Roztomilý debut o tom, co se stane, když se dívka, jež nemůže zapomenout, spřátelí s mužem, který si zoufale snaží vzpomenout vypráví bestseller „Nezapomeň“.
Se svojí kytarou čekám venku na schodech a vedle boty mi leze mravenec. Je to jen takový mrňous, ale já bych radši byla tohle maličké stvoření, kterého si nikdo nevšímá, než holka, kterou každý vidí, ale nikomu nestojí za zapamatování.
Paměť získala, když spadla na hlavu v obchoďáku s domácími potřebami. Ten pád na hlavu mi způsobil vysoce funkční autobiografickou paměť, a kdybych tam na tu hlavu spadla znova, tak bych ji ztratila. Proto do toho obchoďáku jsem už nikdy nešla. Byly mi jen 2 roky, když se to stalo. (Teď je mi deset).
Joan Lennon Sullyová je sice jedináček, ale také i jediné dítě s vysoce funkční autobiografickou pamětí (HSAM). Ostatní pacienti, je jich přibližně třicet, jsou už jen dospělí. Joan, i když by se pro své schopnosti mohla zdát výjimečná, ona to tak necítí, ve svém srdci cítí velkou osamělost a možná i velký strach z toho, že by se na ní mohlo jednou zapomenout, že by po sobě nezanechala žádný odkaz, pro který by si jí lidi pamatovali a připomínali.
Joan moc dobře ví, že lidé mají všelijaké důvody, proč si nic nepamatují. Svádějí to na vybité baterky, špatný sluch, příliš práce, na věk nebo vyčerpanost. Ale ve skutečnosti je to proto, že nemají dost místa ve svých „krabicích“. A Joan se ze všech sil snaží lidem s jejich pamětí pomáhat, nechává jim poznámky a dává nápovědy.
Někdy (nebo spíš většinu času) se věnuje a zaobírá myšlenkou, že by mohla vyšplhat na nejvyšší regál a vrhnout se dolů tak, aby její hlava narazila na beton. Určitě by jí to hodně bolelo, ale jen chvíli. A pak by konečně věděla, co lidé myslí tím, když říkají „nevzpomínám si“, a zcela určitě by vždycky měla výmluvu, proč nedodržela to, co slíbila.
„Pamatovat si vyžaduje sílu, zapomenout vyžaduje jiný druh síly, jako hrdina dokáže oboje. (James Baldwin)
Joan je skutečně zvláštní, dokáže si zapamatovat tolik detailů, věci důležité i bezvýznamné, vše zabírá rovnocenné místo v její mysli. Nebylo plně možné docenit její schopnosti. Ona je prostě takový „velký zázrak.
Nikdo nedokáže nabídnout tolik podrobností jako ona. Kdybyste si ji brali s sebou každý den, měli byste kompletní obraz svého života, a ne místa plná hádanek a indicií...
Kromě hlavní hrdinky Joan poznáváme i Gavina. Gavin Winters je 38letý herec, gay, a tak trochu rodinný přítel Joaniných rodičů. Na začátku knihy se dovídáme o jeho životní ztrátě partnera, jeho jediné a opravdové lásky, s jehož smrtí se jen těžko vyrovnává.
„V proutěné krabici pod naší postelí nacházím lístečky se vzkazy, fotky, obálky. My dva jsem byli vážně sentimentální. Schovávali jsme si všechno: načrtnuté portréty, které jsme si navzájem nakreslili v euforii po extázi, moji gumovou čelenku z naší túry v Griffith Park (měl jsem dlouhé vlasy, když jsme spolu začali chodit), papírovou vlaštovku, kterou jsem udělal, a připsal na jedno křídlo Swissair, na druhé Vezmi mě s sebou; a krabičku zápalek z jedné z našich předlouhých večeří v klubu Casyon. Když už jsem tady, sundám povlečení i lůžkoviny z postele. Pořád ho tu všude cítím, ať už je to doopravdy nebo jen v mých představách.“
Bohužel se dopustí největší chyby a hlouposti, které se může dopustit opravdu zoufalý a nešťastný člověk, a jelikož je Gavin velká seriálová hvězda, neobejde se to ani bez pořádného poprasku v médiích.
Z Los Angeles tedy odjíždí ke svým přátelům do New Yersey, aby zde nalezl nejen klid, a aby se tak trochu dal po smrti partnera dohromady.
Je to právě Gavin, který po smrti svého přítele neví, jak se svým životem dál naložit, neboť ten aktivní ve vztahu byl právě již mrtvý Sydney, ten vedl jeho kroky tím správným směrem. U svých přátel poznává desetiletou Joan a vlastně netuší, jak její nemoc radikálně ovlivní jeho další život.
Ale pro mě tohle místo nebude nikdy prázdné. Vždy bude plné, protože kamkoli se podívám, vidím to, co ostatní nevidí: vzpomínky.
„Píšu písničku do soutěže Budoucí velký písničkář, protože si myslím, že by to mohl být dobrý způsob, jak zaručit, že se na mě nikdy nezapomene.“
„Co tím myslíš? Proč by se na tebe mělo zapomenout?“
„Protože všichni všechno zapomínají. Zapomenou jméno druhého člověka, kterému dali pusu, a zapomenou, co se stalo s těmi dvojčaty, která byla rozdělena, a zapomenou dokonce i na vlastní vnoučata. A to není fér, protože já bych to nikdy neudělala.“
„Věřím ti.“
A pamatuji si, jak táta jednou řekl: „Když tě písnička zasáhne dostatečně hluboko, už ji ze sebe nikdy nedostaneš.“ A to je přesně to, co tak strašně chci, aby se moje písnička zavrtala do lidí co nejhlouběji. Proto si taky myslím, že rozbrečet lidi je ten pravý způsob, jak toho docílit, protože to tak fungovalo i u táty s písničkou „Matka“.
