Muži, kteří nenávidí ženy - Když David Fincher natočí švédský román

Režisér David Fincher vsa­dil na námět z kni­hy Stiega Larssona a udě­lal dob­ře. Knížku vyda­lo nakla­da­tel­ství Host s foto­gra­fiií hlav­ních fil­mo­vých hrdi­nů na obál­ce. Kniha má přes 500 strá­nek, ale dá se zdo­lat. Larsson sice podrob­ně roze­pi­su­je prá­ci novi­ná­ře Mikaela Blomkvista při odha­lo­vá­ní korupč­ní­ho afé­ry Wennestroema a v dal­ší čás­ti kni­hy i zdlou­ha­vé sezna­mo­vá­ní s čle­ny rodi­ny Langerů. Kdo se pro­kou­še k mís­tů, kde figu­ru­je tajem­ná Lisbeth Salanderová, ten bude rych­le vta­žen do pří­bě­hu.
Novinář Mikael Blomkvist( Daniel Craig) z časo­pi­su Milénium pozná­me ve chví­li, kdy pro­hrá­vá u sou­du a je odsou­zen za pomlu­vu prů­my­sl­ní­ka Wennerstroma. Mikael se po doho­dě s Erikou Berger(Robin Wright), kte­rá je jeho milen­kou a sou­čas­ně i šéf­re­dak­tor­kou Milenia , roz­hod­ne ode­jít z redak­ce.. Potřebuje někam zmi­zet, při­jít na jiné myš­len­ky a nechce kom­pli­ko­vat redak­ci život. Dostává nabíd­ku od prů­mys­lo­vé­ho mag­ná­ta Henrika Vangera( Christopher Plummer) na zjiš­tě­ní prav­dy o zmi­ze­ní šest­nác­ti­le­té Harriet Vangerové. Vanger se pro Mikaela roz­hod­ne na zákla­dě zprá­vy, kte­rou zpra­co­va­la své­rázná pra­cov­ni­ce detek­tiv­ní agen­tu­ty Lisbeth Salander(Rooney Mara). Mikael nabíd­ku nové prá­ce při­jí­má a pouš­tí se do kom­pli­ko­va­né rekon­struk­ce vzta­hů a situ­a­cí sta­rých 40 let. Postupně se setká­vá s dal­ší­mi čle­ny rodi­ny Langerů a hle­dá motiv pro vraž­du. Dostane se také k mate­ri­á­lům, kte­ré zpra­co­va­la Lisbeth a vyzve ji ke spo­lu­prá­ci. Je si totiž vědom, že tato žena umí zjis­tit všech­no a má potřeb­né vlo­hy pro zjiš­ťo­vá­ní infor­ma­cí. Lisbeth je sku­teč­né své­rázná osob­nost, uza­vře­ná a vůči oko­lí veli­ce pode­zří­va­vá a tvr­dá. Svou prá­ci zvlá­dá skvě­le a její zaměst­na­va­tel si výsled­ky její prá­ce cení. Lisbeth však nemě­la a nemá život jed­no­du­chý. Spolu s ní pro­ži­je­me drs­né scé­ny s jejím novým poruč­ní­kem, kte­rý je advo­kát Nils Bjurman(Yorik van Wageningen). Ačkoliv je Lisbeth posta­vou křeh­ká dív­ka vzbu­zu­jí­cí až sou­cit, není to žád­ná jem­ná kvě­tin­ka. Umí našít na hrubý pytel i hru­bou zápla­tu. Příběh pohře­šo­va­né Harriet je pro Lisbeth dal­ší výzvou a postup­ně se sbli­žu­je i s Mikaelem. Není to však žád­ný romá­nek a hra na city. Jak se postup­ně odha­lu­jí nové sku­teč­nos­ti o živo­tě Langerů, zís­ká­vá film na tem­pu a při­chá­zí prv­ní výstra­ha. Milovníci koček asi nebu­dou mít tenhle film rádi. Ale řeší se zmi­ze­ní mla­dé dív­ky v sou­vis­los­ti s dal­ší­mi ohav­ný­mi vraž­da­mi. Hledá se odpor­ný vrah žen, kte­rý se léta umí pře­tva­řo­vat. Mikael ho pod­ce­ní a jen díky Lisbeth může film smír­ně kon­čit.
Pro fil­mo­vý scé­nář se sta­la zákla­dem dob­ře napsa­ná kni­ha a scé­náris­ta scé­náris­ta Steven Zaillian(Schindlerův seznam, Moneyball) ji veli­ce dob­ře vyu­žil. Ponechal jako hlav­ní lin­ku pát­rá­ní po zmi­ze­lé dív­ce a pro divá­ka ty nej­pů­so­bi­věj­ší scé­ny ze živo­ta Mikaela a Lisbeth. Hlavní hrdi­no­vé jsou věc­ní, bez zby­teč­né­ho sen­ti­men­tu a roze­bí­rá­ní nepod­stat­né­ho. Věcný pohled na rea­li­tu oči­ma hrdi­nů postup­ně pro­sa­ku­je do celé­ho fil­mu a detek­tiv­ní prá­ce je napí­na­vá. Film udr­žu­je pozor­nost divá­ka a balan­cu­je na hra­ně bru­ta­li­ty a nechut­nos­tí. Ale poda­ři­lo nafil­mo­vat napí­na­vou detek­tiv­ku s netra­dič­ní dvo­ji­cí detek­ti­vů.
Diváka nej­pr­ve nala­dí úvod­ní titul­ky s ani­ma­cí za zvu­ků výraz­né hud­by Led Zeppelin. Do samot­né­ho pří­bě­hu však divák vplou­vá postup­ně a drs­né scé­ny jsou stří­dá­ny s uklid­ně­ním. Umožňují to zábě­ry na hlav­ní hrdi­ny nebo drs­nou švéd­skou kra­ji­nu. Větší herec­ký pro­stor má hereč­ka Rooney Mara, kte­rá se dostá­vá do něko­li­ka stře­tů s lid­mi kolem sebe. Pod drs­nou slup­kou jen občas vykouk­ne tro­chu cit­li­vé duše. To Daniel Craig hra­je sluš­né­ho novi­ná­ře z měs­ta se sna­hou o civil­ní pro­jev v holly­wo­od­ském bale­ní. David Fischer doká­zal vybrat pro svůj film ty nej­pod­stat­něj­ší rysy postav a nechal je vyznít. Jestliže porov­ná­me ame­ric­kou ver­zi se švéd­ským fil­mem M“an som hatar kvin­nor z roku 2009, je ame­ric­ká ver­ze sty­lo­vě čist­ší a sna­ží se z kniž­ní před­lo­hy vychá­zet. Švédská ver­ze se v někte­rých scé­nách výraz­ně drže­la kniž­ní podo­by a vyu­ží­vá civil­něj­ší herec­ký pro­jev. Oba fil­my jsou napí­na­vé, mají výbor­né herec­ké před­sta­vi­tel­ky Lisbeth a doká­žou divá­ka oslo­vit.
Americká fil­mo­vá ver­ze není v žád­ném pří­pa­dě hor­ší nebo lep­ší. Je nafil­mo­vá­na jiným sty­lem.