Na co se těšit ve Varech

Karlovarský fil­mo­vý fes­ti­val star­tu­je už v pátek 2. čer­ven­ce. Letošní 45. roč­ník nabí­zí sice méně fil­mů, než v uply­nu­lých edi­cích, zato je ale vel­ká prav­dě­po­dob­nost, že si v pře­hled­něj­ším pro­gra­mu vybe­re­te sním­ky, na kte­ré se, díky někdy až třem pro­jek­cím, oprav­du dosta­ne­te.

Jelikož kar­lo­var­ský fil­mo­vý fes­ti­val pat­ří už něko­lik let do pres­tiž­ní­ho spo­le­čen­ství mezi­ná­rod­ních fil­mo­vých fes­ti­va­lů kate­go­rie A, bude pře­váž­ně zahra­nič­ní­mi hos­ty a novi­ná­ři nej­os­tře­ji sle­do­vá­na prá­vě sou­těž­ní sek­ce. Pro čes­ké­ho divá­ka je nabíd­ka letoš­ních 12 sou­těž­ních fil­mů zatím veskr­ze neči­tel­ná. Kromě dvou tuzem­ských zástup­ců (Mašínovy 3 sezó­ny v pekle a pro mne zce­la nepo­cho­pi­tel­ně Svěrákův Kuky se vra­cí) vsa­di­li pro­gra­mo­ví pra­cov­ní­ci opět na sil­né­ho zástup­ce pol­ské kine­ma­to­gra­fie (Matka Tereza od koček reži­sé­ra Pawla Saly), kte­rá si už v minu­los­ti z kar­lo­var­ské­ho fes­ti­va­lu odnes­la něko­lik cen. Stejná jis­to­ta v podo­bě oso­bi­té­ho čín­ské­ho reži­sé­ra Chi Zhanga (sou­tě­žil ve Varech už před dvěmy lety se sním­kem Šachta) při­ved­la do sou­tě­že jeho exis­ten­ci­ál­ní soci­ál­ní dra­ma Diago. Tradiční mís­to ve fil­mo­vém klá­ní má už také pojiš­tě­na Francie, kte­rou letos repre­zen­tu­je Olivier Coussemacq s psy­cho­lo­gic­kým thrille­rem Sladké zlo. Z teri­to­rií býva­lé Jugoslávie šáh­li ten­to­krát orga­ni­zá­to­ři po divác­ky úspěš­né kome­dii reži­sé­ra Radka Grliće Zůstane to mezi námi s popu­lár­ním Mikim Manojlovićem v jed­né z hlav­ních rolí. Snímek, jehož scé­nář ozna­či­la Geraldine Chaplinová, jež v něm ztvár­ni­la němou roli, za jeden ze tří nej­lep­ších, jaké kdy čet­la, zastu­pu­je pro změ­nu špa­něl­skou kine­ma­to­gra­fii a jed­ná se o komor­ní dra­ma Moskytiéra Augustía Vily. Svéráznou parafrá­zi Scorseseho Taxikáře při­vá­ží írán­ský tvůr­ce Fardin Saheb Zamani ve fil­mu Jsou věci, kte­ré nevíš. Těžko říct, co se dá čekat od rus­ké­ho dra­ma­tu Dmitrije Mamulijana Jiné nebe nebo od kanad­ské­ho psy­cho­lo­gic­ké­ho dra­ma­tu Catherine Martin Truchlení pro Annu. Diváckou zvě­da­vost tak může roz­jit­řit ješ­tě snad argen­tin­ská kopro­duk­ce Bratr a sest­ra Daniela Burmana, kte­rá se v zemi své­ho vzni­ku dočka­la sluš­né­ho ohla­su pub­li­ka. Životopisný doku­ment Hitler v Hollywoodu je nao­pak tren­dy sna­hou otevřít hlav­ní sou­těž i pro jiný for­mát titu­lů, kte­ré nemu­sí být vylo­že­ně hra­né.

