Jaromír Nosek - herold

Prozraďte nám, kdo je Herold?

Moje posta­va je krá­lov­ský cere­mo­ni­ář, kte­rý mlu­ví vel­mi hez­ky a vybra­ně. Ovšem vypi­je tako­vý nápoj, po kte­rém mu mlu­vit nejde. V pohád­ce Řachanda je totiž tako­vá vtip­ná věc, že všech­ny posta­vy vypi­jí nápoj, po kte­rém neu­mě­jí to, co do té doby umě­ly.

 Máte zají­ma­vou paru­ku, mohl jste zasáh­nout do její­ho výbě­ru?

 Paruku jsem si vybral sám. To jsem si hez­ky nabě­hl. Byly asi čty­ři mož­nos­ti, ale tahle mi při­šla nej­vtip­něj­ší. Ty ostat­ní byly tako­vé fád­ní.

Zasahoval jste i do výbě­ru kos­tý­mu?

Ne, oblék­ly mě kosty­mér­ky. Jen mi pořád pada­ly kalho­ty, pro­to­že jsem měl boty při­pnu­té zaví­ra­cím špend­lí­kem ke kalho­tám. Z dál­ky to vypa­da­lo hez­ky, ale byl jsem tako­vý celý seši­tý, tak­že jsem se v tom nesměl moc hýbat. (smích) Ale jsem rád, že v tom hra­ju, ta moje posta­va je vtip­ná, je to legrač­ní pán

. Je to vaše prv­ní fil­mo­vá pohád­ka?

 Vlastně ne. Úplně popr­vé jsem hrál v tele­viz­ní pohád­ce O bojác­ném Floriánkovi, kde hrál Floriánka mla­dý Roman Vojtek. To mi bylo asi dva­cet. A pak jsem hrál v pohád­ce Kočičí prin­cez­na, kte­rou dělal Roman Meluzín. Tam jsem hrál dokon­ce prin­cez­nu, pro­to­že jsem ztvár­ňo­val lupi­če, kte­rý se za tu prin­cez­nu pře­vlék­ne. (smích)

Jaká scé­na pro vás byla během natá­če­ní nej­těž­ší?

Scéna, kdy se sna­žím pře­číst papír, kde je napsá­no „Na vědo­most se dává, že…“, a při­tom zjis­tím, že mi to nejde. Nemůžu mlu­vit, nemůžu číst… Dělal jsem to dlou­ho a je to tako­vá jim­carreyov­ská scén­ka, kdy krou­tí­te pusou, kou­še­te se do rukou, a to bylo hod­ně nepří­jem­né a těž­ké. Myslím si, že jsem nic těž­ší­ho snad ješ­tě nedě­lal. Bylo to nejdří­ve naprázd­no, pak s lid­mi, pak se vám už nechce…, ale dou­fám, že to dopadlo dob­ře. Snad to nevy­střih­nou. (smích)

---