Klec – Bohdalová uvězněna v kleci – 85%

Photo © Česká televize / Pavla Černá

Hodnocení článku

(2 hla­sů, prů­měr: 5,00 z 5)

Loading...

Psychologické dra­ma Klec (2019) mne 87 minut pou­ta­lo a bavi­lo, což v dneš­ní době nelze říci o kaž­dém pro­duk­tu fil­mo­vé­ho prů­mys­lu. Thriller je výsled­kem umě­lec­ké­ho tria Epstein, Strach, Bohdalová (Vrásky z lás­ky, Anděl Páně 2, Svatá), kte­rým spo­lu­prá­ce evi­dent­ně svěd­čí. Jedná se již o star­ší film, kte­rý vzni­kl na zákla­dě před­lo­hy scé­náris­ty Marka Epsteina. Příběh je podán jako komor­ní dra­ma, jehož pod­stat­ná část se ode­hrá­vá v bytě Květy Galové (Jiřina Bohdalová). Film se zabý­vá otáz­kou morál­ky, etic­ký­mi dile­ma­ty a psy­cho­lo­gií postav. Snímek zís­kal nomi­na­ci na Českého lva v kate­go­rii nej­lep­ší tele­viz­ní film nebo mini­sé­rie, kte­rou bohu­žel nepro­mě­nil. Mimo to zís­kal Zvláštní cenu poro­ty na fes­ti­va­lu Seoul International Drama Awards, kde uspěl v kon­ku­ren­ci více než 200 sním­ků z 50 zemí svě­ta. Kdo ješ­tě sní­mek nevi­děl a má zájem, je k dis­po­zi­ci zdar­ma na iVysílání.

Co pra­ví ano­ta­ce:

„Kdysi byla man­žel­kou význam­né­ho muže, žila v krás­ném domě na Hradčanech a přá­te­li­la se se slav­nou auto­mo­bi­lo­vou závod­ni­cí Eliškou Junkovou. Dnes ale žije kde­si na peri­fe­rii Prahy v pří­zem­ním bytě s výhle­dem do dvo­ra a na uli­ci, sama a opuš­tě­ná prak­tic­ky vše­mi. Manžel zemřel už kdy­si dáv­no a nápl­ní její­ho živo­ta tak zůstá­va­jí jen pra­vi­del­ná setká­ní s pošťač­kou (A. Elsnerová), kte­rá jí nosí důchod a její oblí­be­né moto­ris­tic­ké časo­pi­sy, a také pra­vi­del­ná výpo­moc na faře a v míst­ním kos­te­le. Pro otce Jana (V. Preiss) občas uva­ří a něco upe­če, s ocho­tou sobě vlast­ní mu i pere a žeh­lí. Jedna z posled­ních jis­tot její­ho živo­ta se ale zhrou­tí neče­ka­ně rych­le – otec Jan je pře­lo­žen kam­si do Hradce Králové a mís­to něj při­chá­zí mla­dý pan farář (D. Švehlík), kte­rý je zvyk­lý všech­no si dělat sám. Právě v tu chví­li vstu­pu­je do živo­ta Květy Galové (J. Bohdalová) usmě­va­vý mla­dík (K. Hádek) s tma­vý­mi brý­le­mi na očích a kvě­ti­nou v ruce. Říká, že pochá­zí ze Zučic, že se jme­nu­je Jeník Sekora a že je jejím pra­prav­nu­kem přes kole­no. Květa Galová zaží­vá po dlou­hé době oprav­du pří­jem­né odpo­led­ne. Debata o spo­leč­ných zná­mých i mla­dí­ko­va pozor­nost a gentle­man­ství jí na chví­li roz­jas­ní život. Jenže potom paní Galová pozná, že tu něco nehra­je. Jenže co a proč? Začíná hra koč­ky s myší, u níž si nemů­že­te být jis­tí, kdo je vlast­ně kočka a kdo myš.“

O čem to vlast­ně je?

SPOILER: Následující text pro­zra­zu­je klí­čo­vé čás­ti děje!

