Noc na Karlštejně

Dlouho už jsem se takhle nena­trá­pil. Na Noc na Karlštejně jsme se díva­li v rám­ci povin­né výu­ky v hodi­nách děje­pi­su, jakož­to „pří­jem­né“ zakon­če­ní škol­ní­ho roku. Samozřejmě se to neo­be­šlo bez his­to­ric­ké ana­lý­zy a uvá­dě­ní myl­ných blu­dů na pra­vou míru. Nebudu lhát, chví­le, kdy byl film zasta­ven a pro­fe­sor ho světác­ky komen­to­val, pat­ři­ly při sle­do­vá­ní toho­to národ­ní­ho kle­no­tu k mým oblí­be­ným. Poznámka bokem: vzhle­dem k tomu, jak hor­li­vě nám o něm roz­prá­věl, bych se ani nedi­vil, kdy­by se teh­dá sám nějak podí­lel na natá­če­ní. Každopádně ilu­ze si nedě­lal, naše­mu utr­pe­ní při­hlí­žel se ško­do­li­bým úsmě­vem. Než bude­te dál pokra­čo­vat, měli bys­te o mně vědět dvě věci. Zaprvé nesná­ším muzi­ká­ly. A zadru­hé nesná­ším pís­ně od Karla Svobody.

Co se mi líbi­lo? Komika. Občas jsem se pros­tě musel zasmát (spo­lu s panem pro­fe­so­rem), a to ať už zce­la do očí bijí­cí debi­li­tě scé­ná­ře ane­bo i kome­di­ál­ním herec­kým výstu­pům a pro­mluvám, něja­ký důvtip se Noci na Karlštejně hold nedá upřít – Zdeněk Podskalský měl pod čepi­cí. Naprosto mě tře­ba roz­se­ka­la scé­na, kdy Karel IV. hovo­ří ke svým pod­da­ným z hra­deb, za ním už je pros­tě den, svět­le mod­rá oblo­ha, a pak je tam záběr na lidi pod ním a oni mají pořád půl­noc. Ale to už se dostá­vá­me k tomu

Co se mi nelí­bi­lo: Tady to bude výživ­něj­ší. Tak zapr­vé. V pod­sta­tě se tam vůbec nic nedě­je a stej­ně je to víc zma­te­né než Nolanův Tenet. Nedávno jsme se ve ško­le uči­li o retar­da­ci děje, koneč­ně jsem našel vhod­nou pří­le­ži­tost, kdy to spo­je­ní pou­žít (tře­ba­že jen v pře­ne­se­ném význa­mu). Většina postav se cho­vá přes­ně jako kari­ka­tu­ry sebe sama, všich­ni šíle­ně pře­hrá­va­jí a vzhle­dem k tak pro­hléd­nu­tel­né­mu kos­tý­mu imposter-ženy ze sebe ako­rát děla­jí sle­pé idi­o­ty. Nic pro­ti sle­pým lidem samo­zřej­mě, ale po zhléd­nu­tí fil­mu bych se nebál tvr­dit, že i nevi­dí­cí člo­věk o holi by ženu doká­zal sám vypá­t­rat rych­le­ji, než celá ta karl­štejn­ská sebran­ka s vycvi­če­ný­mi pso­vo­dy a rada­rem. To mají z toho, že mís­to soci­a­li­za­ce čumě­jí doma na Netlifx. Nechte mě to říct

Ve zkrat­ce: Noc na Karlštejně je tupá, otrav­ná a debil­ní. Nezařadil bych ji sice do čer­ve­né knihov­ny, pro­to­že nejed­na femi­nist­ka během pro­mí­tá­ní umře­la na infarkt, ale scé­nář k pokles­lé lite­ra­tu­ře doza­jis­ta pat­ří. K všu­dypří­tom­ným hudeb­ním sto­krát opě­vo­va­ným salá­tům se ani nebu­du vyja­d­řo­vat, ješ­tě bych se vyto­čil. Řekněme jen, že zně­ní jed­no­ho z těch­to úlov­ků jsem úspěš­ně pře­čkal na zácho­dě a měchýř se mi roz­vá­zal, tepr­ve když ta srač­ka skon­či­la. Uf. Dvě hvězdy dávám ako­rát pro­to, že je to old­scho­ol čes­ká věc, ať se mi to líbí, nebo ne, a kdo ví – kdy­bych se naro­dil o pár set let dří­ve, mož­ná bych z toho byl na vět­vi. Jinak na vět­vi jsem z toho takřka byl taky, když to skon­či­lo, málem jsem si hodil pro­vaz.

Stručně a pře­hled­ně: „Potrefená sláta­ni­na z čes­kých luhů a hájů. Doporučuji pro vlas­ten­ce, nedo­po­ru­ču­ji femi­nistkám.“

Hodnocení: 3/10

---