E. L. James: Grey (25 % - za snahu)

Mám respekt ke kni­hám – k těm dob­rým i k bra­kům. Přece jen, někdo si dal tu prá­ci, aby je napsal. Co ale nere­spek­tu­ji, je kopí­ro­vá­ní děl. A to ani v pří­pa­dě, že se jed­ná o totož­né­ho auto­ra. Na pohled na Padesát odstí­nů šedi z dru­hé stra­ny – tedy oči­ma Christiana Greye, jak je pre­zen­to­vá­no v podti­tu­lu kni­hy – v pod­sta­tě nedo­jde. Pokračování best­selle­ru budí dojem, že autor­ka uži­la klá­ve­so­vé zkrat­ky CTRL C, CTRL V a „Anastasia Steeleová řek­la…“ pou­ze zamě­ni­la za „Christian Grey řekl...“ Je to laci­né, neo­sob­ní, bez vku­su a čte­nář, kte­rý se ke kou­pi nechal zlá­kat rekla­mou, musí být nut­ně pokud ne naštván, tak zkla­mán. I když…

Když E. L. James vyda­la Padesát odstí­nů šedi, čte­nář­ky jí málem utr­ha­ly ruce. A to nejen v domov­ské Anglii, kde spi­so­va­tel­ka Erika Leonard žije už víc než dva­cet let s man­že­lem a dvě­ma syny. Těžko říci, kde bere inspi­ra­ci k psa­ní „por­na pro mat­ky“, jak bývá její šedi­vá tri­lo­gie nazý­vá­na, je však jas­né, že se jí poda­ři­lo to, co málo­ko­mu pro­jde – nejen­že bez­trest­ně, ale ješ­tě s potles­kem naser­ví­ro­va­la vděč­né­mu žen­ské­mu pub­li­ku dáv­ku slov­ních spo­je­ní, za něž by se nemu­se­la sty­dět ani pro­tře­lá pro­sti­tut­ka.  Přitom střet život­ní­ho osu­du mla­dič­ké stu­dent­ky z chud­ší střed­ní vrst­vy s osu­dem boha­té­ho tři­ce­ti­le­té­ho zřej­mě dušev­ně nemoc­né­ho (jinak si bohu­žel jeho cho­vá­ní vysvět­lit neu­mím) muže je líčen jed­no­du­še, plo­še, uni­ver­zál­ně.

Hlavní posta­vy jako mlýn­ky opa­ku­jí to, co již vyřkly, jejich jed­ná­ní je poměr­ně před­ví­da­tel­né, byť se navzá­jem stá­le ujiš­ťu­jí, jak hroz­ně se pře­kva­pu­jí. Vrcholem je spod­ní ret, jenž si Anastasia kou­še s tako­vou frek­ven­cí, že pokud nad tím čte­nář pře­mýš­lí, muse­la by ho mít již v polo­vi­ně kni­hy úpl­ně roz­žvý­ka­ný… Ale radě­ji nepře­mýš­let. Možná to je to, co činí kni­hy E. L. James best­selle­ry. Představme si ženu, kte­rá po ran­ním boji s dět­mi utí­ká za nerud­ným šéfem a horou povin­nos­tí do prá­ce, odtud vyzve­dá­vá děti z výchov­ných zaří­ze­ní, doma ukli­dí, uva­ří, nakr­mí rodi­nu, nau­čí se s dět­mi, pohá­dá se s tchy­ní a večer si nad strán­ka­mi sku­teč­ně nená­roč­né čet­by před­sta­vu­je. Není divu, když ji man­žel po návra­tu z hos­po­dy najde v křes­le s při­blb­lým úsmě­vem na tvá­ři, v klí­ně Padesát odstí­nů…

Nový román E. L. James Grey v pod­sta­tě kopí­ru­je Padesát odstí­nů šedi. Setkáváme se s tři­cát­ní­kem Greyem, pedant­sky dis­ci­pli­no­va­ným ukáz­ně­ným hezou­nem, navíc ukrut­ně boha­tým. Jedinou vadou na jeho „krá­se“ je to, že od ženy poža­du­je napros­té pod­vo­le­ní se jeho vůli a to, aby ji těši­lo, že ho těší, že jí způ­so­bu­je bolest (sku­teč­ně, i tyto obra­ty v pří­pa­dě „rádo­by­fi­lo­zo­fo­vá­ní“ o sub­mi­si autor­ka uží­vá). Do jeho živo­ta vstu­pu­je pan­na Anastasia, oby­čej­ná tuc­tov­ka, kte­rá nako­nec zjis­tí, že se jí bičí­ky, pou­ta, svor­ky a dal­ší BDSM pro­pri­e­ty tak úpl­ně nehnu­sí.

Bohužel o moti­vech jed­ná­ní Christiana Greye se nedo­zví­me vůbec nic. Kusé úryv­ky z jeho snů evo­ku­jí slo­ži­té dět­ství, ale vel­mi bíd­ně. Z vět: „Mám tři autíč­ka. Jezdí rych­le po pod­la­ze. Moc rych­le. Jedno je čer­ve­né,“ pros­tě čte­nář není scho­pen poznat, jaká dušev­ní nemoc hlav­ní­ho hrdi­nu postih­la, jen odtu­šit, že její zákla­dy zřej­mě pochá­ze­jí z dět­ství. Rozpracovaná není ani Greyova pova­ha, autor­ka se detail­ně­ji neza­bý­vá ani jeho myš­len­ko­vý­mi pocho­dy.

Co Greye od Padesáti odstí­nů šedi odli­šu­je, je mno­hem lep­ší pře­klad. Ten „šedi­vý“ byl totiž jed­ním z nej­hor­ších, kte­rý jsem kdy v kni­ze pře­lo­že­né z ang­lič­ti­ny čet­la. I když nut­no podotknout, že pře­kla­da­tel­ka Padesáti odstí­nů šedi nemě­la vůbec leh­ký úkol.

Čeho se sku­teč­ně obá­vám se fakt, že na Padesát odstí­nů šedi nava­zo­va­ly kni­hy Padesát odstí­nů svo­bo­dy a Padesát odstí­nů tem­no­ty, tak­že nás mož­ná autor­ka brzy „potě­ší“ jejich zko­pí­ro­vá­ním „z pohle­du Greye“. Doufám, že zkrat­ko­vé klá­ve­sy nepo­u­ži­je tak oka­tě.

Na Greyovi, potaž­mo na dosa­vad­ním díle autor­ky oce­ňu­ji dvě věci – že i pod­prů­měr­ný autor doká­že napsat tri­lo­gii, jed­nu její ver­zi zko­pí­ro­vat a vydá­vat za pohled jiné posta­vy a ješ­tě na tom vydě­lat vel­ké pení­ze.  Nemluvě o tom, že se Padesát odstí­nů šedi dosta­lo i na fil­mo­vá plát­na. Druhou věcí je, že E. L. James při­ved­la ke čte­ní i ženy, kte­ré před „šedí“ čet­ly jen face­boo­ko­vé pro­fi­ly a reklam­ní letá­ky.

---

• Autor:E L James
• Žánr:roman­ti­ka, love sto­ry, čte­ní pro ženy
• Nakladatelstvi:XYZ

Kniha ke kou­pi na AlbatrosMedia.cz.

---