(zatím nehodnoceno)
Loading...Jedná se o 6 dílnou seriálovou sérii, kterou můžeme zhlédnout pouze na internetové televizi Voyo. Premiéra na Voyo v ČR byla 10.6.2022, poté přidávají nový díl každý pátek, je však škoda, že nebyla zpřístupněna celá série, jako to bývá u konkurence, když už si za službu platíte nemalé peníze. Jednotlivé díly mají cca 50 minut, což je akorát. Dle dostupných informací se měl seriál Jitřní záře objevit na Zlín Film Festivalu a Febiofestu. Seriál vychází z pár let staré kauzy malé holčičky jménem Eliška Gaia, kdy holčičce chtěli dát rodiče jméno Půlnoční bouře. Příběh Elišky, která byla taktéž neprávem odebrána rodičům, se stala předlohou k zfilmování manželů Wlodarczykovým. Toto téma zajímalo režiséra Wlodarczyka už od 90. let, měl k tomu dispozici různé novinové články, dopisy od čtenářů a v neposlední řadě i Facebook.
Hned v úvodu prvního dílu vidíme jakousi hádku dcery s matkou, kdy jí dcera vyčítá neustálé stěhovaní se jinam, a tím jí její matka stěžuje si najít jakékoliv kamarády. První scéna nám má hned naznačit, že to celé bude o dívce, která se jmenuje Jitřní záře, a pro kterou toto všechno její rodiče podstupují. První díl byl po úvodu seznámení se s postavami, a jak to pomalu všechno začalo. Jak studovaná dívka z dobrých rodinných poměrů se rozhodla žít alternativním životem, proč ne, vždyť je to volba každého z nás, i když jakýsi systém mysleme tím zákony, bychom měli dodržovat. Po tom, co si najde partnera, se kterým by chtěla založit rodinu, jim lékařka sdělí, že nemohou mít děti svépomocí. Potom, co Karla (v roli Jan Plouhar) vyhodí z práce, jelikož nechtěl týrat krávy, tak si najdou s Pavlou (hraje Petra Bučková) polorozpadlý dům v malé vesničce na Šumavě, a rozhodnou žít jiným způsobem, zdravě, vše si vypěstují, a tím nechtějí zatěžovat planetu. Tady se bohužel začnou střetávat dva názory. V naší zemi se musí dodržovat zákony, na které tyto lidi ani nejsou připraveni nebo nevědí, že na všechno v dnešní době musí mít papír, povolení atd. Na tuto situaci si může každý z nás vytvořit svůj názor, zdali se jedná ještě o osobní svobodu, či nikoliv, svůj Vám odkrývat nebudu.
Druhý díl navazuje na ten první, jak se postupně snaží partneři Junkovi, zvelebit dům zavést do něj vodu, elektřinu, a hlavně pokusit se počít dítě. Tady, již začínají mít značné problémy, né mezi sebou, ale právě s okolím, které jejich smysl života nechce přijmout. Na pozemku se nachází studna, která potřebuje vyčistit, aby mohly mít vodu v baráku, avšak už si neuvědomili, že je třeba na takové věci řada povolení. Jelikož je to malá vesnice, a jak už to všude chodí všimnou si jich sousedé, kteří hned vše nahlásí starostovi, který si vše přijede osobně zkontrolovat. Jelikož, u nás je vše na dlouhé lokte uznejte sami, že veškerá povolení trvají neskutečně dlouho, se rozhodnou si zavést vodu do domu na černo, jelikož bez elektřiny zvládnout být, ale bez vody ne, bez vody není život. Nevraživost sousedů se bohužel stále stupňuje, až do napadení Pavly od syna souseda, který už paranoidně měří proud vody, aby je Junkovi neokradli. Jsou tu pak i hezké záběry soudružnosti těchto lidí, skupin, kteří k nim přijedou a pomohou jim s nasazením záhonů, a poté provedou večer jakýsi taneční rituál, který se, ale netýká alkoholu ani sexu, v tom je to velmi zajímavé. To zase způsobí u sousedů velké pozdvižení, až jsem se musela lehce smát. Ano ani jeden z nich doposud nepracuje, jsou na sociálních dávkách, jejich myšlenka je být soběstační a mít své hospodářství, se kterým si vystačí. V tomto díle také Pavla přichází do jiného stavu.
