Medvědobijka, henryovka a stříbrná puška ...to jsou tři nejslavnější zbraně Divokého západu

Medvědobijka a henry­ov­ka, zbra­ně Old Shatterhanda a Kary ben Nemsího, a Vinne­tou­o­va stří­br­ná puš­ka ode­dáv­na pat­ří ve svě­tě před­stav čte­ná­řů Karla Maye k nedo­stiž­ným zázrač­ným zbra­ním. O jejich kou­zel­nos­ti, rych­lo­pal­nos­ti, přes­nos­ti a vůbec úžas­nos­ti se moh­li mno­ho­krát pře­svěd­čit všich­ni vele­lum­po­vé a pod­šív­ko­vé. Mnohokrát byly nápo­moc­ny, mno­ho­krát je sta­či­lo při­pra­vit ke střel­bě, aby slab­ší pova­hy prcha­ly. Šlo s nimi paci­fi­ko­vat med­vě­da nebo pro­stří­let kopí zása­hy na palec od sebe. Dychtiví čte­ná­ři však nemu­se­li a nemuse­jí o těch­to zbra­ních jen snít nad strán­ka­mi romá­nů. Spisovatel se totiž v roce 1896 nechal zachy­tit ve zhru­ba stov­ce pozic, vyfešá­ko­ván v kos­tý­mech jen zhru­ba odpo­ví­da­jí­cích kniž­ní­mu popi­su, nej­čas­tě­ji prá­vě se vše­mi tře­mi úžas­ný­mi zbra­ně­mi, kte­ré si nechal vyro­bit. Henryovku a stří­br­nou puš­ku une­sl snad­no, o těž­kou med­vě­do­bij­ku se ale­spoň hrdě opřel. Dnes se těmi­to zbra­ně­mi může­me kochat ve vitrí­nách muzea v Radebeulu.

Old Shatterhandova medvědobijka a henryovka

Old Shatterhand měl na svých dob­ro­druž­ných cestách vždy u sebe svo­je spo­leh­li­vé zbra­ně: těž­kou med­vě­do­bij­ku, z níž sta­či­la jed­na dob­ře míře­ná kul­ka, aby usmr­ti­la lva, a slav­nou henry­ov­ku. V jed­nom z dří­věj­ších vypra­vo­vá­ní před­sta­vu­je Karel May tuto těž­kou dvou­hlav­ňov­ku stří­da­vě jako buvo­lo­bij­ku nebo buvo­lí hla­veň či med­vě­do­bij­ku. V dopise nad­še­né pří­z­niv­ky­ni se 2. 11. 1894 vypnul k přes­né­mu vylí­če­ní detai­lů svých snů a před­stav. Prozradil teh­dy taj­nos­ti o Vinne­touovi, zhod­no­til oba nej­dů­le­ži­těj­ší koně své­ho dob­ro­druž­né­ho živo­ta, popsal osud Hadži Halefa i jiných hrdi­nů svých knih a popsal také pro­slu­lé kou­zel­né puš­ky:

„Medvědobijka je dvou­hlav­ňo­vá pře­dov­ka na dvě olo­vě­né kule. Její dostřel je 1 800 met­rů, váží 20 sta­rých liber, vyža­du­je tedy vel­mi sil­né­ho střel­ce. Pochází od slav­né fir­my M. Flirr, San Francisco. Je jedi­nou zbra­ní toho­to typu. Henryovka nemá zaka­le­nou hla­veň, jak by se asi čeka­lo při vel­ké kaden­ci výstře­lů, dostřel je 1 500 met­rů. Patrony jsou umís­tě­ny v excen­t­ric­kém otá­či­vém zásob­ní­ku. Je to nej­lep­ší puš­ka na svě­tě, cel­kem bylo zho­to­ve­no pou­ze 12 kusů, 11 z nich se někde ztra­ti­lo. Mohl jsem vystře­lit tře­ba 100 ran za sebou a hla­veň neby­la pře­hřá­tá, v opasku jsem u sebe nosí­val 1728 pat­ron - a to už vysta­či­lo na pár měsí­ců v divo­či­ně.“[1]

