Jak vznikal nevzniklý snímek Románek Růžového pantera?

Mnozí z vás jis­tě zna­jí původ­ní sérii osmi fil­mů o Inspektorovi Clouseauovi, onom bří­di­lo­vi, kte­rý neu­stá­le hle­dá báj­ný dia­mant nesou­cí název Růžový pan­ter. Věděli jste ale, že posled­ní tři fil­my nemu­se­ly nikdy vznik­nout, kdy­by se poved­lo uvést film Románek Růžového pan­tera (plá­no­ván na rok 1981)?

Co plá­no­va­né­mu Románku před­chá­ze­lo?

Pojďme si ale nejdří­ve zopa­ko­vat ces­tu této úspěš­né ságy pěk­ně od začát­ku.
Všechno to zača­lo fil­mem Růžový pan­ter (1963). Zde chtěl reži­sér všech pan­te­rov­ských dílů Blake Edwards nato­čit leh­kou, poně­kud seri­óz­ní detek­tiv­ní kome­dii z pro­stře­dí zasně­že­né Itálie. Představiteli Inspektora Clouseaua, Peterovi Sellersovi se zde ješ­tě nedo­stá­vá tako­vé­ho pro­sto­ru jako v dílech násle­du­jí­cích, avšak i přes­to si vyslou­žil dru­hé mís­to v titul­cích, neboť jeho ztvár­ně­ní Clouseaua je oprav­du mis­trov­ské a nut­no podotknout, že když se tam čas od času obje­ví, jsou to ty nej­lep­ší čás­ti fil­mu.

Toho si samo­zřej­mě reži­sér všim­ne a teh­dej­ší divá­ci si již po třech měsí­cích od uve­de­ní prv­ní­ho dílu mohou vychut­nat pokra­čo­vá­ní Komisař Clouseau na sto­pě (1964). Zde má Sellers již nej­vět­ší pro­stor a série o neši­ko­vi s knír­kem se dostá­vá do svých kole­jí z jakých si je mno­hý dneš­ní fil­mo­vý fanou­šek vyba­ví – bláz­ni­vá kome­die s prv­ky gro­tes­ky, vel­kým množ­stvím gagů a vtip­ných postav jako napří­klad Clouseaův pomoc­ník Kato (v podá­ní Burta Kwouka), kte­rý se věnu­je mno­hem radě­ji kara­tis­tic­ké­mu výcvi­ku své­ho chle­bo­dár­ce. Již zde se ovšem začí­na­jí pro­bou­zet prv­ní nesho­dy mezi Sellersem a Edwardsem. Dochází k mno­ha osob­ním spo­rům, a i přes obrov­ský úspěch fil­mu oba jaké­ko­liv spo­leč­né pokra­čo­vá­ní odmí­ta­jí.

To ale pře­ci jen dora­zí. Po dlou­hých jede­nác­ti letech při­chá­zí na vel­ké plát­no film Návrat růžo­vé­ho pan­tera (1975). V širo­ké spo­leč­nos­ti prv­ní ze dvou nej­zná­měj­ších pří­spěv­ků do této série. Vznikl však pro­to, že se Sellers spo­leč­ně z Edwardsem nachá­ze­li ve finanč­ní kri­zi. I přes­to sním­ku nechy­bí humor, ale pře­ci jen trpí jed­nou vadou – když není Sellers v zábě­ru, zába­va kle­sá k nule. Snímek opět skli­dí vlny pozi­tiv­ních ohla­sů a o rok poz­dě­ji při­chá­zí dal­ší pokra­čo­vá­ní.

