Dvojí hra

DvojiHra

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Líbili se vám Dannyho par­ťá­ci? Máte rádi lehce špi­o­náž­ní fil­my se špet­kou per­fek­ci­o­ni­zmu a uhla­ze­ným zevnějš­kem? Potrpíte si na okouz­lu­jí­cí šarm sym­pa­tic­kých her­ců s vůní sabo­táž­ní kome­die s vytří­be­nou záplet­kou, jenž vám nedo­vo­lý ode­jít na toa­le­ty v prů­bě­hu fil­mu? Tak prá­vě ten­to sní­mek pyš­ní­cí se názvem Dvojí hra, pod vede­ním reži­sé­ra Tonyho Gilroye, je to pra­vé koře­ní pro vaši duši.

Tonyho prá­ci jsme měli mož­nost oku­sit v roce 2007, kdy vra­zil popr­vé na stří­br­né plát­no s Michaelem Claytonem, kte­ré­ho ztvár­nil herec nepře­ko­na­tel­né­ho půva­bu George Cloney, ale o něm dneš­ní recen­ze není.V dneš­ním člán­ku se bude­me zabý­vat bri­lant­ním kous­kem, o jehož finál­ní podo­bu se mimo jiné posta­ra­li dvě Hollywoodské mega-star. Rodilý Angličan z Coventry Cliwe Owen (44) a stá­le atrak­tiv­ní Julie Roberts (41). Tito dva her­ci se před kame­ra­mi potká­va­jí popr­vé a hned na prv­ní pohled uzná­te, že jim to spo­lu sed­ne jako pr... na hrnec.

Oba dva ztvár­ňu­jí taj­né agen­ty, kte­ří se necha­jí najmout dvě­mi z nepřá­te­le­ný­mi spo­leč­nost­mi, za úče­lem na ně ušít život­ní pod­raz . V sáz­ce je 40 mili­o­nů dola­rů, a tudíž i dve­ře k bez­sta­rost­né­mu a „zaslou­že­né­mu“ odpo­čin­ku o jakém si my oby­čej­ní lidé může­me nechat zdát. Ovšem, jak už to v těch­to fil­mech bývá, ces­ta za vytou­že­ný­mi peně­zi je veli­ce stras­tipl­ná a plná neo­če­ká­va­ných zvra­tů. Film je vyprá­věn retrospek­ti­vou, a pro­to se může mnoh­dy zdát veli­ce zacu­cha­ný a nepře­hled­ný pro něko­ho, kdo se nesou­stře­dí to může mít nebla­hý dopad na cel­ko­vý dojem z veli­ce kva­lit­ní­ho fil­mu. Režisér se v pro­je­vu vyva­ro­val stro­bo­sko­pic­kých stři­hů, kte­ré čím dál tím víc zahl­cu­jí moder­ní kine­ma­to­gra­fii.

Dokonce si povšim­ně­te absen­ce sprostých slov, což je na nyněj­ší dobu zce­la oje­di­ně­lé a chvá­ly hod­né, i když s reál­ným živo­tem se napros­to nezto­tož­ňu­jí­cí. Dvojí tvář je posta­ve­na na důmy­sl­ném pro­po­je­ní jed­not­li­vých scén s retrospek­tiv­ním poje­tím a na cha­risma­tic­kých posta­vách, jenž lad­ně pro­plou­va­jí usmě­va­vě sabo­táž­ním sním­kem. Mezi obě­ma to parád­ně jis­kří, to je pro­ka­za­tel­né po pár chvil­kách. Jejich herec­ké výko­ny jsou nato­lik pře­svěd­či­vé, že jim dokon­ce sami uvě­ří­te vzá­jem­né haš­te­ře­ní pře­chá­ze­jí­cí v sil­né emo­tiv­ní pou­to.

Samozřejmě ve svém krát­kém a veli­ce impul­siv­ním vzta­hu neza­přou, že dří­ve pra­co­va­li jako vlád­ní agen­ti a to v jejich vzá­jem­ném sou­ži­tí vyvo­lá­vá mno­ho otá­zek a pode­zí­ra­vých aspek­tů, kte­ré se mezi ně neu­stá­le vtla­ču­jí. V kaž­dém kro­ku vidí něco neka­lé­ho a jsou vůči sobě vel­mi obe­zřet­ní, s čímž můžu napros­to sou­hla­sit. Ve vzdu­chu se stá­le obje­vu­je jed­na a tatáž otáz­ka: Miluje mě, a nebo je to jen sou­čás­tí plá­nu? Jedinou výtku, kte­rou bych chtěl vynést na veřej­nost, je dlou­há pro­mí­ta­cí doba. Film se pyš­ní dvou hodi­no­vou por­cí růz­ných intrik a dějo­vých zvra­tů, až z toho bude­te una­ve­ní.

Sledovat pří­běh toho­to zamě­ře­ní něco málo přes dvě hodin­ky je oprav­du nároč­ný marathón a neza­chrá­ní to ani obna­že­ná Julie Roberts v poste­lo­vých hrát­kách. Hoďme to, ale za hla­vu, jeli­kož  cel­ko­vý dojem z fil­mu je veli­ce půso­bi­vý a sní­mek se stá­le oblí­be­něj­ším her­cem Cliwnem Owenem, kte­rý je v posled­ní době doslo­va na roz­tr­há­ní si nesmí­te nechat ujít.

Skvěle pro­myš­le­ná záplet­ka a pře­svěd­či­vé výko­ny hlav­ních her­ců, vytvá­ře­jí impo­zant­ní záži­tek ze shléd­nu­té­ho fil­mu. Sice na můj vkus tro­chu del­ší, ale to na kva­li­tě neu­bí­rá.

Photo © Universal Pictures