Hvězdná pěchota

Photo © 1997 TriStar Pictures & Touchstone Pictures

Na Hvězdnou pěcho­tu jsem se veli­ce těšil. Za prvé pro­to­že mám pří­běhy Roberta Heinleina rád, za dru­hé pro­to­že jsem jeho kníž­ku Starship Troopers před rokem a půl pře­če­tl jed­ním dechem, a za tře­tí jsem tako­vý sci-fi fan­da, že mě pros­tě kaž­dý nový sní­mek žán­ru napl­ní radost­ným oče­ká­vá­ním.

S odstu­pem pár dní pak sou­dím, že zna­lost kni­hy mému dojmu z fil­mu nepo­moh­la. Nemyslete si, že to byla něja­ká straš­ná bída, to ne; jenom že Heinlein psa­ný je asi nezfil­mo­va­tel­ný či co, pros­tě jiný kalibr.

	Přátelé: Carl/Carmen/Johnny

V blí­že nespe­ci­fi­ko­va­né budouc­nos­ti je lid­stvo slou­če­no v jed­nu fede­ra­ci, ces­tu­je vesmí­rem nad­svě­tel­ný­mi rych­lost­mi, a boju­je s kon­ku­renč­ní hmy­zí rasou o domi­nan­ci v gala­xii. Boje se zpo­čát­ku ome­zu­jí na niči­vé stře­ty okra­jo­vých kolo­nií, leč zlí brou­ci neu­stá­le obtě­žu­jí Zemi dál­ko­vým bom­bar­do­vá­ním aste­ro­i­dy. Lidé se dělí na dvě kate­go­rie: oby­va­te­lé a obča­né -- rozu­měj­te civi­lis­ti a vojá­ci. Ona ta svě­to­vá fede­ra­ce je vlast­ně jaká­si demo­kra­tic­ky kamuflo­va­ná vojen­ská jun­ta.

	Johnny: Tankový brouk!

V tom­to svě­tě je vrchol­nou občan­skou ctí dát se zmr­za­čit nebo zabít v řadách fede­rál­ních jed­no­tek v boji pro­ti inte­li­gent­ním, obrov­ským brou­kům. Čerstvý absol­vent vzdě­lá­va­cí­ho stře­dis­ka v Buenos Aires (chvá­la Bohu, aspoň jed­nou není Severní Amerika pup­kem svě­ta!), Johnny Rico (Casper Van Dien) si není jis­tý svou budouc­nos­tí. Chtěl by být nablíz­ku své dív­ce Carmen Ibanez (Denise Richards), ta má ale vyso­ké cíle. Chce se stát pilot­kou letec­kých sil Federace. A tak se Johny dá k armá­dě, zčás­ti aby jí impo­no­val, zčás­ti aby se posta­vil svým boha­tým, na jis­to­tu hra­jí­cím rodi­čům; zčás­ti indok­tri­no­ván jed­no­rukým uči­te­lem občan­ské nau­ky Jeanem Rasczakem (Michael Ironside). Se spo­lu­žá­kem Carlem Jenkinsem (Neil Patrick Harris), jenž má tele­pa­tic­kéh schop­nos­ti a skvě­lou kari­é­ru před sebou, Johnny a Carmen pří­sa­ha­jí v den své­ho vstu­pu do armá­dy, že zůsta­nou přá­te­li, ať už je osud zava­ne kam­ko­liv.

	Pěšáci brá­ní opev­ně­ní

Osud a vál­ka je vzá­pě­tí odlu­ču­je: Carmen se stá­vá výbor­nou pilot­kou, Carl mizí v taj­ných oddě­le­ních vojen­ské roz­věd­ky, a Johnný, jenž se dal k pěcho­tě, zaží­vá tuhý výcvik, kte­rý z něj má udě­lat kva­lit­ní „Kanonenfutter“. Všechno mu báječ­ně jde, až na to, že Carmen má pomyš­le­ní jen na kari­é­ru a na Johnnyho se lepí Dizzy Flores, taky býva­lá spo­lu­žač­ka, kte­rá se pro změ­nu upsa­la do armá­dy kvů­li Johnnymu...
Nebojte se, nevy­klá­dám vám celý film, tohle je oprav­du jen začá­tek. Válka totiž při­tvr­dí a naší hrdi­no­vé se dosta­nou do sku­teč­né pal­by a celá lid­ská rasa musí bojo­vat o pře­ži­tí. Někde tady kon­čí pod­stat­né hra­né scé­ny a začí­ná počí­ta­čo­vá ani­ma­ce úchvat­ných spe­ci­ál­ních efek­tů.

