Ema a jednorožec - Záhadné bludiště - kniha

Čarodějka Aislin odchá­ze­la z Rady moud­rých a měla div­ný pocit, že ji někdo v úzké chod­bě sle­du­je, ale když se oto­či­la, nikdo tam nebyl. Pomyslela si, že je pře­ta­že­ná a že bláz­ní. Najednou jako­by sly­še­la něja­ké syče­ní. Zčistajasna se oko­lo ní zača­ly míhat stí­ny, kte­ré se zhmot­ni­ly téměř do lid­ských para­me­t­rů. Jeden ze stí­nů pro­ti ní vymrš­til kost­na­tou ruku, chtě­li totiž amu­let, kte­rý nosi­la Aislin na krku, tedy mys­le­la si, že jdou prá­vě po něm. Snažila se co nej­rych­le­ji navá­zat spo­je­ní s Keirou - báj­ným jed­no­rož­cem. Stíny se mezi sebou domlou­va­li - hlav­ně ji nesmě­li nechat kouz­lit. Aislin se to však poda­ři­lo - Keira ji sly­še­la - měla při­vést Emu - vyvo­le­nou ze svě­ta lidí.

Ema zatím doma spa­la. Najednou se pro­bu­di­la a rych­le se pádi­la oblé­kat. Normálně měla klid­né noci a sny, ale ten­to­krát ucí­ti­la, že ji volá Keira. Ema byla stráž­ky­ně Říše snů a s Keirou měla vždy dob­ré spo­je­ní, avšak v tom­to pří­pa­dě už se jí neda­ři­lo sly­šet báj­né­ho jed­no­rož­ce a Ema nevě­dě­la, co to má zna­me­nat. Nicméně se Ema najed­nou octla v Říši snů a u Keiry, což bylo dob­ře. V ruce se jí obje­vil dale­ko­hled a zni­če­ho­nic v nich vidě­la Conalla. Conall byl váleč­ný hře­bec, kte­rý se chlu­bil, že Emu zná.

Conall Emě pro­zra­dil, že se něco děje s časo­vý­mi smyč­ka­mi. Navíc dodal, že Aislin unes­li noč­ní můry. Ema se vydě­si­la a hned se vyptá­va­la, co je s Keirou. Conall pro­ne­sl, že Keira můry sle­do­va­la, aby vědě­la, kam vedou Aislin. Ema tro­chu vyčí­ta­la Conallovi, že nechal jít Keiru samot­nou, ale ten se brá­nil tím, že Keira má kří­d­la. Navíc chtě­la, aby on všech­no Emě pově­děl. Ema se zají­ma­la, proč vlast­ně Aislin unes­li. Bylo to kvů­li jejím hodi­nám, kte­ré nosi­la, a kte­ré dosta­la od své­ho strýč­ka Čase. Ema se zdě­si­la, pro­to­že vědě­la co hodi­ny umí. Noční můry chtě­ly totiž nasto­lit věč­nou noc.

Ema se opět vydě­si­la, pro­to­že měli čas na záchra­nu pou­ze do příští­ho pře­sý­pá­ní, jinak se čas zasta­ví napo­řád. Ema se oka­mži­tě zají­ma­la, kolik přes­ně času jim zbý­vá. Aislin sice na hodi­ny uva­li­la zamy­ka­cí kouz­lo, avšak to fun­go­va­lo pou­ze čty­ři­cet osm hodin. Jenomže už uběh­la hodi­na až dvě, Conall to nevě­děl přes­ně. Ema řek­la Conallovi, aby počkal na Keiru, zatím­co ona musí udě­lat jed­nu věc - vzbu­dit se. Ema se tedy doma pro­bu­di­la a chváta­la tako­vým způ­so­bem, že to bylo div­né i rodi­čům, ale nějak zevrub­ně to nezkou­ma­li. Ale mamin­ce to bylo pře­ce jenom něja­ké zvlášt­ní.

Ema dobí­ha­la zrov­na před dům své nej­lep­ší kama­rád­ky Barči, kte­rá vědě­la o Emě všech­no, tudíž i to, že je vyvo­le­ná. Bára se divi­la, že je tam Ema tak brzo, pro­to­že sama ješ­tě žvý­ka­la roh­lík. Ema jí bez pozdra­vu všech­no řek­la, co se děje. Bára se nikdy niče­mu nedi­vi­la, ale nyní vyjek­la, že by to mohl být malér. Bára neo­tá­le­la a zave­le­la smě­rem k Emě, že oka­mži­tě musí zpát­ky do Říše snů. Ema opo­no­va­la, že bez Keiry to nejde, musí ji pros­tě zavo­lat a spo­je­ní momen­tál­ně není. Ema si v tu ránu vzpo­mně­la, že by jim moh­la pomoct její babič­ka, kte­rá je též pří­mý poto­mek Vyvolených.

Moc hez­ký pří­běh, napsa­ný klid­ně i pro vět­ší děti. Sice zde není moc obráz­ků, ale obál­ka je váž­né moc hezká. Písmo je vět­ší, není na sobě natla­če­né, tak­že se to i dob­ře čte. Rozhodně dopo­ru­ču­ju. Kniha má 112 stran.

Knihu může­te zakou­pit za 199 Kč zde.

• Autor: Oldřiška Ciprová
• Ilustrace: Lenka Němcová
• Žánr: belet­rie pro děti
• Nakladatelství: Grada
• Datum vydá­ní:08. 09. 2017