Návod na opuštění planety: využít tahu divokých ptáků…

„Byl jed­nou jeden malý princ. Bydlil na jed­né pla­ne­tě a ta byla o málo vět­ší než on sám. A ten malý princ potře­bo­val pří­te­le…”

Snáší se odně­kud z nebe a zůstá­vá jen na chví­li… Malý vel­ký princ. Nese v sobě smu­tek, nese v sobě strach, ale pře­de­vším v sobě nese nadě­ji. Naději nepa­tr­nou, křeh­kou a něž­nou. Takovou, co cho­dí spá­vat do pohá­dek pro dospě­lé, co roz­dě­lá oheň i z posled­ní­ho kous­ku dře­va, tako­vou, po kte­ré tou­ží­me, když se dlou­ží stí­ny, stmí­vá se a nikdo neví, zda vyjde ráno slun­ce.

Suchý poušt­ní vzduch kolem něho houst­ne otáz­ka­mi. V čeká­ní na odpo­věď mezi nimi lehoun­ce tan­čí, jako­by utka­ný z hvězd­né­ho pra­chu. A hod­ně vyprá­ví. O obráz­ku, co vypa­dá na prv­ní pohled jako klo­bouk, jen­že je to slon, co ho spol­kl had, o dospě­lých, kte­ří nero­zu­mí zce­la jas­ným věcem a ztrá­ce­jí čas věc­mi nejas­ný­mi. Také o milo­va­né růži vyprá­ví, kte­rou opus­til a ke kte­ré se bude muset vrá­tit, a o berán­ko­vi, co musí nosit náhu­bek, to aby neu­blí­žil růži. Svět pod­le malé­ho prin­ce je slo­ži­tý, ale jed­no­du­chý záro­veň.

A jak zní posel­ství z pla­ne­ty, co je tak malá, že „Když jde člo­věk stá­le rov­ně, dale­ko nedo­jde…”? No tře­ba, že věci nejsou tako­vé, jak na prv­ní pohled vypa­da­jí. Že i malý, drob­ný chla­pe­ček z pla­ne­ty, kde může­te pozo­ro­vat zápa­dy slun­ce x-krát za den, z pla­ne­ty, kde se musí ze sopek pra­vi­del­ně vyme­tat popel, a kte­rá je jedi­neč­ná tím, že na ní ros­te růže, že i od tako­vé­ho malé­ho chla­peč­ka se může­me jako dospě­lí nau­čit spous­tu věcí. Například cit­li­vos­ti, “Bral váž­ně bez­vý­znam­ná slo­va a byl pro­to veli­ce nešťas­ten.” Nebo, co zna­me­ná, když si něko­ho ocho­čí­me. Protože ocho­čit si něko­ho zna­me­ná vytvo­řit pou­ta… A může­me pak sdí­let spo­leč­né tajem­ství: „… správ­ně vidí­me jen srd­cem. Co je důle­ži­té, je očím nevi­di­tel­né.”

Malý princ (fran­couz­sky Le petit prin­ce) je nej­zná­měj­ším dílem fran­couz­ské­ho spi­so­va­te­le a pilo­ta Antoina de Saint-Exupéryho. Román vyšel v roce 1943 a Saint-Exupéry se tím­to pohád­ko­vým pří­bě­hem zapsal do dějin moder­ní svě­to­vé lite­ra­tu­ry. Kniha obsa­hu­je mno­ho meta­for a při­rov­ná­ní, mno­hé z nich autor násled­ně roz­vi­nul v Zemi lidí. Byla pře­lo­že­na do více než 180 jazy­ků. Kniha je ozvlášt­ně­na auto­ro­vý­mi kresba­mi, v tom­to novém vydá­ní od Albatrosu je najde­me ve for­mě tří­roz­měr­ných obráz­ků, kte­ré se při čet­bě roze­vřou v celé své krá­se a čte­nář se tak může stát sou­čás­tí pří­bě­hu.[1]

SAINT-EXUPÉRY, Antoine de. Malý princ. 13. vydá­ní v Albatrosu, 1. vydá­ní v této podo­bě. Přeložila Zdeňka STAVINOHOVÁ. V Praze: Albatros, 2016. ISBN 978-80-00-04369-2.

[1] Zpracováno pod­le infor­ma­cí z Wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Mal%C3%BD_princ

---