Láska a tma - kniha

Muž má pří­tel­ky­ní a té v prů­bě­hu jejich vzta­hu vyprá­ví, co zažil jako mla­dý chla­pec. Téměř pokaž­dé se řeč sto­čí na jed­nu jeho dív­ku z minu­los­ti – Marvi. Jednoho veče­ra hrá­li pasi­áns a on opět vyprá­věl o tom, jak ho milo­va­la a oni ji, a to bez­hla­vě, že bez něj nemoh­la žít, jak to pro­hla­šo­va­la. Jednou, o něco poz­dě­ji spo­lu leže­li v poste­li a pole­mi­zo­va­li nad tím, proč on tolik mlu­ví. Podotýkal, že se naro­dil pro to, aby si hrál se slo­vy. Ona podotkla, že si mys­lí, že ješ­tě nikdy niko­ho nemi­lo­va­la a on si pomys­lel jen na to, že ji nemi­lu­je kvů­li jejím rozu­mo­vým schop­nos­tem.

Trochu ho trá­pil fakt, že jeho part­ner­ka je o pat­náct let mlad­ší než já a občas jí to tak tro­chu při­po­mí­nal, aby neza­po­mně­la. Opět začal vyprá­vět o Marvi. Jak kolem něj cho­di­la a poha­zo­va­la hla­vou, když jako mla­dý kluk trá­ví­val čas, respek­ti­ve prázd­ni­ny. Byl v tom věku pat­nác­ti let, kdy jsou dost výraz­ně pro­bu­ze­né hor­mo­ny a také s ním lom­co­va­ly, když viděl Marvi. Měla svět­lé vla­sy a nos naho­ru. Štíhlá, ble­dá, s men­ší­mi vna­dy. Tohle všech­no vyprá­věl on své sou­čas­né part­ner­ce. Byl do Marvi straš­ně zami­lo­va­ný v tom pro­ble­ma­tic­kém věku. Přitom s ní ješ­tě ani nepro­mlu­vil.

Bál se toho, pro­to­že při chůzi poha­zo­va­la hla­vou a měl strach, že kdy­by jí něco řekl, odby­la by ho prá­vě s tím poho­ze­ním hla­vy. Marvi o tom však vědě­la, jak si ji pro­hlí­ží, při­čemž on o tom neměl ani poně­tí. Jak poslé­ze při­zna­la, měla strach, aby ji neo­slo­vil a ona neod­po­vě­dě­la něco nepa­t­řič­né­ho. Jednou šli spo­lu do lesa, bylo sice vel­ké hor­ko, ale to jim neva­di­lo. Ona si sed­la do mechu a se vzdychá­ním jaké je hor­ko si zača­la roze­pí­nat knof­lí­ky na halen­ce. Začali se spo­lu líbat a on jí roze­pnul dal­ší knof­lí­ček, a to i přes­to, že se mu to všech­no pří­či­lo. Nic víc se nesta­lo a tak se vrá­ti­li.

On se časem z toho vše­ho začal měnit, doslo­va se zbláz­nil a tak se nechal zavřít do kob­ky. Tam se z toho­to zlé­ho sta­vu dostal i díky jed­no­mu léka­ři, kte­rý se mu věno­val. Kromě toho za ním cho­di­la Marvi na návště­vu a jed­nou mu při­zna­la, že si našla jiné­ho muže a bude se vdá­vat. Bylo jí to ale hloupé a tak si při­šla dej­me tomu pro požeh­ná­ní od své­ho kama­rá­da z dět­ství, se kte­rým toho tolik pro­ži­la. Tomu se nao­pak ule­vi­lo, pro­to­že si nějak nedo­ve­dl před­sta­vit, že by měl s Marvi pokra­čo­vat ve vzta­hu nevzta­hu.

Pak se jed­nou dozvě­děl, že Marvi zemře­la a on nevě­děl proč a to ho trá­pi­lo. Dostal se k dopi­sům, kte­ré mu napsa­la, ale neměl odva­hu si je pře­číst, až nyní ve star­ším věku. Dozvěděl se, že Marvi ho vel­mi milo­va­la a nemoh­la se srov­nat vlast­ně sama se sebou. Proto se dob­ro­vol­ně vzda­la své­ho kama­rá­da z dět­ství a radě­ji se vda­la. Ovšem její man­žel­ství bylo spo­ko­je­né a šťast­né. On se svou sou­čas­nou part­ner­kou byli dost čas­to nalo­že­ni v lihu. Ne tak, že by nemoh­li cho­dit, ale nejdří­ve se obvykle opi­li a pak spo­lu skon­či­li v lož­ni­ci.

Je to vel­mi dob­rý román. Někomu mož­ná při­jde stu­de­ný, ale tako­vá je obvykle sever­ská lite­ra­tu­ra, kte­rá mi čas­to­krát ula­ho­dí a vyho­vu­je. Kdo někdy četl toho­to auto­ra, tak by to mělo vyho­vo­vat. Má 119 stran.

Věnovalo nakla­da­tel­ství Hejkal.

• Autor: Mika Waltari
• Žánr: belet­rie
• Nakladatelství: Hejkal
• Datum vydá­ní: 2013

---