#DP116: Nejmocnější hrdinové Marvelu #97: Superior Spider-Man

Autorem člán­ku je Daniel Palička.

Vydalo Hachette Fascicoli v pev­né vaz­bě v roce 2020. Původně vyšlo jako prv­ní čís­lo série Superior Spider-Man, čís­la 1 až 4 série Superior Spider-Man Team-Up a čís­lo 20 dru­hé řady série Scarlet Spider v nakla­da­tel­ství Marvel. České vydá­ní se pro­dá­vá v plné ceně za 249 Kč na stán­cích.  

Scénář: Christopher Yost, Erik Burnham, Robert Rodi, Dan Slott 

Kresba: Marco Checchetto, Mike Del Mundo, In-Hyuk Lee, David López, Pat Olliffe, Ryan Stegman 

Když jsem se popr­vé v živo­tě dozvě­děl o posta­vě Superior Spider-Mana - to bylo někdy v době, kdy dovy­chá­ze­la stej­no­jmen­ná, pra­vi­del­ně vychá­ze­jí­cí série od Dana Slotta - řekl jsem si, že by moh­lo jít o posta­vou šitou přes­ně na míru pro mě. Co více si totiž přát než Spider-Mana, kte­rý je bru­tál­něj­ší, cynič­těj­ší, seri­óz­něj­ší a mno­hem vypo­čí­ta­věj­šíí? Jde o revo­luč­ní myš­len­ku, se kte­rou žád­ný scé­náris­ta nikdy před­tím nepři­šel, a tak jsem neo­do­lal a stej­no­jmen­nou řadu od Dana Slotta, kte­rý měl se Spider-Manem již něko­lik let zku­še­nos­tí, jsem vyzkou­šel. Musím říct, že neli­tu­ji ani jed­né minu­ty, neboť při­jít s tak geni­ál­ním naru­še­ním sta­tus quo a při­vést na scé­nu zce­la jiné­ho pavou­čí­ho hrdi­nu se jen tak nevi­dí. Pro mno­hé čte­ná­ře musel být finál­ní zvrat v seši­tě „Amazing Spider-Man #700“ vskut­ku šoku­jí­cí. Právě v něm totiž dojde k důle­ži­té­mu momen­tu, kdy je vědo­mí teh­dy umí­ra­jí­cí­ho Doctora Octopuse pře­su­nu­to do zdra­vé­ho těla Petera Parkera. A zatím­co Otto Octavius pře­ži­je, Peter, poma­lu sté­na­jí­cí v boles­tech, umře v Octopusově těle pří­mo před oči­ma něko­li­ka oby­čej­ných lidí. A tak nám vzni­kl Superior Spider-Man! 

Je váž­ně vel­ká ško­da, že prá­vě sed­mis­tov­ka se do násle­du­jí­cí­ho svaz­ku vůbec nedo­sta­la. Na jed­nu stra­nu chá­pu záměr lidí z Hachette, pro­to­že nechtě­jí, aby se kni­hy z Nejmocnějších hrdi­nů Marvelu pro­lí­na­ly se tře­tí řadou „Ultimátního komik­so­vé­ho kom­ple­tu“, v níž vět­ši­nou vychá­ze­ly pří­běhy s moder­něj­ší­mi posta­va­mi jako Superior Spider-Man a jiné, ale prá­vě zde by se to pod­le mě dost hodi­lo. Šlo totiž o zásad­ní sešit, jenž poslou­žil jako pře­de­hra k poz­dě­ji vydá­va­né sérii na pokra­čo­vá­ní, kte­rou Slott napsal napros­to bra­vur­ně. A vím, uvě­do­mu­ji si hned dva zásad­ní fak­to­ry. Jednak je roz­sah čís­la 700 vět­ší než u kla­sic­ké­ho ame­ric­ké­ho seši­tu, tudíž by jeho děj zabí­ral mno­hem více mís­ta, než je tře­ba, a jed­nak jde o zakon­če­ní záplet­ky, kte­rá napl­no zapo­ča­la již v seši­tech 698 a 699, tak­že v tom­to smě­ru by čís­lo 700 samo­stat­ně moc neob­stá­lo, pro­to­že bychom k němu nemě­li dosta­teč­ný kon­text k jeho pocho­pe­ní. I přes­to si však sto­jím za svým původ­ním názo­rem. Rozhodně by zařa­ze­ní toho­to kous­ku niče­mu neuško­di­lo. 