Mayova henry­ov­ka ve svém účin­ku sta­rou med­vě­do­bij­ku mno­ho­krát před­čí. Mezi ban­di­ty Divokého Západu se brzy vypráví, že „tenhle Old Shatterhand má puš­ku, s níž může celý týden stří­let, aniž by potře­bo­val nabí­jet; udě­lal mu ji ďábel a on mu za to upsal svo­ji duši.“[2] Ale i oby­va­te­lé Východu se učí ke své hrůze znát pře­kva­pi­vé účin­ky této kou­zel­né puš­ky: „Zalícil jsem henry­ov­ku. Zarachotil jeden, dva, tři, pět, osm, jede­náct výstře­lů. Při kaž­dé nové ráně spus­ti­li Kurdové výkřik nej­vyš­ší­ho údi­vu.“ May samo­li­bě shr­nu­je: Tato ruč­ni­ce impo­no­va­la Apačům i Komančům, Číňanům i Malajcům, Kafrům i Hotentotům, Turkům, Kurdům i Peršanům.[3] Žádný zázrak, že se mezi národ­ní­mi kme­ny brzy roz­ší­ři­lo pře­svěd­če­ní, že opa­ko­vač­ka je „kou­zel­ná puš­ka, z níž se může tisíc­krát za sebou vystře­lit bez nabí­je­ní.“ May pozna­me­ná­vá: „Znělo to tak směš­ně, že mi to bylo milé, pro­to­že mi v pří­pa­dě nebez­pe­čí tato smyš­len­ka posky­to­va­la více ochra­ny, než zbra­ně samot­né.“[4]

Své čte­ná­ře Karel May pře­kva­po­val mimo­řád­nou výkon­nos­tí střel­by této kou­zel­né puš­ky. Z pozo­ru­hod­né vzdá­le­nos­ti s ní s mate­ma­tic­kou pre­ciz­nos­tí rov­no­měr­ně pro­stří­lel sta­no­vou tyč - k úža­su oko­losto­jí­cích Indiánů. Při líče­ní tako­vé výkon­nos­ti střel­by ovšem May igno­ro­val všech­ny záko­ny hori­zon­tál­ní­ho, ver­ti­kál­ní­ho, oso­bi­té­ho i užit­ko­vé­ho roz­pty­lu; ele­men­tár­ních záko­ni­tos­tí balis­ti­ky si nevší­mal. V pra­xi není mož­no ani u napros­to jis­té puš­ky dosáh­nout tako­vé­ho přís­ně line­ár­ní­ho obra­zu zása­hů nebo vystře­lit úpl­ně všech­ny kul­ky s vyso­kou pre­ciz­nos­tí skr­ze otvor po kul­ce prv­ní, jak to Old Shatterhand něko­li­krát demonstroval.[5]

U Karla Maye se kupi­ly dota­zy, jak se to má se slav­nou henry­ov­kou. I redak­ce časo­pi­su Deutscher Hausschatz, kde Mayova vyprá­vě­ní vychá­ze­la, dostá­va­la dopisy a dota­zy na svě­to­běž­ní­ko­vu kou­zel­nou puš­ku. „Henryovka je opa­ko­vač­ka, kte­rá sku­teč­ně exis­tu­je,“ říká se v odpo­vě­di z roku 1881 jed­no­mu zjev­ně skep­tic­ké­mu čte­ná­ři. A o deset roků poz­dě­ji pova­žu­je Hausschatz za nut­né nechat otisk­nout dal­ší vysvět­le­ní:

„O henry­ov­ce p. Dr. Karla Maye násle­du­jí­cí: Slavný mecha­nik Henry v St. Louis zkon­stru­o­val opa­ko­vač­ku, jejíž uzá­věr se sklá­dá z excen­t­ric­ky se pohy­bu­jí­cí kou­le, v jejíž otvo­rech se nachá­ze­lo 25 nábo­jů. May ji dostal k vyzkou­še­ní, pro­hlá­sil ji za uni­kum, ale upo­zor­nil na to, že bude-li vyrá­bě­na a pro­dá­vá­na v mno­ha exem­plá­řích, bude nevy­hnu­tel­ným násled­kem rapid­ní vyhla­ze­ní Indiánů a zvě­ře. Na to se Henry, sta­rý, ale řád­ný podi­vín, roz­ho­dl zho­to­vit pou­ze dva­náct kusů, kte­ré pro­dal (ovšem za nanej­výš vyso­ké ceny) dva­nác­ti pro­slu­lým westma­nům. Jedenáct z nich bylo v prů­bě­hu let »vyma­zá­no«; zmi­ze­li na Divokém Západě a jejich puš­ky s nimi. May je jedi­ný, kte­rý ješ­tě žije a jeho ruč­ni­ce je jedi­ná, kte­rá ješ­tě exis­tu­je...“[6]

