V životě dětí jedné třídy základní školy se to změnilo od té doby, co nastoupila nová paní učitelka - víla Jasmína. Ta je učila pomocí kouzel - děti vždycky všechno věděli, nic nezapomněli, dostávali samé jedničky a ani nezlobili. Bohužel to skončilo ve druhé třídě a do té třetí nastoupili s panem učitelem Novým. Kouzlení sice neovládal, ale byl také hodný. Dokonce s dětmi byli navštívit Jasmínu v její vílí říši. Nebylo to jen tak. Dostali se tam pomocí kouzelného provázku od víly Jasmíny. Jasmína dala panu Novému dokonce několik dárků, které měly pomáhat při zkoušení. Například to byl kouzelný polštářek.
Už se nestálo při zkoušení u tabule, ale zůstali sedět na židli s kouzelným polštářkem. Kromě polštářku dostal ještě kouzelnou křídu. Kdo ji měl momentálně v ruce, tak při psaní u tabule dokázal psát správné odpovědi. Navíc bylo devízou této křídy to, že z ní neubývalo, i když se používala každý den. Pan učitel ji měl uloženou ve speciální krabičce u sebe ve stolku. Když do třídy přišel například pan ředitel, tak mu pan učitel ukázal, jak chytré má žáky a vysloužil si tím pochvalu. Pak přišli prázdniny a po nich už děti nastoupili do čtvrté třídy. Děti měli po prázdninách spoustu zážitků, které si museli vyprávět.
První den proběhl vcelku dobře. Pan učitel byl sice spokojený se svou třídou, avšak vzpomínal i na Jasmínu, kterou by znovu rád viděl. Mimo jiné jí chtěl i poděkovat za kouzelné dárky, díky kterým jeho žáci měli samé dobré známky. Přes prázdniny si kouzelné věcičky nebral domů a nechal je v šuplíku ve stole. Křídu našel bez problémů v zásuvce. Ale kouzelný provázek ani polštářek nebyli k nalezení. Pan učitel prohledal všechno, co mohl, ale nikde nic. Dokonce ho napadlo, jestli si ty věci nezvala Jasmína zpátky. I dětem se stýskalo po Jasmíně, ale zatím neměli tušení, že se kouzelné věci ztratili.
Děti se rozhodli, že navštíví Jasmínu, ale k tomu potřebovali kouzelný provázek. Rozhodli se, že si provázek prostě půjčí. Původní nápad byl ten, že si ho vezmou bez vědomí pana učitele, ale Adélka navrhla, jestli se raději nezeptají pana učitele Nového. Nakonec se tento návrh schválil. Ovšem musí se zeptat Adélka. Ta si celou dobu připravovala, co vlastně řekne. Druhý den jí nebylo nejlépe a tak ostatní ji v tom nenechali a rozhodli, že se zeptají všichni společně. Po vyučování šli za panem učitelem, ale ten jim řekl po pronesení jejich žádosti, že provázek i všechno ostatní zmizelo.
Děti měli spoustu návrhů, jak se to mohlo stát, nicméně ani jeden nebyl ten správný. Nakonec se usnesli na tom, že to musela být myš a hledali nějaké stopy. Odtáhli dokonce i skříň a tam našli spoustu prachu, tak pan učitel poslal holky za paní uklízečkou. Tu přivedli k panu učiteli. Ta se přiznala, že během prázdnin důkladně uklidila všechny třídy. V tu chvíli panu učiteli začalo svítat. Hned se jí ptal, jestli náhodou neviděla polštářek. Paní uklízečka se doznala, že ho vyprala, protože byl hrozně ušmudlaný. Sice ho i pověsila, ale ukradli ho i spolu se šňůrou na prádlo.
Velmi hezké čtení pro malé děti. Písmo je dost velké, takže ti menší, kteří umí číst, si to mohou v uvozovkách přelouskat i sami. Je to vážné moc hezký příběh, autorka má evidentní cit pro dětskou četbu. Rozhodně doporučuju. Má 72 stran.
Knihu můžete zakoupit za 189 Kč zde.
- Autor: Zuzana Pospíšilová
- Ilustrace: Drahomír Trsťan
- Žánr: beletrie pro děti
- Nakladatelství: Grada
- Datum vydání:11. 09. 2017
