DANIEL ŠUBRT (hudební skladatel)
Společně s Adamem Ernestem jste pro film složili tři písničky. Dostali jste nějaké zadání, v jakém stylu mají být? A jaké to bylo se s tím zadáním vypořádat?
S Adamem už pár let spolupracujeme na různých projektech (Chci Pnutí, SEBE) a jsme nerozluční přátelé na život a na smrt, takže se nám společně tvoří nadmíru dobře. Zadání jsme ale dostali poprvé. Cílem bylo nejen napsat songy, ve stylu MGMT a Tatabojs (tohle po nás režisér doslovně chtěl), ale vlastně celkově vytvořit fiktivní boyband, který bude hrát současnou mainstreamovou hudbu. Takže jsme si řekli, že zkusíme udělat něco jako Mandrage nebo Mirai, ale ne tak blbý (smích). Celou dobu jsme balancovali na takové tenké hranici a myslím, že jsme ji nakonec stejně nakonec párkrát překročili, což je ale vlastně ve finále asi dobře.
Ty songy mají zároveň úplně jiný styl, než to, co obvykle skládáte a hrajete. Bylo to pro vás v něčem obohacující?
Právě v tom to bylo super. Jakýkoliv autorský ego, vlastní preference a vkus šly stranou, takže mít zadání pro mě bylo paradoxně v mnoha ohledech osvobozující. Byla velká výzva složit songy, u kterých lidi uvěří tomu, že je hrajou rádia a kapela s nimi vyprodává kluby davům nadšených fanynek. Tak teď už jen napjatě čekám, jestli se to podařilo nebo ne. Vlastně by mě bavilo zase někdy na podobným typu skladatelský práce na zadání pracovat, tentokrát by třeba mohlo jít o doom-metal nebo K-pop.
Písničky už jste si několikrát zahráli před publikem. Překvapilo vás, jak na ně posluchači reagují?
Zatím jsme vždycky hráli jen pro lidi z filmový branže, takže myslím, že všichni byli s pozadím vzniku kapely a songů obeznámeni a pochopili, že se jedná o lehce nadsazenou, byť skvěle provedenou, formu epigonství. Je ale sranda hrát tyhle písničky s partou kovaných pankáčů, teda asi spíš především pro nás než pro samotný publikum.
Pro film jste skládal i dramatickou hudbu. V čem pro vás byla práce na něm zajímavá?
Jedná se o moji první hudbu pro celovečerní film, doteď jsem skládal hlavně scénickou hudbu pro divadla, pár amatérských filmů, případně autorskou hudbu pro moje kapely nebo jsem produkoval nahrávky jiným hudebníkům, takže jsem byl za tuhle příležitost moc rád a doufám, že u filmový hudby zůstanu i v budoucnu. Samotná skladatelská práce se zase v tolika věcech od scénické hudby neliší, je tady ale ta velká výhoda skládání do jasně definovaného vizuálního materiálu. A pro film tohoto žánru a s touhle atmosférou se skládá samo, takže mě práce na něm dost bavila. Navíc jsem mohl využít i toho, že jsem jako první složil písně pro filmovou kapelu, mohl jsem tak s jejich motivy pracovat i v hudbě pro film a různě je ohýbat a mrzačit pro potřeby navození různých pocitů a atmosfér.
Co byste filmu popřál?
Kromě mnoha nadšených a dostatečně znepokojených diváků už asi jen Oskara a Zlatý glóbus za nejlepší hudbu.
Nejnovější komentáře