Větší divác­ká pozor­nost bude téměř urči­tě smě­řo­vat k už pro­vě­ře­ným titu­lům v sek­cích Horizonty a Otevřené oči, kte­ré nabí­ze­jí výběr oce­ně­ných fil­mů z jiných pres­tiž­ních mezi­ná­rod­ních fes­ti­va­lů. Kvůli kon­ku­ren­ci více­rých tuzem­ských fil­mo­vých pře­hlí­dek letos Vary nezís­ka­ly napří­klad vítěz­ný thaj­ský sní­mek z Cannes Strýček Boonmee, kte­rý umí vyvo­lá­vat minu­lé živo­ty, jenž se poně­kud pře­kva­pi­vě obje­ví pre­mi­é­ro­vě u nás v pro­gra­mu letoš­ní­ho 2. roč­ní­ku fes­ti­va­lu Ostrava-Kamera-Oko na kon­ci září. I tak se ale z Cannes poda­ři­lo sesta­vit sluš­ný seznam pre­mi­ér. Jeden z letoš­ních porot­ců, jiho­ko­rej­ský spiso­va­tel a býva­lý minis­tr kul­tu­ry, osob­ně před­sta­ví svou novin­ku Poezie. Nadchnout by moh­la sever­ská kome­die Zvuk hlu­ku, kde hrdi­no­vé vyprá­vě­ní vyu­ží­va­jí jako hudeb­ní nástro­je samot­né měs­to. Těžko říct, co si pořa­da­te­lé sli­bu­jí od oce­ně­ní Nikity Michalkova, kte­rý je ve své zemi pod pal­bou kri­ti­ky svých kole­gů fil­ma­řů, v kaž­dém pří­pa­dě jeho pokra­čo­vá­ní osca­ro­vé­ho hitu Unaveni slun­cem 2: Odpor, je nej­draž­ším rus­kým váleč­ným dra­ma­tem všech dob, kte­ré se sna­ží popa­so­vat se sta­lin­ský­mi prak­ti­ka­mi i jeho kul­tem osob­nos­ti. Přesným opa­kem je pak autor­ská poe­tic­ká roman­ce mla­dé­ho reži­sé­ra Xaviera Dolana, jehož Imaginární lás­ky nadchly divá­ky v Cannes v sek­ci Un Certain Regard.

V Horizontech potom čeka­jí na divá­ky zřej­mě nej­vět­ší pec­ky zastou­pe­né vítěz­ný­mi sním­ky z loň­ských Benátek: drs­ná váleč­ná zpo­věď izra­el­ské­ho reži­sé­ra Samuela Maoze Libanon a kopro­dukč­ní his­to­ric­ká freska írán­ské uměl­ky­ně Shirin Neshatové Ženy bez mužů. Z letoš­ní­ho Berlinale mají Vary také v nabíd­ce něko­lik oce­ně­ných fil­mů včet­ně vítěz­né­ho turec­ké­ho Medu či bosen­ské­ho nábo­žen­ské­ho dra­ma­tu Na ces­tě Jasmily Žbanić.

Sekcí je ovšem v letoš­ním roč­ní­ku ješ­tě mno­hém více. Skryté pokla­dy lze nachá­zet urči­tě i Jiném pohle­du nebo Dnech kri­ti­ků Variety. Dobrá zprá­va je, že řada uvá­dě­ných sním­ků už našla také své čes­ké dis­tri­bu­to­ry. Pokud tedy nestih­ne­te zhléd­nout všech­ny důle­ži­té vyti­po­va­né fil­my, může­te si rov­nou pro­jít seznam těch, kte­ré může­te časem vidět v tuzem­ských kinosá­lech.

Nezbývá, než si přát, abys­te, ať už z Varů, nebo poz­dě­ji z vaše­ho oblí­be­né­ho kina, odjíž­dě­li bohat­ší o dal­ší fil­mo­vé zážit­ky.

---