(zatím nehodnoceno)
Loading...Autorem článku je Daniel Palička.
Scénář: Různí
Kresba: Různí
Sešit „The Joker 80th Anniversary 100-Page Super Spectacular“ je, jak již název napovídá, stostránkový komiks, jenž vyšel ku příležitosti osmdesáti let od komiksového výskytu Jokera, samozvaného Korunního prince zločinu a jednoho z největších Batmanových záporáků pod sluncem. Není to poprvé, co se DCčko rozhodlo jít cestou obdobného speciálu. Dříve k tomuto kroku přistoupilo při vydání sešitu „Action Comics #1000“. Po něm vyšlo hned několik dalších, o kterých bych se chtěl někdy v budoucnu zde, na Comics Blogu, podrobněji rozepsat. Ovšem nyní přichází pravý čas na zhodnocení Jokerova samostatného sešitu.
Komiks obsahuje hned několik různých příběhů, přičemž každý má na starosti jiný kreativní tým. Právě proto bude následující recenze vypadat trochu jinak, než jak je u mě zvykem. Místo toho, abych se zaměřoval na komiks jako celek, se podívám na zoubek každé povídce zvlášť a krátce ji zhodnotím. A abyste si udělali o výtvarném stylu dané povídky představu, přikládám vždy ke každé jednu ukázku.
Nač otálet? Můžeme se rovnou vrhnout na hodnocení!
1. Scars (Scénář - Scott Snyder, Kresba - Jock)
Je to asi jedna z nejlepších povídek celého sešitu. Rozehrává se v ní docela zajímavá zápletka. Jde o obyčejnou konverzaci mezi neobvyklým pacientem Garym a dospělým psychologem, během níž oba dva řeší Jokera. Líbí se mi, jak Snyder dokázal pracovat s atmosférou, která je skvěle doplněna o kresbu Jocka, a obecně se mi líbí konec, který byl výborně ukočírován. Navíc, pokud jste fanoušci hororu a psychologických příběhů, myslím si, že vás “Scars” budou bavit o to více.
2. What Comes After a Joke? (Scénář - James Tynion IV, Kresba - Mikel Janín)
Po jednom z nejkvalitnějších příběhů přichází asi jeden z nejslabších. Jde o krátký původ nové záporačky Punchline, která se poprvé objevila v aktuálním sešitě „Batman #89“, kde se mihla v jedné scéně, načež se začala objevovat častěji, aby Batmanovi pořádně zatopila. Co se kvality následujícího příběhu týče, není bohužel převratný, ani nijak zvlášť originální. Docela jej zachraňuje kresba Mikela Janína, ovšem i tak bych jej mohl s přehledem řadit do vod průměru až lepšího podprůměru.
3. Kill The Batman (Scénář - Gary Whitta a Greg Miller, Kresba - Dan Mora)
Příběh odehrávající se po Batmanově smrti, to rozhodně nezní na první dobrou špatně. Myšlenka sice není nikterak originální, každopádně musím ocenit oba scénáristy za to, že se snažili co nejvíce zaměřit na názory postav k celé nešťastné události. Kresba byla vcelku příjemná a styl vyprávění, který je upovídanější a pomalejší, mi nevadil. Nápad byl rozhodně zajímavý. Jeho provedení sice mohlo být ještě o stupeň lepší, ale já jsem veskrze spokojený. Na druhou stranu se však nejedná o žádný zázrak, to si nemyslete.
4. Introducing The Dove Corps (Scénář - Denny O’Neill, Kresba - José Luis García-López)
Zatímco ostatní autoři pojali Jokera jako vážnou postavu, Denny O’Neill se snažil jej v následující povídce pojmout odlišněji, dalo by se říct mnohem klasičtěji. Je zobrazen spíš jako lehkovážný šprýmař, jenž si chce všechno užít, ovšem i přesto se nebojí zabíjet. Byť povídka není moc kvalitní, a to hlavně kvůli hloupému stylu psaní, považuji ji i tak za příjemné zpestření, protože konečně někdo píše Jokera trochu jinak než jen jako psychopata, který rád páchá zlo a škodí ostatním. Přidejte si k tomu barevnější kresbu a máte o zábavu postaráno. Ale nalijme si sklenici čistého vína, název Dove Corps je snad jeden z nejhloupějších názvů pro tým vojáků, jaký jsem kdy viděl. A to je slabé slovo, vážení! Schválně mi pověz, O’Neille, používají vojáci Dove Men + Care?
5. The War Within (Scénář - Peter J. Tomasi, Kresba - Simone Bianchi)
Za mě to je favorit na nejlepší povídku celého speciálu. Jde o čistě lyrický příběh, kde musíte dávat pozor a všímat si každé drobnosti. Když si nevšimnete detailů nebo různých myšlenek, tak nevadí, objevíte je až při dalším čtení. Doslova jsem si užíval každičkou stránku. Bavil mě výtvarný styl Simona Bianchiho, přičemž Peter J. Tomasi opět dokázal, jak bravurně umí napsat úderný příběh se skvělou pointou. Bravo! Tohle se skutečně povedlo!