---

Poznámky:

[1] Dopis Karla Maye, 2. 11. 1894, v: Frankfurter Zeitung, říš­ské vydá­ní, z 1. 4. 1937.
[2] Karel May, Deadly dust, v: Dt. Hausschatz, Regensburg, VI (1879/80).
[3] Karel May, Oranže a dat­le, Freiburg 1894.
[4] Karel May, Růže z Kairvánu, Osnabrück 1894.
[5] Karel May, „Vánoce!“, Freiburg 1897.
[6] V: Deutscher Hausschatz, Regensburg, XVIII (1891/92).
[7] Karel May, Vinne­tou, rudý gentle­man, sv. I, Freiburg 1893.
[8] Dopis Karla Maye J. Martinimu, Mühlhausen, 22. 6. 1895; sdě­le­no od L. Patsche z Vídně.
[9] Karel May, Satan a Jidáš, sv. II, Freiburg 1897.
[10] Karel May, V Kordillerách, Freiburg 1894.
[11] Karel May, V bal­kán­ských rokli­nách, Freiburg 1892.
[12] E. Weber, Karel May - kri­tic­ké poví­dá­ní, v: K otáz­kám spi­sů pro mlá­dež, Lipsko 1903.
[13] Karel May, Černý mustang, In: Der Gute Kamerad, Stuttgat, Berlín, Lipsko, XI (1896/97).
[14] Karel May, Syn lov­ce med­vě­dů, Stuttgart, Berlín, Lipsko 1890.
[15] Ramon Díaz de la Escosura (Karel May), Lesní Růžička, Drážďany (1882).
[16] G. Ferry, Zálesák, Stuttgart, Berlín, Lipsko, bez vro­če­ní.
[17] Karel May, V zemi máh­dí­ho, sv. III, Freiburg 1897.
[18] Karel May, Old Surehand, sv. III, Freiburg 1897.
[19] Sdělení Dr. Wilhelma Schevena, Drážďany, 21.12.1927; archív K. Hoffmanna
[20] Sdělení Dr. Johannese Schützeho, Chemnitz, 31.12.1927; archív K. Hoffmanna.
[21] Neues Wiener Abendblatt, 24. 2. 1937.
[22] E. E. Kisch, Ve vile „Shatterhand“. Interview s Karlem Mayem, v: Bohemia, Praha, čís. 133, 15. 5. 1910.
[23] Bohemia, Praha, 14. 10. 1898.
[24] Dopis Karla Maye F. E. Fehsenfeldovi, Freiburg i. Br., 27. 7. 1897, v: K. Gu- enther, Karel May a jeho nakla­da­tel, Radebeul 1933.
[25] Materiály May-clubu Mnichov (1898); sdě­le­no od L. Patsche, Vídeň.
[26] Dopis Karla Maye Carlovi Felberovi, Hamburk, 18. 5. 1897.
[27] Karel May, Vinne­tou, sv. IV, Freiburg 1910.
[28] J. Pugs, Ruční pal­né zbra­ně, Berlín 1970
[29] M. Thierbach, Historický vývoj ruč­ních pal­ných zbra­ní, Drážďany 1886/87.
[30] J. Schön, Historie ruč­ních pal­ných zbra­ní, Drážďany 1858.
[31] J. Fanta, Zbraně v romá­nech Karla Maye, v: KMJB 1932.
[32] B. Wandolleck, Střelné zbra­ně v romá­nu Vinne­tou, v: KMJB 1923.

Použitá lite­ra­tu­ra:

• HOFFMANN, Klaus. Silberbüchse - Bärentöter - Henrystutzen, „das sind die drei berühm­tes­ten Gewehre der Welt“, Herkunft, Wirkung und Legende. In Jahrbuch der Karl-May-Gesellschaft 1974. Hamburg: Hansa-Verlag, 1973. Přeložil Dr. Jan Koten.
• JORDÁN, Karel. Muž zva­ný Old Shatterhand. Praha: Toužimský & Moravec, 1997. ISBN 80-85773-79-1.

---