Jak se vaří dějiny

Petr Kerekes, slo­ven­ský reži­sér a uzná­va­ný doku­men­ta­ris­ta,  kaž­do­roč­ně úto­čí­cí na  nej­růz­něj­ší fes­ti­va­lo­vé oce­ně­ní z celé­ho svě­ta, při­chá­zí se zce­la novým pro­jek­tem Jak se vaří ději­ny. Velice pes­t­rý doku­ment zvol­na nava­zu­je na  před­chá­ze­jí­cí dílo 66 sezón, kte­ré skli­di­lo nebý­va­lý úspěch. Děj toho­to dal­ší­ho sním­ku je zasa­zen do něko­li­ka váleč­ných střet­nu­tí 20. sto­le­tí, jako byla 2. svě­to­vá vál­ka, sovět­ská inva­ze v Maďarsku a Československu, francouzsko-alžírská vál­ka, vál­ka na Balkáně, až po rusko-čečenský kon­flikt.

Peter Kerekes doka­zu­je svou nebo­jác­nost pood­ha­lit kdeja­ké téma a inte­li­gent­ně divá­ko­vi podá­vá fak­ta z těch­to váleč­ných obdo­bí za pomo­cí kuchař­ských jed­no­tek, jež pro vojá­ky v těch­to těž­kých dnech muse­ly vařit. Ať už jde o Němce, Rusa, Francouze nebo Maďara všich­ni muse­li jíst a kuchař zde byl pro­to, aby napl­nil jejich bři­cha­té tuž­by. Kuchař musel vařit ať se stří­le­lo, bom­bar­do­va­lo, či jen leno­ši­lo. Kuchař, ačko­li s nej­vět­ší prav­dě­po­dob­nos­tí nepři­jde do sty­ku se zabí­je­ním, pokud nepo­čí­tá­me kohou­ty, paší­ky a jiná zví­řa­ta, si musí tím vším pro­jít bez ohle­du na váž­nost situ­a­ce stej­ně jako vojá­ci. Jíst se zkrát­ka musí za kaž­dé­ho poča­sí.

Ne nadar­mo se za vál­ky říka­lo, že nej­vět­ší ztrá­tou pro útvar je ztrá­ta kuchtí­ka. A pro­to se Peter Kerekes ve svém čtyř­le­tém obdo­bí roz­ho­dl zís­kat jejich podrob­né názo­ry na celé vál­če­ní, ode­hrá­va­jí­cí se kolem nich, a roz­jel se do všech kou­tů Evropy, aby zde posbí­ral co mož­ná nej­za­jí­ma­věj­ší infor­ma­ce. Na své pou­ti se setkal a dis­ku­to­val se 106 kucha­ři z nej­růz­něj­ších kou­tů Evropy, aby vybral 12 znich, kte­ří sním budou úzce spo­lu­pra­co­vat na jeho doku­men­tár­ním fil­mu.

O vál­kách se toho napo­ví­da­lo hod­ně. Archiv Kinematografie obsa­hu­je nepře­ber­né množ­ství fil­mů a doku­men­tů o vál­če­ní mezi jed­not­li­vý­mi země­mi, kde vystu­pu­jí vyso­ce posta­ve­ní důstoj­ní­ci a vyprá­vě­jí o věcech z váleč­né­ho obdo­bí oči­ma vete­rá­na boju­jí­cí­ho na fron­tách, v těch nej­růz­něj­ších situ­a­cích a pod­mín­kách. A co oči kucha­ře? Na ty bychom nemě­li zapo­mí­nat, ty zaži­ly také mno­hé a mož­ná jejich výpo­vě­di nebu­dou tak zkres­le­né, jako ty z důstoj­nic­kých úst. Film je podá­ván vtip­nou for­mou, aniž by coko­li zesměš­ňo­val.

Doprovázejí ho veli­ce zají­ma­vé váleč­né recep­ty s úsměv­ný­mi dobo­vý­mi čís­ly, jako chléb pro 18 mili­o­nu němec­kých vojá­ků, či kohout na víně pro 500 tisíc pří­sluš­ní­ků fran­couz­ské armá­dy. Peter Kerekes bra­vur­ně spá­ro­val kuchař­ské výpo­vě­di z nepřá­te­le­ných stran, tak­že se navzá­jem budou pro­lí­nat napří­klad pří­běhy němec­ké­ho peka­ře, pečí­cí chle­ba pro vojá­ky Wehrmachtu a pro­slu­lý recept na otrá­ve­ný chle­ba židov­ským peka­řem pro zaja­té ese­sá­ky, kte­rý se mstil za zážit­ky v němec­kém kon­cen­t­rá­ku. Zkrátka přes kuchyň se sta­ví a boří stá­ty, jak se uka­zu­je na názor­ném pří­kla­du roz­pa­du býva­lé Jugoslávie, kde si zástup­ci Jugoslávie a Srbska na svých jed­ná­ní naschvál ser­ví­ro­va­li národ­ní jíd­la, což je vzá­jme­ně urá­že­lo. Jak tato jed­ná­ní dopadla všich­ni víme.

Peter Kerekes opět doka­zu­je, že se doká­že cho­pit váž­né­ho téma­tu a uvést ho v inte­li­gent­ně vtip­ném kabát­ku, jako je to v tomto pří­pa­dě. Tento chytře poda­ný doku­ment si nenech­te ujít a zajdě­te na něj do kina.

Pokud jste zary­tí pří­z­niv­ci tra­dič­ních doku­men­tár­ních fil­mů o vál­ce, tak neče­kej­te, že toto bude váš šálek kávy. Peter Kerekes se spí­še sna­ží nastí­nit emo­ce a pohle­dy jed­not­li­vých osob, kte­ří si vál­kou sice pro­šli, ale jejich zbra­ně­mi neby­ly pis­to­le a gra­ná­ty, nýbrž vařeč­ky a hrn­ce.

Naše hod­no­ce­ní: 

7

Podobné člán­ky

Jak se vaří ději­ny

20. April 2009 - 5:16 — Patrik Chlumecky

---