Tak jsem se pustil do dalšího dílu série „Hellraiser“ a popravdě jsem si začínal říkat, jak je možné, že se série dobrala až devátého dílu, který je prozatím posledním, jenž byl natočen. Film „Hellraiser III: Peklo na Zemi“ má v podstatě pouze dvě silné stránku, a těmi jsou Cenobité a gore triky, které jsou spojené s cenobitsku činností. A tentokrát si ty Cenobity skutečně užijeme se vším všudy.
Opět se nám trochu rozvíjí mytologie, ale v podstatě jde jen o to, že se zdůrazňují informace, které jsme získali s druhým filmem. Znovu se opakuje scéna toho, jak se z kapitána Elliota Spencera stal tvor, který je všem známý jako Pinhead. Ještě že to česky není Jehelníček. Na Pinheadův zrod ale není primárně zaměřeno, protože hlavní postavy jsou obyčejní lidé, kteří hledají pravdu anebo něco víc.
Majitel klubu a člověk, který si chce užívat života plnými doušky, získává do vlastnictví skulpturu, která má na jednom místě cosi, co připomíná obličej Pinheada. Muž velmi záhy zjistí, že socha si žádá krev, anebo ještě lépe, rovnou celá těla, aby bylo rychlejší to, čeho chce Pinhead dosáhnout. Ano, český a anglický název mluví jasně – Cenobité se chtějí podívat za Zemi a rozpoutat peklo přímo v ulicích.
Cenobité v ulicích nejsou špatným nápadem, ale už jde opravdu jen o efekt a o to, jaké nové tváře se zde objeví. Jsou zde noví Cenobité, ale místo toho, aby byli děsiví, jsou spíše směšní. Bylo vidět, že už se tvůrci až moc snažili rozšířit pekelný svět, ale ani jeden nový Cenobit nedosahuje děsivosti těch původních. O tom, že by film na diváka přenášel stejně depresivní pocity jako snímek první, už se pak opravdu nedá mluvit.
V rámci série je snímek „Hellraiser III: Peklo na Zemi“ poklesem v kvalitě a ze tří prvních je rozhodně nejhorší. Jsou zde pěkné scény, anebo spíše pěkné záběry – například Pinheadův vstup do kostela je úchvatný – ale jsou to jednotlivosti, které zaujmou, nikoli celek, který by dokázal diváka pohltit. Cenobité už na mě nedokáží působit tak děsivě a depresivně jako dříve, jsou to prostě démoni, kteří kolem sebe rozsévají smrt a bolest. A pořád je dokáže sejmout jedna malá kostka.
11. října 2022 Hellraiser: Vyslanec pekla Pátý díl dokázal navnadit na další dění, a tak jsem pln očekávání sednul k šestému dílu, abych se ujistil, že tahle série ještě má co nabídnout. No, jestli skutečně má co nabídnout, tak si […] Posted in Retro filmové recenze
9. října 2022 Hellraiser II: Svázaný s peklem Ani vlastně nevím, proč jsem se téhle sérii tak vyhýbal, protože už je to docela dávno, co jsem viděl první film, který mě rozhodně zaujal. Pravda, víc jsem byl zaujatý knihou, ale film mě […] Posted in Retro filmové recenze
8. října 2022 Hellraiser Ne, Clive Barker určitě není autorem jednoho díla, ale je to právě "Hellraiser", jehož si i sám režíroval a díky němuž se zapsal do dějin. Osobně jsem vždycky upřednostňoval Stephena […] Posted in Retro filmové recenze
15. ledna 2024 Sully: Zázrak na řece Hudson Pamatujete na rok 2009, kdy v New Yorku na řece Hudson nouzově přistálo letadlo s poškozenými motory? Nikomu ze 155 cestujících se tehdy nic nestalo a to jen díky duchapřítomnosti a […] Posted in Filmové recenze
17. října 2022 Hellraiser: Pekelný svět Můžete mít Lance Henriksena a můžete mít pořád ještě Douga Bradleyho, ale jestli jste Rick Bota, tak ze série „Hellraiser“ už prostě nic nevykřešete, a místo, abyste si snažili trochu […] Posted in Filmové recenze
13. října 2022 Hellraiser: Návrat mrtvých Rick Bota se rozhodl, že bude sérii prznit, jak jen to bude možné, a tak se chopil dalšího scénáře, který ani původně nebyl jako díl série „Hellraiser“ zamýšlen. Tohle byl případ jeho […] Posted in Filmové recenze
10. října 2022 Hellraiser: Pekelný jezdec Že se série podívá do budoucnosti už se čtvrtým dílem, to bych nečekal, ale ono se tak skutečně stalo. A nejen budoucnost, ona je tady i minulost a také současnost, tedy alespoň ta, v […] Posted in Retro filmové recenze
Nejnovější komentáře