Karlos: Za světlem reflektorů a za kulisami reality

Celovečerní doku­ment o jed­nom z feno­mé­nů dneška Karlosovi Vémolovi. Zápasy MMA se pohy­bu­jí na pome­zí spor­tu a zába­vy, fas­ci­nu­jí davy lidí, při­ta­hu­jí pozor­nost a plní strán­ky novin. Vémola je tím, kdo u nás pomá­hal tuto slá­vu novo­do­bých gla­di­á­tor­ských zápa­sů utvá­řet. Film plný uni­kát­ních a archiv­ních zábě­rů vzni­kal 15 let. Ukáže, kdo ve sku­teč­nos­ti je Karlos Vémola, jaký je mimo svět­la reflek­to­rů a odkud se vlast­ně vzal....

Člověk se pří­mo nemu­sí zají­mat o bojo­vé spor­ty, přes­to nej­spí­še někdy sly­šel jmé­no Karlos Vémola. A to nejen díky čet­ném počtu kon­tro­ver­zí, ale také díky fak­tu, že je Karlos Vémola sku­teč­ně jmé­no samo o sobě. Dokument díky čet­ným odkla­dům při­chá­zí v moment, kdy se kari­é­ra Karlose Vémoly dle vše­ho blí­ží ke kon­ci a po nedáv­né poráž­ce na kon­ci loň­ské­ho roku se pověst Vémoly začí­ná otřá­sat. Přesto se dá oče­ká­vat, že to nějak neo­vliv­ní fakt, že se doku­ment Karlos dočká počet­né návštěv­nos­ti. Po zhléd­nu­tí doku­men­tu se totiž dá zce­la jas­ně říci, že pokud je film Karlos pro něko­ho stvo­řen, je to prá­vě pro fanouš­ky Karlose Vémoly. Sám Vémola ostat­ně tvr­dí, že mu film nedo­dá žád­ný hono­rář a trž­by ze zis­ku a film chtěl nato­čit pou­ze pro své fanouš­ky. Jeho cílov­ka tak mož­ná bude spo­ko­je­ná. A v tom do vel­ké míry mož­ná tkví i zako­pa­ný pes.

Časosběrný doku­ment, jehož obdo­bí rea­li­za­ce čítá cel­kem 15 let, vychá­zí už z momen­tu, kdy Michal Samir jako teh­dej­ší stu­dent Drama Centre London začal natá­čet Karlose Vémolu na jeho začát­cích v Londýně, kdy Vémola plnil pozi­ci noč­ní­ho hlí­da­če v nej­ne­bez­peč­něj­ší čtvr­ti v Londýně. Dokument poté zvlá­dá po celou dobu půso­bit auten­tic­ky a vyvo­lat pocit, že je Karlos jed­no­du­še sám sebou. Sám jeden z reži­sé­rů, Michal Samir, dodá­vá, že mu dlou­ho­le­tá zná­most s Vémolou zajis­ti­la jeho ote­vře­nost a upřím­nost.  Mnohokrát s jeho svo­le­ním (a bez vědo­mos­ti ostat­ních) vstou­pil do Vémolova živo­ta a navští­vil s ním tak v rám­ci doku­men­tu osla­vu naro­ze­nin, trá­ve­ní Štědrého veče­ra nebo žádost o ruku. Vémola sám tvr­dí, že doku­ment před jeho slav­nost­ní pre­mi­é­rou nevi­děl, dá se ovšem oče­ká­vat, že s  výsled­kem bude spo­ko­je­ný. Titulní Karlos je totiž pořád Karlosem Vémolou.

Z 600 hodin kame­ro­vých zázna­mů nako­nec vzni­kl 90 minut dlou­hý film, kte­rý utvr­dí, že stři­hač Šimon Hájek (Český lev za střih k fil­mu BANGER.) pat­ří mezi nej­lep­ší lokál­ní stři­ha­če. 90 minut dlou­hý doku­ment má díky tomu tu správ­nou ener­gii, tem­po a ryt­mus, 15 let Vémolova živo­ta je i díky tomu za 90 minut tak nějak odvy­prá­vě­no v uchá­ze­jí­cí for­mě. Účast spo­lu­re­ži­sé­ra Šimona Šafránka (doku­men­ty King Street nebo Meky) a jeho zása­hy jsou poté snad­no roze­zna­tel­né, po řeme­sl­né strán­ce nejde fil­mu téměř prak­tic­ky nic vyčí­tat. Sám Michal Samir se chtěl distan­co­vat od podob­ných fil­mů o spor­tov­cích na zakáz­ku (osob­ně se cel­kem neli­bě sta­ví k fil­mu Conor McGregor: Notorious) a chví­le­mi se i v samot­ném fil­mu obje­vu­je oči­vid­ná posed­lost feno­mé­nem Karlos Vémola. Jenže zřej­má upřím­nost Karlose Vémoly je ve finá­le k niče­mu, samot­ný film totiž pořád do vel­ké míry půso­bí neu­přím­ně.

