Harry Potter a Kámen mudrců

Recenze na rodinný film Harry Potter a Kámen mudrců: Absolutní srdcovka. První potterovku mám moc rád, a to tak, že bych mohl většinu promluv recitovat spatra, bez odchylek a ještě ve stejném duchu, v jakém je pronášejí postavy. Neberte mě špatně, nejsem žádný Potterhead. Knihy jsem četl, dobré, tečka. Zbylé filmy jsem viděl, některé byly fajnové, některé míň. Pouze však k tomuhle se opakovaně vracím, když chci nasát trochu té bradavické pohody, Hagridova dobráckého dabingu a snad i Brumbálovo víry ve světový happyend – to vše očima jedenáctiletého lehce zakřiknutého hrdiny, který právě objevil svět čar a kouzel. Důvodem je pravděpodobně to, že první Harry Potter je daleko více rodinný film, než nějaká tuctová nadupaná fantasy jízda, jíž se série v závěrečných dílech (bohužel?) stane. Tahle skutečnost mu ovšem neubírá na ceně – právě naopak: dodává mu určité kouzlo. Kouzelnému dojmu – který je mimochodem kouzelný – také napomáhá, že zde vlastně tak docela nejde o život. Je tu samozřejmě nějaké napětí a akce, ale v popředí se drží jedenáctiletý Harry a jeho život. Přijde mi, že souběžně s tím, jak v následujících dílech začíná postupně přituhovat, vše je stále velkolepější, akce stále pompéznější, vytrácí se ze ságy její původní grácie. Svůj podíl na tom jistě má i přirozené stárnutí hlavního hrdiny, jeho zvážnění. Je mi jasné, že následujícím filmům trochu křivdím. Neměly to vůbec lehké, příběh měly jasně dán a také nemohly do stopáže narvat všechno, co se vešlo do knih. Popravdě... pořád mají daleko více kouzla, než ta nová "zvířecí slátanina", ani první díl mi moc neučaroval, dvojku jsem po třech nezdařených pokusech zapudil. Ale to už je hádám do jiné recenze. Zkrátka a dobře: Harry Potter a Kámen mudrců má zasloužené místo v mé topce, třebaže to není kdovíjaký spektákl. Anebo možná právě proto.