Drama na mne per­fekt­ně půso­bi­lo a pohrá­va­lo si s mými ner­vy. Po krát­kém sezná­me­ní s hlav­ní­mi pro­ta­go­nis­ty v úvo­du, kte­rý byl méně záživ­ný, přes­to jis­tě nut­ný a důle­ži­tý, došlo k hlav­ní záplet­ce, po níž zachy­ce­ná psy­cho­lo­gie postav v rych­lém sle­du akcí pou­ta­la mou pozor­nost až do neče­ka­né­ho a pře­kva­pi­vé­ho kon­ce. Hra koč­ky (K. Hádek) s myší (J. Bohdalová) byla dob­ře zpra­co­va­ná, konec nebyl pří­mo­ča­ře jas­ný již od samé­ho počát­ku, akce stří­da­la akci a to mě hod­ně bavi­lo. Oba život­ní ztros­ko­tan­ci, násil­ník i oběť, se doslo­va ocit­li uza­vře­ni spo­lu v kle­ci - na malém pro­sto­ru zamří­žo­va­né­ho bytu obě­ti (J. Bohdalová), pře­de­vším v jídel­ně a kou­pel­ně, což umoc­ňo­va­lo pocit stís­ně­nos­ti, napě­tí, stra­chu a úzkos­ti. Moc mě bavi­la tvář Jeníka Sekory (K. Hádek), kte­rý doká­zal ve svých same­to­vých očích zra­čit chla­pec­kou nevin­nost mani­pu­lá­to­ra, číha­jí­cí­ho na kořist, stej­ně dob­ře, jako i čiré zlo po str­že­ní mas­ky, při­čemž pou­ta­vý je oka­mžik zlo­mu, kdy se tako­vý hod­ný mla­dík pře­pne ve zlo­čin­ce. Tento kon­trast, kdy Hádek doká­že pře­pí­nat mezi obě­ma póly, je zvrhle geni­ál­ní. Troufla bych si říct, že Hádek hra­je ďábel­sky pře­svěd­či­vě, zdá se, že stá­le ví, co dělá, má vše pod kon­t­ro­lou, aby se nako­nec uká­za­lo, že neří­dí vůbec nic. Hovoří se zde o dopo­sud nej­lep­ším Hádkově výko­nu! Neméně dob­ře hrá­la svou sta­rou bábu J. Bohdalová, kte­ré Marek Epstein psal roli Květy pří­mo na tělo (k 88 naro­ze­ni­nám), a kte­rou údaj­ně muse­li pro tuto roli zesta­řo­vat. Věřila jsem Bohdalce její prvot­ní potě­še­ní ze spo­leč­nos­ti, i poz­děj­ší úlek, úzkost a strach o holý život. Oproti nega­tiv­ní posta­vě ve fil­mu Svatá, zde hrá­la Bohdalová cha­rak­ter­ní roli. Konec je oprav­du odváž­ný a neče­ka­ný.

Jaké jsou plu­sy a mínu­sy?

Snímek zpr­vu mír­ně nudil a uspá­val nud­ným sezna­mo­vá­ním s posta­va­mi, např. ved­lej­ší role dostal V. Preiss a D. Švehlík v roli kně­ží, V. Cibulková v roli mat­ky, ale již po krát­kém úvo­du se začí­ná roz­jíž­dět dra­ma, kte­ré nebrz­dí ani před samým kon­cem. Ve svých rolích exce­lu­jí mla­dič­ký Hádek se zaslou­ži­lou uměl­ky­ní Bohdalovou. Hudba O. Brzobohatého vkus­ně pod­bar­vu­je napě­tí děje.

Verdikt:

Film Klec reži­sé­ra Jiřího Stracha, ode­hrá­va­jí­cí se v uza­vře­ní mezi zdmi jed­no­ho omše­lé­ho bytu, je sevře­ným, komor­ním psy­cho­lo­gic­kým dra­ma­tem, kte­ré si vysta­čí s mini­mem pro­střed­ků, ale o to inten­ziv­ně­ji napě­tí a dyna­mi­ka mezi dvě­ma hlav­ní­mi posta­va­mi pře­kra­ču­je zdi, pro­ni­ká pod kůži a zasa­hu­je hlu­bo­ko do divá­ko­vy duše. Drama je vhod­né pro nároč­něj­ší divá­ky, kte­ří hle­da­jí napě­tí, psy­cho­lo­gii a zvrá­ce­nou geni­a­li­tu. Snímek se mi veli­ce líbil zejmé­na pro skvě­lý scé­nář a herec­ké výko­ny, pro­to udě­lu­ji 85%.