Samir a Šafránek sko­ro jako­by chtě­li rea­li­zo­vat pohád­ku o chla­pí­ko­vi, kte­rý se z chudých pomě­rů vypra­cu­je na zápas­nic­kou legen­du, potká svou prin­cez­nu, nevy­hnou se mu nástra­hy, v závě­ru poté nechy­bí opti­mis­mus a láka­dlo na čet­ně odklá­da­nou odve­tu Karlose Vémoly s Attilou Véghem, kte­rá by měla pro­běh­nout v létě 2024 a uzavřít Vémolovu kari­é­ru. Vémola poté ani skr­ze poví­dá­ní o sobě neza­kry­je znám­ky nar­cis­mu. Jeden ze spo­lu­re­ži­sé­rů poté tvr­dí, že se chtěl vyme­zit doku­men­tu o zápas­ní­cích děla­ných na zakáz­ku, výsled­ný Karlos ovšem nevy­hnu­tel­ně jako přes­ně tako­vý typ doku­men­tu půso­bí. Neignoruje a nepo­pí­rá sice pár kon­tro­ver­zí (to už by pře­ci jen byl nar­cis­mus na dru­hou), sám Samir poté tvr­dí, že svůj doku­ment nechtěl posta­vit na bul­vár­ních kauzách i kdy­by to mělo zna­me­nat, že se o fil­mu bude pří­pad­ně ješ­tě více psát. Přeci jen je to ovšem na pová­že­nou.

Na jed­nu stra­nu tu tak máme doku­ment, kte­rý nechce půso­bit jako na zakáz­ku, nasta­vit prav­di­vý odraz Karlose Vémoly a zob­ra­zit jeho pozi­tiv­ní i nega­tiv­ní strán­ky. Na dru­hou stra­nu nad spous­tou zají­ma­vým (pobyt ve věze­ní, roze­pře s bra­t­rem Filipem, pro­blémy s part­ner­kou...) v pod­sta­tě máv­ne rukou. 600 hodin mate­ri­á­lu je pře­ci jen moc a dra­ma­tur­go­vé nee­xis­tu­jou jen pro sran­du krá­lí­kům, pře­ci jen ovšem zamr­zí, že je něče­ho ve fil­mu hod­ně málo a něco v pod­sta­tě není pokry­té vůbec. Karlos Vémola sice jako svůj vzor vní­má mimo jiné Arnolda Schwarzeneggera, na roz­díl od Arnolda v poz­děj­ších letech mu ovšem pře­ci jen chy­bí sebe­re­flexe, kte­rá sed­mi­ná­sob­né­mu Mr. Olympia nechy­bí. Schwarzeneggera a Vémolu sice od sebe dělí 38 let a je tak mož­né, že na to u Vémoly ješ­tě někdy dojde,  sám Vémola ovšem pro­za­tím shod­ně dodá­vá, že sice udě­lal spous­ty chyb, záro­veň ovšem niče­ho neli­tu­je.

Film roz­hod­ně zvlá­dá zob­ra­zit význam­nost jmé­na Karlos Vémola, v ohle­du jeho zápas­nic­kých úspě­chů ho musí uznat i ti, kte­ří slo­va jako Oktagon, UFC nebo MMA vní­ma­jí jako spros­té slo­vo. Pro mno­hé je Vémola pře­ci jen pořád hrdi­na, doku­ment ho poté zvlád­ne zob­ra­zit jako milu­jí­cí­ho otce, part­ne­ra i milov­ní­ka zví­řat bez něja­ké vět­ší kře­če. Přeci jen jde ovšem pořád o člo­vě­ka, kte­rý po svém oko­lí chce, aby se při­způ­so­bi­lo jeho sty­lu a tem­pu. Opět se tak pro­je­vu­je jis­tý kon­flikt zájmů, kdy sice dané pasá­že děla­jí doku­ment méně čer­no­bí­lé a méně půso­bi­vým dojmem, že se tu někdo straš­ně sna­ží Vémolovi honit tri­ko, rázem se ovšem opět zje­vu­je oči­vid­né nar­cist­ní pro­ti­ře­če­ní a z fil­mu díky tomu opět sálá ako­rát ona vět­ší neu­přím­nost a neo­te­vře­nost.

Samotnému doku­men­tu při­tom nechy­bí něja­ké zají­ma­vé audi­o­vi­zu­ál­ní nápa­dy (včet­ně zmí­ně­né stři­ho­vé strán­ky), nikdy se nemů­že vyje­vit pocit, že za ním sto­jí tým neschop­ných lidí. Jedná se urči­tě o pou­ži­tel­ný medai­lo­nek, kte­rý je navíc díky Vémolově pova­ze a cha­rak­te­ru chví­le­mi zábav­ný. Tvůrci se v jeden moment nebo­jí vyjít pro­ti jed­no­mu jeho přá­ní a díky bra­t­ro­vi veřej­né­mu tajem­ství, Vémola je čas­to zábav­ný ve svém spe­ci­fic­kém pohle­du na svět a film v jeden pohled může půso­bit i jako son­da do spe­ci­fic­ké soci­ál­ní oblas­ti, kte­rá je úsměv­ná i mra­zi­vá záro­veň. Cenit se na ní ovšem musí nádech rea­lis­mu a uvě­ři­tel­nos­ti.