„Mám nápad,“ řeknu. „Co kdybych ti řekla, co si pamatuji o Sydneym, a ty bys mi pak pomohl s tou mojí věcí?“
„Jakou tvojí věcí?“
„S tou mojí písničkou. Normálně by mi pomohl táta, ale není tady.“
Joan s Gavinem uzavírá tichou dohodu, kdy budou společně psát písničku do soutěže (Gavin jí s ní pomůže) a ona na oplátku bude vzpomínat na jednotlivá setkání se Sydneym a nedovolí Gavinovi, aby na něj zapomenul. A jak slíbila, tak i udělala. Jednotlivá setkání mu postupně dávkuje a díky tomu i nevědomky na povrch vyplouvá několik nesrovnalostí, jež mají za následek to, že Gavin začne pochybovat o Sydneym a jejich společném vztahu.
A k tomu všemu mít najednou pochybnosti o něm, když jsem je nikdy předtím neměl. Lhal mi, dobře, ale proč? Co tam dělal? Co skrýval? Nebo je pořád možné, že by to všechno bylo jen nedorozumění? Odpovědi se možná nikdy nedozvím.
Postupem času začal tak trochu váhat, zda je dobré se vůbec svěřovat se svým životem desetileté dívence, ale když ona tak ráda poslouchala, a to on moc potřeboval.
Ptám se sám sebe, jestli je dobrý nápad prozrazovat tolik o svém životě téhle desetileté holce. Nějak pořád zapomínám, že je ještě dítě, možná je to tím, že její rodiče jsou radši, když se s ní tak nejedná. Možná kvůli tomu, že to dítě ještě je, a právě proto je tak snadné si s ní povídat. Na rozdíl od dospělých ráda naslouchá, nesoudí.
Joanin otec vlastní nahrávací studio. Bohužel dochází peníze na jeho provoz a schyluje se k tomu, že se bude muset uzavřít a otec tak bude muset začít pracovat ve firmě dědečka. Joan tomu chce zabránit. Chce nejen vyhrát soutěž o nejlepší písničku, ale nakonec kvůli tomu, aby pro studio získala peníze navštíví i SHOW MINDY LOVE, kde promluví o své nemoci. Na pomoc si k ruce vezme svého přítele Gavina, kterému naprosto důvěřuje. Ale to netuší, že se hovor od její nemoci stočí právě k jejímu příteli.
To jestli se všechno podaří, hlavně vyhrát soutěž o nejlepší písničku a získat peníze na provoz studia, zda náhodou přeci jen nedojde k jeho uzavření, řči jestli dokáží vytvořit tak dokonalou píseň, aby získali cenu, je spousta otázek, na jejichž rozluštění stojí za to si počkat.
A co Gavin? Podaří se mu odhalit tajemství svého zesnulého přítele? Co před ním tak důležitého a tajného ukrýval, že neuměl být k němu natolik otevřený a upřímný, že se raději snížil k drobné milosrdné lži? Dojde nakonec Gavin klidu a k tolik vytouženému rodinnému životu?
Příběh „Nezapomeň se odehrává v létě roku 2013 v místech New Yorku, Los Angeles a New Jersey. V samotném vyprávění se navzájem prolínají dvě dějové linie, a to prostřednictvím desetileté dívky vzpomínající na jednotlivé vzpomínky a události z minulosti; a také Gavina žijícího v přítomnosti, který se z těchto vzpomínek snaží čerpat a nasávat další indicie, jež ho dále posouvají, aby se vydal po jejich stopách a pomalu odkrýval doposud nepoznanou pravdu o Sydneym a jeho plánech. Jste také tak zvědaví jako já, jaké měl Sydney tajemství?
V knize se střídá vyprávění Joan s vyprávěním Gasvina, kde oba prožívají rozdílné osudy, mají své tajné touhy, sny, přání, ale na druhou stranu i skryté obavy a pocity strachu, a tak trochu se navzájem doplňují a podporují.
Tato nenáročná, ale o to víc emotivní oddychovala, vás skutečně chytne za srdce, a budete netrpělivě vyčkávat na ty chvíle, kdy se Joan opět pustí do dalšího vzpomínání a velmi podrobného popisu událostí a prostředí, chutí a vůní, s dokonalostí rozebrat jednotlivou vzpomínku do posledního detailu.
Tohle netradiční přátelství a spojenectví mladé dívky s gayem středního věku vás skutečně bude moc bavit, protože jak se zdá, je skutečně nefalšované a opravdové, oba se můžou na sebe navzájem spolehnout, být si oporou a v nejtěžších chvílích si pomoci a povzbudit se navzájem.
Kromě nezapomenutelného příběhu, který se čte pomalu sám, naleznete v knize spoustu hudebních tipů hlavně prostřednictvím Joaniných idolů jako je Lennon a jeho desatero či Beatles.
Dal bych ti cokoli, co mám, za trochu klidu v mysli. (John Lennon)
NEZAPOMEŇ
Text: Val Emmich
Překlad: Karolína Zajícová
Obálka: Pavel Tůma
Vydalo Nakladatelství Dobrovský s.r.o.
Rok vydání 2018
Počet stran: 389
ISBN 978-80-7390-622-1
