vytvo­ři­la posta­vu s boha­tou šká­lou citů. Oba her­ci spo­lu tvo­ří sil­nou dvo­ji­ci se sil­nou ener­gií. Režisér měl při výbě­ru těch­to her­ců oprav­du šťast­nou ruku a vyzně­ní fil­mu je vel­kou měrou závis­lé prá­vě na nich. Další posta­vy nejsou dosta­teč­ně roze­hrá­ny a půso­bí sche­ma­tic­ky.

Film Dánská dív­ka zachy­cu­je cit­li­vý pří­běh, kte­rý však může něko­ho svým námě­tem zasko­čit.  Ačkoliv zpra­co­vá­ní pří­bě­hu se drží základ­ních his­to­ric­kých fak­tů, jed­ná se o umě­lec­ké zpra­co­vá­ní a také malíř­ství a obra­zy mají ve fil­mu svou úlo­hu.