Kukuška

Probíhá dru­há svě­to­vá vál­ka a kde­si při fin­sko-rus­ké hra­ni­ci se náhod­ně set­ka­jí postar­ší Rus, mla­dý Fin a hezká Laponka, kte­ří si navzá­jem nero­zu­mě­jí ani slo­vo.

Ale doro­zu­mí­vat se muse­jí. To, jak se hlav­ní tro­ji­ce fil­mu doro­zu­mí­vá, je ostat­ně to zda­le­ka to nej­vtip­něj­ší. Roztomilých dia­lo­gů, kdy jeden něco říká a dru­hý si mys­lí něco jiné­ho a divák se smě­je díky titul­kům, je ve fil­mu z lapon­ské pří­ro­dy pře­hr­šel. Legrační je už to, jak se akté­ři navzá­jem titu­lu­jí. Fin a Laponka říka­jí Rusovi „Diněkam“, pro­to­že při sezna­mo­vá­ní neřekl své sku­teč­né jmé­no, nýbrž poslal Fina někam.

A jak se na tom­to mís­tě vlast­ně tahle zvlášt­ní tro­ji­ce ocit­la? Laponka zde i po odcho­du své­ho man­že­la (odchod za pomo­ci vojá­ků) žije v malém hos­po­dář­ství a čeká Drsná zima z ní udě­la­la drs­nou ženu: má pro­to o strach posta­rá­no a s ničím se nepá­rá. Ani se sexem, po kte­rém se jí stýská a když se po dlou­hé době koneč­ně obje­ví pohled­ný chlap, doká­že si o něj říct. Fin i Rus jsou uprch­lí­ky z vlast­ních řad a je v nich jeden veli­ký roz­díl: Fin je nala­děn na míro­vou notu, zatím­co Rus se sna­ží své­ho nepří­te­le když ne zrov­na zlik­vi­do­vat, tak aspoň mu zen­pří­jem­nit život..

Autorský tým Svérázu národ­ní­ho lovu ten­to­krát před­klá­dá leh­kou kome­dii, kte­rá se ode­hrá­vá v podob­ném duchu, má však pod­le mě vět­ší šan­ci zaujmout šir­ší divác­ké pub­li­kum. Teda: měl by mít šan­ci, kdy­by o tom­to fil­mu vědě­li. Humor pou­ži­tý ve Svérázu je pro něko­ho pří­liš alko­ho­lic­ký a tím pádem spros­tý. Kukuška je napro­ti tomu pří­jem­nou odde­cho­vou kome­dií.

---

Photo © Kinokompaniya CTB

---

---