Death Note (2017) - 80% dikobrazího manga stylu (horror / mystery)

„Dej týnej­žro­vi dení­ček a je z něj Superman. Dej mu k tomu ješ­tě tuž­ku a je z něj bůh Kira..“ I tak by se dal popsat tenhle veli­ce zají­ma­vý tvůr­čí počin, kte­rý je kří­žen­cem Japonského Manga pří­bě­hu o jed­nom jis­tém nejme­no­va­ném (pšš­ššt..) zápis­ní­ku a dal­ším vol­ným pokra­čo­vá­ním „Ne(z)vratného osu­du“.

Stručně z děje:

Light Turner to nemá leh­ké. Venku zrov­na začí­ná pořád­ná bouř­ka, k nohám mu odkud­si spad­ne zápis­ník s jis­tým poe­tic­kým názvem „Death Note“, kte­rý rych­le hodí do škol­ní braš­ny a zdr­há se někam scho­vat. Light kama­rá­dů taky moc nemá, zato má dob­ré srd­ce a už po pár minu­tách děje se nacho­mýt­ne k šika­ně spo­lu­žá­ka, kte­ré­ho se zasta­ne. Tím si samo­zřej­mě vyslou­ží pořád­ný výprask, pro­to­že jak je dnes zvy­kem, tady se na žád­né - „prav­dy a lás­ky vždy zví­tě­zí“ - opět nehra­je.

Milý Světlíček se sice zasta­ne šika­no­va­né­ho, zasta­ne se i jed­né fajn hol­či­ny, ale ti mu to samo­zřej­mě nijak neo­pla­tí a pro­to­že nikde poblíž není Falco, ani to není Nekonečný pří­běh, ale bohu­žel suro­vě surre­a­lis­tic­ký pří­běh - dostá­vá tako­vou pec­ku přes hubu, že má na pár hodin vysta­rá­no a skon­čí s chla­dít­kem na svém báječ­ně vytu­ně­ném mono­klu hra­jí­cí­mi vše­mi barva­mi. Prostě zatím ryzí reál­ná kla­si­ka. Co tě nepá­lí, nehas, do niče­ho se neser, a tak dále. Jenže Lajtík hasil, co neměl a tak dostá­vá dva týd­ny po ško­le. Naštěstí to má jis­tá pra­cov­ni­ce na háku, aby tam tvrd­la s tímhle empa­tic­kým cvo­kem a Light zůstá­vá ve tří­dě po ško­le sám. No a vtom jej napad­ne, co že si to vlast­ně dal do braš­nič­ky za dení­ček..?

Deník je popsán pra­vi­dly. Lajtík pře­kva­pe­ně čte napří­klad to, že prej kaž­dý, jehož jmé­no napí­še dotyč­ný momen­tál­ní drži­tel dení­ku na strán­ku a vyba­ví si jeho tvář - tak ten zapsa­ný chudák hez­ky pochcí­pá něja­kou super smr­tí.. No jo, z pohá­dek jsme vyrost­li, že jo? Lajtík se tím sko­ro i skvě­le baví.. když vtom.. zhas­nou všu­de svět­la.. roz­le­tí se dóza se skle­něn­ka­mi a ty se mu kutá­le­jí k nohám.. v tom šeru uvi­dí něja­kou pra­po­div­nou posta­vu, co vypa­dá straš­li­vě tajem­ně tem­ně.. a považ­te.. tak posta­va na něj z té tmy udě­lá KUK svý­ma záři­vý­ma rudý­ma očka­ma, kte­ré v té tem­no­tě sví­tí, jak kon­co­vá svět­la kdeja­ké vytu­ně­né racho­ti­ny.

