Jeden z nejtalentovanějších herců své generace je doma jak před filmovými kamerami, tak na divadelních prknech. Jeho dlouhodobým projektem je divadlo Vizita, založené společně s Janem Bornou v roce 1981, které přináší ojedinělý prvek herecké improvizace a kreativity na jevišti. Učí na FAMU, příležitostně přednáší na JAMU a DAMU. Divákům se do paměti nejvýrazněji zapsal ve snímcích Jana Hřebejka (Pelíšky, Musíme si pomáhat, Pupendo), dále také ve filmech Kouř nebo Želary – druhý z nich byl nominován na Oscara. V letech 2000–2002 moderoval slavnostní ceremoniál výročních filmových cen Český lev. V Pustině si zahrál nejednoznačnou roli Karla Sikory.
Vaše postava zažívá během příběhu silné emocionální momenty. Bylo těžké se na ně připravit?
Nebylo to těžké, protože mne to velmi bavilo. Navíc jsem pociťoval, že té záhadné postavě docela rozumím.
Pustina se zásadním způsobem dotýká určitých společenských otázek v rámci vesnické komunity, je možné je aplikovat i v reálném životě?
Ono je celkem nesnadné definovat reálný život. Myslím, že můžete cokoli aplikovat kdekoli, pokud máte dojem, že to tak má být.
Do jaké míry ovlivňuje prostředí, v němž se minisérie odehrává, konání postav?
Ovlivňuje se vše navzájem tam i zpět. Je to ta tajemná nekonečná zpětnovazebná smyčka.
V čem je podle vás Pustina odlišná od ostatních tuzemských seriálů?
Nevím, vůbec žádné seriály nesleduji.
Kam byste zařadil Pustinu ve své filmografii?
Nemám ve své filmografii žádný systematický přehled, takže bych Pustinu zařadil zatím na konec. Nic dalšího jsem netočil. Myšleno v lineárním čase.
Byla spolupráce s HBO Europe odlišná od vašich dosavadních hereckých zkušeností?
Byla ladná, příjemná a veselá.
Jakým způsobem jste se připravoval na tuto roli?
Pečlivě jsem četl scénář.
V Pustině hrajete roli, na kterou u vás není divák příliš zvyklý. Popište nám, jak se vám hrálo ve zcela odlišné herecké poloze, než do které jste obvykle obsazován?
Hrálo se mi to většinou samo. Samozřejmě s přínosnými korekcemi Ivana Zachariáše a Alice Nellis. Byla to radost.