Kvaska - Druhý pohled

//
//

Úno
26

Kvaska - Druhý pohled
V kate­go­rii: Recenze Autor: Slávek Anlauf

Nebývá to zvy­kem, ale po oprav­du roz­sáh­lé dis­ku­zi na téma „dob­rý či špat­ný film?“ jsem se roz­ho­dl dát mož­nost něja­ké­mu čte­ná­ři, kte­rý by chtěl vyjá­d­řit svůj názor. Po této výzvě se mi na mail ozval Martin Taschner, že prý se hoze­nou ruka­vi­ci roz­ho­dl zved­nout. V pří­lo­ze jsem nale­zl recen­zi na Kvasku, kde byl vyjá­d­řen zce­la jiný názor. Řekl jsem si, že i odliš­ný názor si zaslou­ží vaši pozor­nost. Zde tedy máte alter­na­tiv­ní pohled, od naše­ho čte­ná­ře!
Jen bych ješ­tě chtěl upo­zor­nit, že to v žád­ném pří­pa­dě nezna­me­ná, že bych se vzdal své­ho názo­ru na ten­to sní­mek. Pouze jsem vám chtěl umož­nit si pře­číst jiný názor a to ničím a nikým ovliv­něn, abys­te si moh­li na film udě­lat lep­ší obrá­zek.
Film Kvaska, nej­no­věj­ší počin Miriam Landy, před něko­li­ka málo dny obo­ha­til naší nevel­kou (a co si bude­me nalhá­vat, na kva­li­tu nepří­liš boha­tou…) národ­ní kine­ma­to­gra­fii a nut­no podotknout, že i přes nepří­z­ni­vé ohla­sy kri­ti­ků, pře­de­vším pak těch inter­ne­to­vých, ho val­ná vět­ši­na divá­ků při­ja­la vel­mi vře­le.

//
Hned zkra­je se při­znám, že nepa­t­řím mezi vel­ké fanouš­ky čes­ké­ho fil­mu a ani od Kvasky jsem před návště­vou kina mno­ho neo­če­ká­val (po zku­še­nos­tech s „Účastníky zájez­du“ a „Jak se kro­tí kro­ko­dý­li“ se mi může asi jen málo­kdo divit…). Přesto, nebo mož­ná prá­vě pro­to, jsem byl oprav­du mile pře­kva­pen a i s odstu­pem času na sním­ku jen těž­ko hle­dám něja­ké výraz­něj­ší chy­by.
Hlavní myš­len­ka pří­bě­hu, sna­ží­cí se nás pře­svěd­čit, že přejeme-li si něco z celé­ho srd­ce, tak se nám to spl­ní, ori­gi­na­li­tou asi pří­liš nepře­kva­pí. O to více však vynik­nou hned dvě atrak­tiv­ní pro­stře­dí, do kte­rých je děj zasa­zen – 80% fil­mu se ode­hrá­vá v záku­li­sí diva­dla při per­ném nácvi­ku muzi­ká­lu, o zby­tek se podě­lí exte­ri­é­ry se zábě­ry „půvab­ných“ cel čes­kých věz­nic. Budete-li od fil­mu oče­ká­vat váž­né myš­len­ky, strikt­ně reál­ný pří­běh či snad dokon­ce něja­ké hlu­bo­ké poslá­ní svě­tu, asi ode­jde­te ze sálu zkla­má­ni. Příběh se rea­li­tě nepři­blí­ží o moc více, než v kome­die typu „Připoutejte se, pro­sím“ či „Lotrando a Zubejda“ – spí­še než o doku­ment ze záku­li­sí muzi­ká­lo­vé tvor­by se jed­ná o naiv­ní pohád­ku, jak se pros­tý vězeň vydal do svě­ta za štěs­tím. Posuďte sami, jak pra­ví děj z ofi­ci­ál­ní­ho píár­ka: „Hlavní hrdi­na pří­bě­hu Micky (Tomsa) se ocit­ne ne svou vinou ve věze­ní. Při živo­tě ho drží jen jeho vel­ká lás­ka k muzi­ká­lo­vé hvězdě Karin (Vondráčková). Aby se s ní mohl sezná­mit, roz­hod­ne se zúčast­nit vypsa­né­ho kon­kur­zu na nový muzi­kál a ute­če z věze­ní. Kuriózním způ­so­bem se mu nako­nec pove­de jak utéct, tak pro­jít celým kon­kur­zem. Konečně se sezna­mu­je s Karin a na vlast­ní kůži zaží­vá muzi­ká­lo­vý dril. Den pre­mi­é­ry se blí­ží a poli­cie je Mickymu na sto­pě…“
Přistoupíte-li na na tuto hru nada­né reži­sér­ky, roz­hod­ně nebu­de­te zkla­má­ni. Film se nebe­re pří­liš váž­ně a je až po okraj napl­ně­ný humo­rem –šab­lo­no­vi­té posta­vy, po krát­kém čase rych­le odha­lí­te a nechá­te se uná­šet na vlně jejich spe­ci­fic­ké­ho pro­je­vu. Mezi sil­né strán­ky fil­mu roz­hod­ně pat­ří výteč­né herec­ké výko­ny všech zúčast­ně­ných, kdy se kaž­dý zhos­til své role na výbor­nou. V plejá­dě špič­ko­vých výko­nů je jen vel­mi těž­ké něko­ho vyzdvih­nout, ale asi nej­ví­ce vyční­va­li Roman Pomajbo jako cho­le­ric­ký reži­sér či tra­dič­ně skvě­lý Jiří Korn v roli poho­dář­ské­ho stár­nou­cí­ho her­ce. Hlavní posta­vy Filip Tomsa (cti­žá­dosti­vý sní­lek) i Lucie Vondráčková (intro­vert­ní hvězda) pří­liš nevy­ční­va­jí a namís­to str­há­vá­ní pozor­nos­ti na svůj cha­rak­ter zahrá­ly přes­ně to, co bylo potře­ba. K dal­ším pozi­ti­vům bych při­po­jil i exce­lent­ní kame­ru a pře­de­vším chytla­vou hud­bu z pera Daniela Landy, kte­rý si mimo­cho­dem střih­nul i jed­nu z nej­vtip­něj­ších rolí – namyš­le­nou hvězdu Frantu, kte­rý toho sice moc nena­mlu­vil, ale vždy doká­zal pub­li­kum svým aro­gant­ním vystu­po­vá­ním spo­leh­li­vě roze­smát.
Co mě nao­pak pří­liš nepo­tě­ši­lo, byla sto­páž (číta­jí­cí 106 minut), kte­rá je v někte­rých scé­nách jen vel­mi umě­le nata­ho­va­ná a kde by se stři­ha­čo­vy nůž­ky oprav­du moh­ly (a měly…) pořád­ně vyřá­dit.
Verdikt: Máte-li chuť se jít do kina odre­a­go­vat na kome­dii, kte­rá se bere ješ­tě méně váž­ně než tře­tí část Hvězdných válek, mohu Vám Kvasku vře­le dopo­ru­čit – bude­te se dob­ře bavit.
Tuto recen­zi napsal Martin Taschner*Pokud máte něja­kou při­po­mín­ku, piš­te do komen­tá­řů pod člán­kem.

Komentáře

Jméno (vyža­do­vá­no)
E-mail (vyža­do­vá­no)
Webová strán­ka
Text komen­tá­ře:

---