Zkrátka - Light se stal drži­te­lem jis­té­ho dení­ku a jako super bonus zís­kal mož­nost vidět i jis­té­ho démo­na. Jasně, že démo­na může vidět pou­ze drži­tel dení­ku. V našem pří­pa­dě Light. Taky to prv­ní setká­ní bylo dost crazy_komediální. Lajtík se lis­kal po papul­ce v domě­ní, že chr­ní a že je to jen sen, zatím­co démo­nek, co vypa­dal jako když huma­no­i­da pokří­ží­te s Ježkem Jožkou, Crittersem a dikob­ra­zem - zatím hez­ky papal jablíč­ko a vylo­že­ně se tím bavil.

Ovšem za chví­li pocho­pil i Lajtík, že oprav­du sta­čí napsat jmé­no něja­ké­ho zmet­ka, vymys­let mu k tomu smrt a ono se to fakt spl­ní.. A tím­to začí­ná oprav­do­vý pří­běh o tom, jak se z týnej­ž­ra stal bůh Kira. Tedy - on niko­ho neza­bi­je samo­zřej­mě - to se tak nějak sta­ne vždyc­ky samo, pro­to­že „zabít vás může klid­ně i blbá učeb­ni­ce mati­ky, jest­li to neví­te, váže­ní!“

Klady:

Fajnový thriller horůrek, kte­rý kom­bi­nu­je prv­ky Japonského Manga komik­so­vé­ho pří­bě­hu a prv­ky Nezvratného osu­du. Děj ply­ne sviž­ně, moc odde­cho­vých chvil tady nena­jde­te. Krásný pohled do duše oby­čej­né­ho polo­do­spě­lá­ka, kte­rý je napřed nad­še­ný z toho, že může svět zba­vit zla, ale postup­ně zjiš­ťu­je, že tahle „pra­vi­dla moštár­ny jmé­nem svět“ se neda­jí done­ko­neč­na obchá­zet. Příběh má i roman­tic­kou lin­ku, tako­vé to týnej­žrov­ské tele­cí lávsto­ry („Smím ti dát pusu?“ „Na to se pře­ce nemáš ptát..!“ - no jo, neby­li jsme kdy­si dáv­no jiní, že? Taky nám bylo náct..) a celé to gra­du­je doce­la zají­ma­vě pře­kom­bi­no­va­ným finá­le.

Zápory:

Věřili bys­te, že hlav­ní­ho porad­ce pro pří­pad „záhad­ných vražd“ bude hrát dal­ší týnej­žr, navíc tako­vá chcíplin­ka v kapu­ci s šát­kem přes papu­lu, jak něja­ký „anar­cis­ta“? No vidí­te a je to tak.. Ovšem zřej­mě to odpo­ví­dá komi­xu (neče­tl jsem jej, neznám, tedy nevím..)

Trošku sem tam vypa­dá­vá dějo­vá logi­ka, kte­rá je pak rych­le vysvět­lo­vá­na v závě­ru fil­mu tak, aby to vypa­da­lo, že je to celé tako­vé „tajem­ně Losťácké“.

• Celkové hod­no­ce­ní - 80%
• Děj - sluš­ný - 75%
• Vizuální strán­ka - 80% (oni ti Amíci fakt asi mají neo­me­ze­ný roz­po­čet
  na všec­ky ty tri­ky, nebo co.. Jinak to není mož­né!)
• Herci - 80%
• Napětí - 75%
• Zvuk - 80%

A vůbec - kdy­bys­te čis­tě náho­dou našli jis­tý notý­sek a hned na to na vás juk­nul zpo­za rohu jis­tý dikobrazo-critterovský démo­nek, co je vysmá­tý jak lečo, hned mu dej­te jablíč­ko. Uvidíte, jak hez­ky to jablíč­ko spa­pá. Za vte­ři­nu vám pře­dá ohry­zek. A když už si bude­te chtít hrát v tom zápis­ní­ku na roma­no­pis­ce, urči­tě taky pře­mýš­lej­te a domýš­lej­te, pro­to­že jest­li tenhle film zkouk­ne­te, v závě­ru vám hned dojde, že nesta­čí jenom psát jmé­na. To pře­ce umí kaž­dý osel, no ne? „o)

---

---