Nyní ovšem napl­no pře­jde­me k recen­zo­va­né­mu komik­su. Svazek obsa­hu­je dohro­ma­dy dva, respek­ti­ve tři pří­běhy, z nichž jeden bych mohl ozna­čit za bonu­so­vý. Opět se jed­ná o ryze moder­ní kous­ky, tak­že retra se vůbec bát nemu­sí­te. Jako prv­ní se vrhá­me do víru dění seši­tu „Superior Spider-Man #1“, v němž byl původ­ně odvy­prá­věn prv­ní pří­běh kni­hy, jenž je sym­bo­lic­ky pojme­no­va­ný „Postrach nebo hrdi­na?“. Po před­cho­zích udá­los­tech se Otto napl­no ují­má role pavou­čí­ho ochrán­ce. Na jed­nu stra­nu chce jít v šlé­pě­jích původ­ní­ho Spider-Mana, tak­že chce dělat kla­sic­kou super­hr­din­skou čin­nost, na dru­hou stra­nu chce být odliš­ný, ne-li rov­nou doko­na­lej­ší. Je doslo­va nemi­lo­srd­ný. To zna­me­ná, že se nebo­jí své pro­tiv­ní­ky na mís­tě zmlá­tit, v hor­ším pří­pa­dě je váž­ně zra­nit. A to není všech­no, pro­to­že na roz­díl od Petera Parkera se sna­ží k pola­pe­ní zlo­čin­ců vyu­ží­vat i svou vlast­ní moder­ní tech­no­lo­gii v podo­bě spe­ci­ál­ních pavou­čích sle­do­va­čů. A co se týče osob­ní­ho živo­ta, pro­je­vu­je se v něm Ottova aro­gant­něj­ší, mno­hem váž­něj­ší pova­ha. Když si uvě­do­mí­me, že Octavius má kon­t­ro­lu nad Peterovým tělem, nemů­že­me čekat nut­ně pozi­tiv­ní reak­ce. V očích veřej­nos­ti je najed­nou hrdi­na vní­mán úpl­ně jinak, a kdy­ko­liv dojde na kon­ver­za­ci s jeho blíz­ký­mi, cho­vá se pra­po­div­ně, jako kdy­by šlo o zce­la jiné­ho člo­vě­ka.

Kdybych měl v krát­kos­ti shr­nout své dojmy, tak za mě je prv­ní sešit napros­to úžas­ný. Jako star­tov­ní bod nové řady fun­gu­je výbor­ně a coby před­sta­ve­ní Superior Spider-Mana a jeho vlast­nos­tí tak­též, čili já jsem spo­ko­je­ný. Scénář je bra­vur­ní, kres­ba Ryana Stegmana je úchvat­ná, prá­ce s posta­va­mi je na mis­trov­ské úrov­ni… Já si zkrát­ka nemám moc na co stě­žo­vat. Možná bych mohl tro­chu vytknout, že sešit kon­čí v nej­lep­ší mož­né chví­li, v jaké mohl skon­čit, a dal­ších čás­tí se již čes­ky nedo­čká­me. Opět se tím pádem vra­cí­me k tomu, co jsem psal již v recen­zi na Secret Avengers, tedy že u moder­ních řad je šíle­ně nevý­hod­né je v kom­ple­tech ukon­čit prá­vě ve chví­li, kdy se začne děj tepr­ve pořád­ně roz­jíž­dět. Pro tohle mám pocho­pe­ní, nicmé­ně fakt, že se zbyt­ku pří­bě­hu nedo­čká­me, může čes­ké­ho čte­ná­ře zamr­zet. Obzvlášť v násle­du­jí­cím pří­pa­dě to pla­tí dvoj­ná­sob­ně. I přes­to však mohu prv­ní sešit vyna­chvá­lit až do nebes. 

Po úžas­ném začát­ku se pře­sou­vá­me k dru­hé­mu pří­bě­hu jmé­nem „Versus“. Ten byl původ­ně odvy­prá­věn na strán­kách ved­lej­ší série Superior Spider-Man Team-Up, jež vychá­ze­la sou­běž­ně s hlav­ní řadou Superior Spider-Man. Jak již název napo­ví­dá, šlo o kla­sic­kou pavou­čí týmov­ku s růz­ný­mi posta­va­mi svě­ta Marvelu, při­čemž z vět­ší čás­ti v ní byly odvy­prá­vě­ny jed­no až dvou­se­ši­to­vé povíd­ky, v nichž se hlav­ní hrdi­na spo­jil nebo utkal s noto­ric­ky zná­mý­mi hrdi­ny i zápo­rá­ky. Dojde na drob­nou šar­vát­ku s Avengers, sou­boj se Scarlet Spiderem a Jackalem nebo kon­fron­ta­ci nové nezku­še­né mla­dé hrdin­ky. Neočekávejte žád­nou vel­ko­le­pou záplet­ku, spíš drob­né minie­pi­zo­dy. 