	Na oběž­né drá­ze

Brouci jsou vel­mi oblud­ní a vel­mi věr­ní - něco tako­vé­ho jste ješ­tě nevi­dě­li. Lidé a armád­ní meto­dy jsou věr­ní už méně (viz Rejpání). Při sle­do­vá­ní fil­mu na to nemá­te čas mys­let, pro­to­že je to pros­tě vel­ká podí­va­ná, leč hned, jak skon­čil, musel jsem kon­sta­to­vat pocit jaké­ho­si prázd­na. Chyběla mi hloub­ka, vývoj, myš­len­ka hod­ná zapa­ma­to­vá­ní. Nic tako­vé­ho v Hvězdné pěcho­tě nena­chá­zím. Zato je tu oprav­du přes míru roz­tr­ha­ných lid­ských těl, ampu­ta­cí a vyhřez­lin vše­ho dru­hu, vyssá­té hla­vy, puka­jí­cí těl­ní duti­ny, maz­la­vé mimo­zem­ské orgá­ny a obě­ho­vé či trá­ví­cí teku­ti­ny hmy­zí rasy cáka­jí scé­na­mi. Závěrečná scé­na byla prý cen­su­ro­vá­na pro pří­liš­nou podob­nost s geni­tá­li­e­mi...

Film se jed­no­znač­ně nemů­že srov­ná­vat s Hvězdnými vál­ka­mi, jak vel­ko­hubě pra­ví tele­viz­ní rekla­ma. Sestává vesměs z bojo­vých scén vyža­du­jí­cích pev­ný žalu­dek -- děti a cit­li­vé oso­by to nemu­sí sná­šet. Ukazuje budouc­nost napl­ně­nou nási­lím a bru­ta­li­tou, celo­svě­to­vé spo­le­čen­ství tota­lit­ní­ho, armád­ní­ho typu s expan­ziv­ní­mi cíli, hlav­ní posta­vy sta­ví kari­é­ru nad osob­ní vzta­hy. Kdo si ale doká­že najít roz­ptý­le­ní v optic­kých efek­tech, těž­ké pyro­tech­ni­ce a vojen­ském patri­o­tis­mu, nej­spíš nebu­de zkla­mán. Knížka je ovšem dale­ko lep­ší.

Hodnocení: CELKEM UJDE

	Hurá!

HNIDOPICHOVO REJPÁNÍ
POZOR - AKUTNÍ NEBEZPEČÍ ZNECHUCENÍ

• Invazi na pla­ne­tu pro­ve­de­me tak, že nechá­me při­stát něko­lik kra­bic v malém údo­lí, všich­ni vojá­ci vyběh­nou do jed­no­ho hou­fu a roz­běh­nou se daným smě­rem (viz obrá­zek).
• Všechny pla­ne­ty mají při­bliž­ně pozem­skou gra­vi­ta­ci, dýcha­tel­nou atmo­sfé­ru, a kra­ji­nu poušt­ní­ho typu, jakou najde­te na jiho­zá­pa­dě USA.
• Speciální brouk vystr­čí zadek a vyplk­ne plasmo­vou nálož -- z povrchu pla­ne­ty až na oběž­nou dráhu. Pokusil by se někdo spo­čí­tat nut­nou řit­ní rych­lost nálo­že?
• Pozemské kos­mic­ké lodi mají umě­lou gra­vi­ta­ci - lidič­ky v nich nor­mál­ně cho­dí. Nejúčinnější zbra­ně jsou ale pořád pro­jek­ti­lo­me­ty. Nikdo nikdy nesly­šel o zbra­ních hro­mad­né­ho niče­ní, ner­vo­vých jedech, atd.
• Brouci jsou kos­mic­ká, v gala­xii expan­du­jí­cí rasa. Nevidět jedi­nou jejich kos­mic­kou loď či jakou­ko­liv jinou tech­ni­ku. Jak tedy expan­du­jí?
• Když gra­vi­ta­ce klo­pí hla­di­nu nápo­je ve skle­nič­ce, proč se lidi nemuse­jí naklá­nět?
• Invazní jed­not­ky na oběž­né drá­ze jsou obrov­ské lodi, shro­máž­dě­né tak natěs­no, že nemo­hou úhyb­ně mané­v­ro­vat, když do nich stře­lí. Na orbi­tě je pře­ce tolik mís­ta! To by ale invaz­ní flo­ti­la vypa­da­la asi takhle: teč­ka... dlou­ho nic... teč­ka.
• Carmen, chví­li napích­nu­tá na brou­čí kle­pe­to a těž­ce pošra­mo­ce­ná, vzá­pě­tí vese­le běhá a stří­lí a mává ruka­ma.

Photos © 1997 TriStar Pictures & Touchstone Pictures