Růžový pan­ter zno­vu zasa­hu­je (1976), onen dru­hý nej­zná­měj­ší počin této série je opět veli­ce úspěš­ný, stá­le jde o bláz­ni­vou kome­dii, kde se smě­je­te sko­ro neu­stá­le, a to ať už akcen­tu Clouseaua, jeho pádům nebo jeho pře­vle­kům. Nějak vese­le ovšem roz­hod­ně nevzni­kal. Edwards měl stá­le vět­ší pro­blémy komu­ni­ko­vat se Sellersem, jehož psy­chic­ký stav na tom nebyl moc dob­ře. A po násle­du­jí­cí Pomstě Růžového pan­tera (1978), fil­mu, kte­rý již ani zda­le­ka nebyl tak úspěš­ný jako před­cho­zí čás­ti se oba opět zřek­li jaké­ko­liv mož­né šan­ce jejich dal­ší spo­lu­prá­ce. Jenže stu­dio United Artists chtě­lo dále pokra­čo­vat, nabíd­lo Sellersovi ohrom­nou sumu, a tak herec začal nezá­vis­le na Edwardsovi pra­co­vat na fil­mu jmé­nem Románek Růžového pan­tera.

Návrat ke koře­nům, aneb Románek Růžového pan­tera

Snímek měl reží­ro­vat Clive Donner a exis­tu­jí dva hrubé scé­ná­ře sepsa­né samot­ným Sellersem. Obě ver­ze se sho­du­jí v tom, že Clouseau pro­ná­sle­du­je fran­couz­skou lupič­ku jmé­nem Žába, násled­ně se do ní zami­lu­je a pomá­há jí v lou­pe­žích. Snímek měl mít obdob­ný kon­cept jako prv­ní sním­ky série – tedy hru na koč­ku a myš. Navrátit se měly i sta­ré zná­mé posta­vy z pře­de­šlých čás­tí. Žábu měla hrát Pamela Stephensonová, novozéland­ská komič­ka, jež byla v té době vel­mi zná­má ze seri­á­lu Žádné zprá­vy v devět (1979-1982). Existují dva mož­né kon­ce. Buď, že bude Clouseau pový­šen na komi­sa­ře nebo, že s Žábou ute­če a bude s ní žít zlo­či­nec­ký život. Sellers o tom­to poči­nu tvr­dil násle­du­jí­cí: „Musí být napros­to nej­lep­ší, napros­to extra super, abychom moh­li ode­jít ve vel­kém sty­lu.“
První scé­nář doda­ný Sellersem byl cha­o­tic­ký a stu­dio hro­zi­lo, že nepo­skyt­ne potřeb­né finan­ce. Zde ale při­chá­zí Sellersova man­žel­ka Lynne Fredericková v roli výkon­né pro­du­cent­ky a natá­če­ní se zača­lo blí­žit.
Jen pár dní po ode­vzdá­ní dru­hé ver­ze scé­ná­ře, 24.7.1980, však Sellers umí­rá v nemoc­ni­ci po dal­ším sil­ném infark­tu. Studio poté nabíd­ne roli Dudleymu Mooreovi. Ten pro­hlá­sí, že nepři­jme, pokud sní­mek nebu­de v režii Edwardse, ten ale odmít­ne a tím jaké­ko­liv šan­ce na nato­če­ní Románku upa­da­jí.

Co při­šlo potom?

Blake Edwards natá­čí dal­ší tři sním­ky do této série. První, Stopa Růžového pan­tera (1982), sestá­vá s nepo­u­ži­tých zábě­rů se Sellersem. Film obsa­hu­je mno­ho děr a je poměr­ně nud­ný, avšak z oněch posled­ních tří je na tom nej­lé­pe. O rok poz­dě­ji při­chá­zí Kletba Růžového pan­tera (1983), kte­rá je již extrém­ně nud­ná, scé­nář děra­vý jako emen­tál a celé to po dese­ti letech zavr­ší sní­mek Syn Růžového pan­tera (1993), kde hra­je Roberto Benigni Clouseauova syna.
Všechny tyto sním­ky byly neú­spěš­né, byly kasov­ním pro­pa­dá­kem a mini­mál­ně Syn Růžového pan­tera byla sna­ha Edwardse si vydě­lat. Tato úspěš­ná série, pokud nepo­čí­tá­me dva rema­ky se Stevenem Martinem z poz­děj­ších let, tak tedy kon­čí totál­ní­mi pro­pa­dá­ky, kte­ré se zaslou­že­ně nachá­ze­jí ve stí­nu všech před­cho­zích čás­tí.

---