Čarodějka Aislin odcházela z Rady moudrých a měla divný pocit, že ji někdo v úzké chodbě sleduje, ale když se otočila, nikdo tam nebyl. Pomyslela si, že je přetažená a že blázní. Najednou jakoby slyšela nějaké syčení. Zčistajasna se okolo ní začaly míhat stíny, které se zhmotnily téměř do lidských parametrů. Jeden ze stínů proti ní vymrštil kostnatou ruku, chtěli totiž amulet, který nosila Aislin na krku, tedy myslela si, že jdou právě po něm. Snažila se co nejrychleji navázat spojení s Keirou - bájným jednorožcem. Stíny se mezi sebou domlouvali - hlavně ji nesměli nechat kouzlit. Aislin se to však podařilo - Keira ji slyšela - měla přivést Emu - vyvolenou ze světa lidí.
Ema zatím doma spala. Najednou se probudila a rychle se pádila oblékat. Normálně měla klidné noci a sny, ale tentokrát ucítila, že ji volá Keira. Ema byla strážkyně Říše snů a s Keirou měla vždy dobré spojení, avšak v tomto případě už se jí nedařilo slyšet bájného jednorožce a Ema nevěděla, co to má znamenat. Nicméně se Ema najednou octla v Říši snů a u Keiry, což bylo dobře. V ruce se jí objevil dalekohled a zničehonic v nich viděla Conalla. Conall byl válečný hřebec, který se chlubil, že Emu zná.
Conall Emě prozradil, že se něco děje s časovými smyčkami. Navíc dodal, že Aislin unesli noční můry. Ema se vyděsila a hned se vyptávala, co je s Keirou. Conall pronesl, že Keira můry sledovala, aby věděla, kam vedou Aislin. Ema trochu vyčítala Conallovi, že nechal jít Keiru samotnou, ale ten se bránil tím, že Keira má křídla. Navíc chtěla, aby on všechno Emě pověděl. Ema se zajímala, proč vlastně Aislin unesli. Bylo to kvůli jejím hodinám, které nosila, a které dostala od svého strýčka Čase. Ema se zděsila, protože věděla co hodiny umí. Noční můry chtěly totiž nastolit věčnou noc.
Ema se opět vyděsila, protože měli čas na záchranu pouze do příštího přesýpání, jinak se čas zastaví napořád. Ema se okamžitě zajímala, kolik přesně času jim zbývá. Aislin sice na hodiny uvalila zamykací kouzlo, avšak to fungovalo pouze čtyřicet osm hodin. Jenomže už uběhla hodina až dvě, Conall to nevěděl přesně. Ema řekla Conallovi, aby počkal na Keiru, zatímco ona musí udělat jednu věc - vzbudit se. Ema se tedy doma probudila a chvátala takovým způsobem, že to bylo divné i rodičům, ale nějak zevrubně to nezkoumali. Ale mamince to bylo přece jenom nějaké zvláštní.
Ema dobíhala zrovna před dům své nejlepší kamarádky Barči, která věděla o Emě všechno, tudíž i to, že je vyvolená. Bára se divila, že je tam Ema tak brzo, protože sama ještě žvýkala rohlík. Ema jí bez pozdravu všechno řekla, co se děje. Bára se nikdy ničemu nedivila, ale nyní vyjekla, že by to mohl být malér. Bára neotálela a zavelela směrem k Emě, že okamžitě musí zpátky do Říše snů. Ema oponovala, že bez Keiry to nejde, musí ji prostě zavolat a spojení momentálně není. Ema si v tu ránu vzpomněla, že by jim mohla pomoct její babička, která je též přímý potomek Vyvolených.
Moc hezký příběh, napsaný klidně i pro větší děti. Sice zde není moc obrázků, ale obálka je vážné moc hezká. Písmo je větší, není na sobě natlačené, takže se to i dobře čte. Rozhodně doporučuju. Kniha má 112 stran.
Knihu můžete zakoupit za 199 Kč zde.
- Autor: Oldřiška Ciprová
- Ilustrace: Lenka Němcová
- Žánr: beletrie pro děti
- Nakladatelství: Grada
- Datum vydání:08. 09. 2017
Nejnovější komentáře