Vémola si nej­spíš spl­ní svůj sen v tom, že ten­to film může potě­šit jeho fanouš­ky. Ty, kte­rým bojo­vé spor­ty při­jdou jako ade­kvát­ní spor­tov­ní zába­va, jejich nej­vět­ší hvězdy mají za bohy a nema­jí pocit, že jsme od bar­bar­ských dob a gla­di­á­tor­ských sou­bo­jů vlast­ně jako lid­stvo nějak zvlášť nepo­su­nu­li. Fanoušci bojo­vých spor­tů jsou pořád lidé, kte­ří mají svá prá­va a mohou je vní­mat jako zába­vu. A pro mno­hé může doku­ment Karlos u nich utvr­dit pozi­ci Karlose Vémoly jakož­to legen­dy, kte­rá by dle Vémolových snů moh­la jed­nou také dostat vlast­ní sochu. Rváč z Olomouce se dostal jako prv­ní Čech do UFC a vypro­dal 02 aré­nu. Chtěl vlast­ní Pamelu Anderson a také jí dostal (hned dva­krát). Jde si dál za svým, je dál sám sebou, jeho poli­tic­ké ambi­ce (opět zřej­má inspi­ra­ce Arnoldem) lec­ko­mu mohou při­jít úsměv­né, přes­to se na Vémolu vlast­ně nejde zlo­bit. Dokument o něm sice půso­bí do vel­ké míry neu­přím­ně, nevy­hnu­tel­ně afek­to­va­ně a zaujmout nej­spíš může prá­vě jen fan­dy jeho a bojo­vých spor­tů, záro­veň mu ovšem nechy­bí kva­li­ta na stra­ně tvůr­čích schop­nos­tí a dle vyjá­d­ře­ní Samira i snad cosi jako šle­chet­né ambi­ce. Ty sice při­chá­ze­jí do vel­ké míry vni­več, doku­ment přes­to ve výsled­ku pro mno­hé může dopad­nout lépe, než se dalo čekat. S fan­dy poté nej­spíš nemá pří­liš cenu argu­men­to­vat, na to jde až pří­liš o film, kte­rý jde snad­no defi­no­vat jed­nou jas­nou cílov­kou. A vlast­ně nedá­vá smy­sl, aby se na něj hnal někdo, kdo mezi tu vylo­že­nou cílov­ku nepat­ří. Bylo by pře­ci jen naiv­ní věřit tomu, že prá­vě doku­ment Karlos pro­bu­dí lás­ku k bojo­vým spor­tům u těch, kte­ré dopo­sud pone­chá­va­jí tak nějak chlad­né. Mnohé dost mož­ná nao­pak v nená­vis­ti k bojo­vým spor­tům ako­rát ješ­tě více snad­no utvr­dí.

Karlos Vémola nejed­nou při­šel, viděl a někdy k tomu i vyhrál. Povedlo se mu to v jeho doku­men­tu? Vlastně moc ne. Na to je jeho doku­ment i přes zdán­li­vou sna­hu pří­liš neu­přím­ný, nevy­hnu­tel­ně kra­pet stro­je­ný a díky pova­ze titul­ní­ho Karlose jed­no­du­še afek­to­va­ný. Michal Samir, Šimon Šafránek a pře­de­vším stři­hač Šimon Hájek zvlá­da­jí fil­mu dodat řeme­sl­né kva­li­ty, kdy tak Karlos neu­ra­zí jako zamě­ni­tel­ný medai­lo­nek o význam­ném zápas­ní­ko­vi. Pro svou cílov­ku se jed­ná o jas­nou tre­fu do čer­né­ho, zby­tek snad ani nemá důvod kino navští­vit. Vzhledem k fak­tu, že dle sta­tis­tik v zájmu MMA poma­lu dohá­ní i tako­vý hokej se nej­spíš tvůr­ci návštěv­nos­ti obá­vat nemu­sí a to i přes fakt, že to celé mož­ná v jis­tých očích může nabíd­nout dal­ší nemi­lý pohled na naší spo­leč­nost. Karlos sice v rám­ci své­ho doku­men­tu pro­hrál, přes­to nejde o bru­tál­ní knockout, kdy by došlo na lámá­ní kon­če­tin nebo krva­vé oči. Jde spí­še o tako­vou poráž­ku na body, kdy se roz­hod­ně nejed­ná o napros­tou kata­stro­fu a pro mno­hé vlast­ně v jis­tém ohle­du až o milé pře­kva­pe­ní. Nejde o film, kte­rý by trpěl tím, že je vylo­že­ně špat­ný. Jde spí­še o film, kte­rý se zabý­vá tak tvr­dým oříš­kem jako je Karlos Vémola, že je násled­ně nevy­hnu­tel­ně obtíž­né ten­to ořech roz­lousk­nout....

Verdikt: 40%

---