Kritiky.cz > Filmy > Filmové recenze > Na střeše – Recenze – 70%

Na střeše – Recenze – 70%

NastC599eC5A1erecenzefilmu
NastC599eC5A1erecenzefilmu
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...
Herec, reži­sér a sce­náris­ta Jiří Mádl režij­ně debu­to­val v roce 2014 rodin­ným fil­mem Pojedeme k moři, kte­rý byl coby sym­pa­tic­ký, roz­to­mi­lý a hra­vý sní­mek při­jí­mán divá­ky i kri­ti­kou povět­ši­nou poměr­ně vře­le, a to i navzdo­ry nepří­liš věro­hod­né sty­li­za­ci, v rám­ci níž byl celý film kon­ci­po­ván jako více­mé­ně ama­tér­ský počin nato­če­ný jede­nác­ti­le­tým klu­kem – což nejen­že nepů­so­bi­lo uvě­ři­tel­ně, ale navíc se pod to dala do jis­té míry snad­no scho­vat počá­teč­ní fil­mař­ská neob­rat­nost. Mádlův dru­hý film, čer­no­hu­mor­ný­mi prv­ky pro­lo­že­né dra­ma Na stře­še, je opro­ti tomu již stan­dard­ně vyprá­vě­ným sním­kem, nato­če­ným o dost jis­těj­ší rukou a pod­stat­ně vyspě­lej­ším jak z hle­dis­ka námě­tu, tak po strán­ce režij­ní a sce­náris­tic­ké.
V úvo­du pří­bě­hu pro­běh­ne poli­cej­ní zátah na pěstír­nu mari­hu­a­ny ukry­tou v útro­bách viet­nam­ské trž­ni­ce, odkud se poda­ří uprch­nout ile­gál­ně při­stě­ho­va­lé­mu mla­dé­mu Vietnamci Songovi (Duy Anh Tran). Ten pak zva­žu­je sebe­vraž­du sko­kem ze stře­chy v domě v cen­t­ru Prahy, kde byd­lí mimo jiné osm­de­sá­ti­le­tý pro­fe­sor Rypar (Alois Švehlík), jenž zde vystra­še­né­ho mla­dí­ka náho­dou nalez­ne a poskyt­ne mu dočas­ný azyl. A poslé­ze ho u sebe dokon­ce nechá byd­let na neu­r­či­to, výmě­nou za prů­běž­né uklí­ze­ní.
Na střeše – Recenze
Zdroj fotek: falcon.cz


Film násled­ně sle­du­je prů­běh pozvol­na se mění­cí­ho vzta­hu mezi nevr­lým a samo­tář­ským důchod­cem, jenž nemá žád­né kama­rá­dy, rodi­na ho před lety opus­ti­la a v prázd­ném bytě už prak­tic­ky jen doží­val, a čes­ky špat­ně hovo­ří­cím dva­ce­ti­le­tým Vietnamcem, jenž byl vyslán pří­buz­ný­mi do Evropy, aby vystu­do­val vyso­kou ško­lu a vydě­lá­val rodi­ně pení­ze, čehož se mu ale bez povo­le­ní k poby­tu nepo­da­ři­lo dosáh­nout. Vlastně nejde o nijak ori­gi­nál­ní námět, neb podob­ných fil­mů o stře­tu a sou­ži­tí dvou zástup­ců zce­la odliš­ných gene­ra­cí, kul­tur a národ­nos­tí exis­tu­je nemá­lo, leč ten­to je rea­li­zo­ván vel­mi obstoj­ně a navíc je při­krášlen něko­li­ka nápa­di­tý­mi drob­nost­mi, kte­ré už za ori­gi­nál­ní pova­žo­vat lze (tře­ba závě­reč­né rozuz­le­ní).
Postupně se tedy děje to, že z hlav­ní­ho hrdi­ny, natrpk­lé­ho děd­ka s před­sud­ky, a asij­ské­ho klu­ka bez stře­chy nad hla­vou se přes vel­mi opa­tr­né a zpo­čát­ku znač­ně skří­pa­jí­cí budo­vá­ní vzá­jem­né důvě­ry stá­va­jí přá­te­lé, při­čemž sta­rý pro­fe­sor se dokon­ce sna­ží Songovi doho­dit pohled­nou mla­dou sou­sed­ku z pro­těj­ší­ho bytu jako poten­ci­ál­ní nevěs­tu, se kte­rou by se mohl ože­nit a zís­kat tím čes­ké občan­ství. Tato záplet­ka, jíž je věno­vá­na vel­ká část fil­mu, pak půso­bí mimo­řád­ně zvlášt­ně a naiv­ně, leč mož­ná to byl čás­teč­ně záměr – pro­to­že pro­fe­sor Rypar, jenž pořád­ně zaspal dobu, se tu dív­ku sna­ží okouz­lit stej­ný­mi způ­so­by (tak, aby ona nevě­dě­la, kdo se jí dvo­ří), jaké prav­dě­po­dob­ně fun­go­va­ly na dív­ky v časech jeho mlá­dí, tudíž není divu, že dnes se zda­jí být naiv­ní­mi a obsta­rož­ní­mi, stej­ně jako jeho myl­ná před­sta­va, že by ta dív­ka na tu svat­bu s prak­tic­ky nezná­mým Vietnamcem byla ochot­ná jen tak při­stou­pit.
Debutující (ne)herec Duy Anh Tran ve sku­teč­nos­ti mlu­ví plyn­ně čes­ky, tudíž jeho láma­ná mlu­va je sou­čás­tí jeho vel­mi dob­ré­ho herec­ké­ho výko­nu. Jinak jde spíš o pasiv­ní posta­vu, jež se pod­ři­zu­je pří­ka­zům a plá­nům pro­fe­so­ra Rypara a slou­ží pře­de­vším jako pro­stře­dek k jeho pře­ro­du v sym­pa­tič­těj­ší bytost, kte­rá v prů­bě­hu fil­mu zís­ká nový a opti­mis­tič­těj­ší náhled na svět a vyře­ší si urči­té život­ní aspek­ty, kte­ré před­tím vyře­še­né nemě­la. Alois Švehlík je v hlav­ní roli napros­to vyni­ka­jí­cí a zejmé­na díky němu (a jeho vzá­jem­né­mu dopl­ňo­vá­ní s Duy Anh Tranem) film fun­gu­je dra­ma­tic­ky i emo­ci­o­nál­ně tak, jak by měl, včet­ně všech dia­lo­gů a jem­ných herec­kých nuan­cí (hlav­ně Švehlíkových).
Na střeše – Recenze