6. The Last Smile (Scénář - Paul Dini, Kresba - Riley Rossmo)
Pokud čekáte, že Diniho povídka bude patřit mezi jedny z nejlepších, pak jste šeredně na omylu. Děj je rozvleklý a příliš pomalý na to, aby si jej čtenář dostatečně užil. Není podle mě nikterak záživný, a dokonce bych si dovolil tvrdit, že není ani vtipný, přestože je v několika pasážích vidět snaha o v rámci možností funkční humorné dialogy. Konec je pak úplnou třešničkou na dortu. Ne, tohle je příběh, k němuž se podruhé nebudete chtít vracet. Ale abych nebyl úplně kritický, tak aspoň pochválím pěknou a docela hravou kresbu Rileyho Rossma.
7. Birthday Bugs (Scénář - Tom Taylor, Kresba - Eduardo Risso)
Další trefa do černého! Taylor dokazuje, že umí napsat nejen série, které jsou zábavné a odlehčené, ale také temné povídky. To, jakým způsobem pracuje s Jokerem, se mi neskutečně zamlouvalo. Líbily se mi veškeré interakce mezi Korunním princem zločinu a mladým klukem, jež byly napsány úžasně, a zároveň musím vypíchnout kresbu Eduarda Rissa, který dokazuje, že umí excelovat i v jiných komiksech než jen v Azzarellových „100 nábojích“.
8. No Heroes (Scénář - Eduardo Medeiros & Rafael Albuquerque, Kresba - Rafael Albuquerque)
Tohle jsem si docela užil. Povídka o obyčejném pracovníkovi, kterého jednou zaskočí Jokerovi kumpáni, kteří se rozhodnou vykrást Gothamskou banku, se četla příjemně. Byla navíc obohacena o Albuquerqueho výtečnou kresbu, jež vyniká ve dvou směrech, a to jednak ve výrazných linkách, jednak v stínování. A samozřejmě nesmím zapomenout ani na barvy, ty jsou též k nezaplacení. Čtení mě bavilo a pointa byla uspokojivá, takže si v podstatě nemám na co stěžovat. Rozhodně šlo o pěkný kus práce.
9. Penance (Scénář - Tony S. Daniel, Kresba - Tomeu Morey)
Kdybych následující příběh nečetl, vůbec nic by se nestalo. Jde o krásný příklad komiksu, který se snaží působit jako něco, co vás oslní, a už od první stránky se snaží postupně dopracovat k finálnímu zvratu, který je však klišoidní a strašně neoriginální. Potvrzuje se mi, že Daniel je výborný kreslíř, ale bohužel špatný scénárista, který na jednu stranu má dobré nápady, na druhou stranu s nimi nedokáže dobře pracovat.
10. Two Fell Into The Hornet’s Nest (Scénář - Brian Azzarello, Kresba - Lee Bermejo)
Závěrečná povídka je mnohem odlišná než všechny předchozí. Tváří se jako klasický psychologický komiks, který prohlubuje Jokerovu osobnost, ovšem opak je pravdou. Opět doporučuji, aby si člověk dával pozor na drobnosti, protože některé myšlenky jsou pěkně skryté. Samostatnou kapitolou pak je kresba, která je na poměry Bermeja úplně jiná, než jak by si někdo mohl zprvu myslet. Nečekejte klasický do detailu propracovaný styl. Kdo chce, může se podívat na přiloženou ukázku a posoudit sám, ti ostatní se mohou nechat překvapit výsledkem. Dle mého názoru sice nejde o nejlepší jokerovskou povídku, každopádně jde o vskutku zajímavý experiment, kterému dávám palec nahoru.
A tím jsme se dostali až na samotný závěr, kde vám nyní v krátkosti shrnu svůj názor na recenzovaný speciál.
Komiks „The Joker 80th Anniversary 100-Page Super Spectacular“ ve mně zanechal docela smíšené dojmy. Z deseti příběhů byly čtyři na vysoké úrovni kvality, tři na průměrné až podprůměrné. A zbylé dva pak byly ryzí experimenty, z nichž jeden nebyl špatný, ale mohl být lepší, druhý byl vskutku interesantní. Pro fanoušky Jokera jde o sbírku, kterou byste si neměli jen tak nechat ujít. Těm ostatním radím, ať se prvně zamyslíte, jestli do následujícího sešitu chcete investovat. Podle mě totiž nejde o něco, co byste nutně měli mít ve své sbírce, popřípadě co byste museli mít co nejdříve přečtené. I přesto si však myslím, že každý si mezi jednotlivými příběhy najde své oblíbené, ačkoliv některé kousky moc kvalitní nejsou.
Nejnovější komentáře