Hacker – Thor létá v binárním kódu a průšvihu

Znegujte ve svých před­sta­vách arche­typ hac­ke­ra na všech fron­tách krom inte­li­gen­ce a máte ústřed­ní posta­vu ztvár­ně­nou Chrisem Hemsworthem. Nabouchaný dob­ro­druh bez pudu sebezá­cho­vy, extro­vert­ní­ho rvá­če i trestan­ce s cha­rizma­tem na roz­dá­vá­ní. Do čeho lamač dív­čích srd­cí praští ten­to­krát?

   Zpočátku do mří­ží. Jako hac­ker Hathaway si prá­vě odpy­ká­vá pat­náct let za kyber­ne­to­vé úto­ky. Zatímco na úkor pro­gra­má­tor­ské­mu sur­fo­vá­ní dává v cele zabrat svým tri­cá­kům, nezná­mý počí­ta­čo­vý expert doká­zal mezi­tím vyvo­lat havá­rii v jader­né elek­trár­ně a zdá se, že hod­lá ve svém tero­ru pokra­čo­vat. Vyšetřování a úkol vysto­po­vat nezná­mé­ho útoč­ní­ka při­pa­dá Chanu Dawaieovi, ztvár­ně­né­ho Leehomem Wangem, jenž se ve své vlas­ti aktu­ál­ně těší vel­ké popu­la­ri­tě. Na pomoc si bere nejen svou atrak­tiv­ní sest­ru Lien, ale z věze­ní vytáh­ne i své­ho býva­lé­ho par­ťá­ka Hathawaye. Spolu totiž kdy­si vytvo­ři­li kód, jehož modi­fi­ka­ce stá­la za úto­kem na elek­trár­nu.

   Kdo by čekal, že se roz­vi­ne napí­na­vé onli­ne nahá­ně­ní z jed­né míst­nos­ti, byl by ve vel­kém omy­lu. Drsná troj­ka roz­jíž­dí s pomo­cí ame­ric­ké roz­věd­ky dra­ma­tic­kou špi­o­náž­ní nahá­něč­ku, ve kte­ré není nou­ze o pře­střel­ky, honič­ky, sex i jíma­vé scé­ny. No zkrát­ka vše, krom libo­vá­ní pro počí­ta­čo­vé fajnšme­k­ry. Snímek chce pocho­pi­tel­ně zací­lit co nej­vět­ší masu, a pro­to je film i pro divá­ky, kte­ří se v oblas­ti pro­gra­mo­vá­ní dosta­li nej­dál k vygo­o­gle­ní „how to java“. Výsledkem je žánro­vé roz­ces­tí, na kte­rém celou dobu film otá­lí a horeč­ně pře­mí­tá, kudy se vydat. Váhá celou sto­páž, až kon­čí a jed­no­znač­ným smě­rem se nevy­dá­vá. Je těž­ké sní­mek kon­krét­ně zaška­tul­ko­vat, ani mezi akč­ňá­ky ani ke komor­ním špi­o­náž­kám ho jed­no­znač­ně vho­dit nemů­že­me. Dojem kon­tro­ver­ze je tedy jedi­né jis­té, co Hacker vzbu­zu­je.

   Záleží tedy více než jin­dy nejen na divá­ko­vě vku­su, ale i na jak se říká settingu. Pokud vás Hacker zastih­ne v roz­jí­ve­né či nao­pak pří­liš melan­cho­lic­ké nála­dě, dost mož­ná vám nesed­ne. I přes své tem­po je Hacker odde­cho­vou jed­no­hub­kou, kte­rá vel­mi snad­no a rych­le vymi­zí z pamě­ti. Nepřidává ani tomu těž­ko­pád­ný, nein­venč­ní soun­d­track, jehož kva­li­ty může­me napo­čí­tat maxi­mál­ně dva­krát, kdy gra­du­je ve vypja­tých momen­tech. Je to nako­nec ško­da, jeli­kož dílo se tolik sna­ží být pro všech­ny, až nena­pl­ní oče­ká­vá­ní téměř niko­ho. Pokud popla­ve­te pro­ti prou­du, může­te si ten­to­krá­te oprav­du s jis­to­tou říci, že nejste divác­ká šedo­myš­ka a vkus máte oprav­du, řek­ně­me, odliš­ný.

40 %

---

---