Co nao­pak nefun­gu­je až tak dob­ře, jsou někte­ré ved­lej­ší moti­vy a okra­jo­vé dějo­vé linie, kte­ré jsou sice ve fil­mu pří­tom­né, ovšem aniž by ved­ly k něja­ké smys­lu­pl­né poin­tě nebo uspo­ko­ji­vé­mu zakon­če­ní. Ať už jde o pro­fe­so­ro­vo záměr­né igno­ro­vá­ní nalé­ha­jí­cí­ho domov­ní­ka nebo znač­ně limi­to­va­ný náhled do sou­kro­mí živo­ta té mla­dé sou­sed­ky, k níž se opa­ko­va­ně vra­cí její pří­tel, kte­ré­ho ona pra­vi­del­ně vyhá­ní, a u níž není ani moc jas­né, nako­lik seri­óz­ně při­stu­pu­je na hru pro­fe­so­ra Rypara, pří­pad­ně jest­li jí vůbec někdy došlo, že se ji nesna­žil zaujmout kvů­li sobě, ale kvů­li něko­mu jiné­mu.
Film Na stře­še je mini­ma­lis­tic­kým sním­kem de fac­to o dvou posta­vách v jed­nom bytě, kte­ré spo­lu mají spo­leč­né ako­rát to, jak ztra­ce­ní si při­pa­da­jí (Song v cizím vel­ko­měs­tě, Rypar ve svě­tě tech­no­lo­gií a inter­ne­tu), ale postup­ně při­chá­ze­jí na to, že si mohou vzá­jem­ně vypo­mo­ci. Snímkem, kte­rý sto­jí výhrad­ně na posta­vách, herec­kých výko­nech, při­ro­ze­ném pro­stře­dí, scé­ná­ři a režii, ve všech pří­pa­dech nad­stan­dard­ně zda­ři­lých. Jiří Mádl jako reži­sér i jako sce­náris­ta vidi­tel­ně ros­te, evi­dent­ně měl od samé­ho začát­ku per­fekt­ně roz­myš­le­no, jaká ges­ta budou budit jaké emo­ce a jak by měly jed­not­li­vé scé­ny fun­go­vat a co je pro to potře­ba udě­lat, a doká­zal svou vizi napl­nit i navzdo­ry neče­ka­ným kom­pli­ka­cím, jako bylo pře­ob­sa­ze­ní hlav­ní­ho hrdi­ny po úmr­tí jeho původ­ní­ho před­sta­vi­te­le, Jana Třísky. Bravo.
Výsledkem je pocti­vé a úsměv­né dra­ma s pozi­tiv­ním posel­stvím, kte­ré sice chví­le­mi ztrá­cí tem­po a do urči­té míry jen napl­ňu­je kla­sic­ké pří­bě­ho­vé sché­ma, ale činí tak z vel­ké čás­ti po svém a hlav­ně sro­zu­mi­tel­ně, chytře, svě­do­mi­tě a s nema­lou por­cí režij­ní a herec­ké vytří­be­nos­ti – napří­klad z obra­zu Aloise Švehlíka, vychá­ze­jí­cí­ho z bytu s tran­zis­to­rá­kem a dvě­ma lah­ve­mi čer­ve­né­ho v ruce a s ciga­re­tou v puse sálá tako­vá pre­ciz­nost a výstiž­nost, že to z pamě­ti jen tak rych­le nezmi­zí. Na dal­ší Mádlovy poči­ny jsem veli­ce zvě­dav.


Podívejte se na hodnocení Na střeše na Kinoboxu.


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,31174 s | počet dotazů: 265 | paměť: 72131 KB. | 28.04.2024 - 11:54:21