Třetí díl by pro mě nejvíce emotivním, a myslím, že jsem nebyla sama. V této situaci se můžeme prakticky ocitnout kdokoli z nás, kdo má děti, a stačí k tomu jedno malé udání a nekompetentní úřednice a malér je na světě. Pavla je již těhotná a vše vypadá jako ta nelepší idylka. Bohužel to trvá jen chvíli, než přijde na svět malá holčička, která se narodí za svítání v Junkových domě, a dostane od Karla jméno Jitří záře. Několik měsíců si Junkovi žijí poklidně, i odjeli ve svém starém autě na chvíli do Španělska. Kde jejich alternativní život přijmuli, k jejich neštěstí se pak rozhodli vrátit do svého domu na Šumavě a začalo velké kolečko problémů, které se postupně na Junkovi navalovaly. Karel šel jednoho dne zažádat o dávky a rodičovský příspěvek na dítě, avšak zjistil, že Jitřenku musejí nejdříve přihlásit, aby měla rodný list a následně mohly čerpat dávky. Bohužel úřednice odmítla dítě s tímto jménem přihlásit. Další den přijela na kontrolu úřednice, která rodinu viděla a sama uznala, že vše je v pořádku, tzn. že dítě je po všech stránkách zabezpečeno a není zanedbaná péče, a dala Pavle a Karlovi podmínku, že mají malou Jitřenku přihlásit nejdéle do 10 dnů na matrice. To se bohužel rodičům nepodařilo, z finančních důvodů neměli na opravu auta ani na autobus. Celý problém, ještě nafoukl starosta a zmiňovaná sociální úřednice, kterou si zahrála Veronika Žilková, poté bohužel obeznámí úřad na odebrání dítěte z rodiny. Scéna s odebíráním dítěte, byla opravdu velmi emotivní a nikdo z nás si v takovéto situaci opravdu nepřeje být. Malou Jitřenku odebrali neprávem, jelikož o ní bylo řádně postaráno, dohlížející lékař nesouhlasil s odebráním, jelikož malá Jitřenka byla i v 8 měsíci plně kojená. Přesto malou holčičku Pavle vyrvali z náruče a odvezli do kojeneckého ústavu, mezitím policie odvezla Karla na služebnu, i když nebyl z ničeho obviněn, nemohl tak svou rodinu ochránit, a to si hodně vyčítal. Pavla zůstala sama a nevěděla, co dále dělat, sebrala se a jela do Českých Budějovic stopem, jelikož neměla potřebné finance na autobus nebo taxík, aby mohla, co nejdříve Jitřenku vidět. Karel byl mezitím zdržován na policejní služebně, kdy ho 24 hodinách pustili ven a on nevěděl, kde je a jak se dostat domů za Pavlou a Jitřenkou. Pavla se mezitím dostala do Budějovic a vyhledala kojenecký ústav, ale za Jitřinkou jí nepustili, byly to velmi smutné, dobře propracované scény, určitě ne jednomu ukápla slza, ať je to, jak chce. Vyhledala svou matku, která ve městě bydlela, vše jí řekla a dala se trochu dohromady, i když znovu být ve městě se všemi vymoženostmi, jí dvakrát po vůli nebylo. O Karlovi prozatím nic nevěděla, další den uvolili, aby Jitřenku Pavla navštívila, jelikož nechtěla papat z láhve a stále jen plakala, sestra a doktorka hned pochopila, že se nejedná o tradiční případ odebraného dítěte, které strádá. Jitřenka hlavně potřebovala, svoji maminku, která jí dala vše, co potřebovala. Za nedlouho se Pavla setkala konečně s Karlem, který také vyhledal kojenecký ústav, doktorka i sestra se jen utvrdila, že Jitřenka opravdu do ústavu nepatří, jenže s tím nehodlaly nic více dělat. Mezitím si úřednice dále žila svůj nebojácný úřednický život, bez jakýchkoliv výčitek. Maminka Pavle pomohla a zajistila pár svých studovaných přátel, které by jim pomohly získat malou Jitřenku zpět. Pro Pavlu a Karla, je to velice náročná a emotivní situace, ano, mají možnost Jitřenku z kojeneckého ústavu unést a odjet do Španělska, ale snaží se pochopit systém a získat Jitřenku zpět přes úřady, bohužel i tady naráží na alibismus naší země, a tak jim nezbývá nic jiného než se obrátit na to, co nejvíce pro tento stát platí, a to na média, noviny a televizi. Po prvním objeveném článku v novinách, ona úřednice zbystří, jak to bude pokračovat dále a jak to skončí si budeme muset počkat na další tři pátky.
Zatím jsem zhlédla první tři díly, které hodnotím velmi vysoko pro jeho českou produkci a jeho herecké obsazení, které se mi velice zamlouvá, a doufám, že mé nadšení neopadne. Svým zpracováním je seriál velmi kvalitní, a opírá se příběh, který se stal anebo, i se může stát komukoliv z nás. Janu Plouharovi a Petře Bučkové jako partnerům Karlu a Pavle Junkovým, role rozhodně sedla, a velmi dobře spolu komunikují a doplňují se. Veronika Žilková v roli jako sociální pracovnice také zabodovala. Objevily se i další známe tváře, které seriálu dodávají šmrnc.
Nejnovější komentáře