Zde bohu­žel moc chvá­lit nemo­hu. „Versus“ doplá­cí hned na řadu vel­kých nedu­hů. Prvním z nich jsou pří­běhy jako tako­vé, jež jsou nud­né, neza­jí­ma­vé, a hlav­ně straš­ně nezá­živ­né. Úvodní kon­fron­ta­ce s Avengers, jež nako­nec ved­la k úpl­ně jiné potyč­ce, je vcel­ku stra­vi­tel­ná a najde se v ní pár svět­lých chvil. Jde ve výsled­ku o uchá­ze­jí­cí prů­měr, kte­rý neu­ra­zí, ale záro­veň ani nena­dchne. Ovšem zby­tek je napros­to otřes­ný. Dvojdílná povíd­ka s Jackalem, kde se řeší klo­no­vá­ní, je pře­kom­bi­no­va­ná podiv­nost sama o sobě, jíž ani bonu­so­vý tře­tí pří­běh „Sourozenecký svár, část 2“, slou­ží­cí jako plno­hod­not­né zakon­če­ní celé záplet­ky, abso­lut­ně nepo­má­há. O závě­reč­né třeš­nič­ce na dor­tu v podo­bě zby­teč­né­ho tie-inu k čes­ky nevy­da­né­mu even­tu Infinity radě­ji ani nemlu­vím. Co se však týče dal­ších nega­tiv, musím ješ­tě upo­zor­nit na Superior Spider-Mana, jenž je po celou dobu psa­ný gene­ric­ky a nijak invenč­ně. Sledujeme ho pořád v jed­né a té samé polo­ze, tedy v roli paná­ka, kte­rý se mlá­tí s dal­ší­mi mas­ko­va­ný­mi neřá­dy. Scénáristé, kte­rých se vystří­da­lo více, se nesna­ží o vyu­ži­tí jeho osob­nos­ti atrak­tiv­ně­ji, nepočítám-li pár vybra­ných dia­lo­gů, a už vůbec nevi­dím sna­hu v psa­ní dob­rých a pou­ta­vých dia­lo­gů. Kapitolou samou o sobě je pak kres­ba, na níž se vystří­da­lo hned něko­lik růz­ných talen­tů. Ze všech nej­ví­ce vyční­vá úžas­ný Marco Checchetto, jehož styl je nejen detail­ní, ale také dosta­teč­ně dyna­mic­ký na to, aby jed­not­li­vé scé­ny pěk­ně vynik­ly. Ostatní odvá­dě­jí rela­tiv­ně sluš­nou prá­ci. Osobně bych sice uví­tal, kdy­by měl komiks na sta­ros­ti jen jeden výtvar­ník, ale doká­zal jsem se přes ten­to fak­tor pře­nést. 

Co říct závě­rem? Říkám to nerad, ale svaz­ku „Nejmocnější hrdi­no­vé Marvelu #97: Superior Spider-Man“ se radě­ji vyhně­te oblou­kem. Ačkoliv je začá­tek z pera Dana Slotta napros­to dechbe­rou­cí, zby­tek je napros­tým pro­střed­níč­kem do obli­če­je. Jde o nud­nou, napros­to neza­jí­ma­vou týmov­ku, kte­rá není ani ori­gi­nál­ní, ani nijak zvlášť svě­to­bor­ná. Jde o parád­ní ukáz­ku situ­a­ce, kdy tvůr­ci v Marvelu při­jdou s úžas­ným nápa­dem, kte­rý pak násled­ně musí tak­zva­ně podo­jit, dokud je to nut­né. V pří­pa­dě Superior Spider-Mana to lze říct doko­na­le. Zatímco hlav­ní řada si udr­žo­va­la vel­mi sluš­nou kva­li­tu, o Team-Upu se dá říct přes­ný opak. Pokud hle­dá­te parád­ní před­sta­ve­ní Otta v roli pavou­čí­ho hrdi­ny, pak radě­ji zkus­te napros­to bra­vur­ní komiks „Superior Spider-Man: My Own Worst Enemy“, na nějž si mimo jiné může­te pře­číst můj názor z dob mých tvůr­čích začát­ků na Comics Blogu. Od kous­ku z čer­ve­né řady radě­ji dej­te ruce pryč, jeli­kož za váš čas váž­ně nesto­jí.

---