Pokud máte, stejně jako já, rádi napínavé detektivní příběhy s nádechem tajemna, ale i tak trochu duchařské tématiky, určitě si nenechte ujít velmi čtivou povídku „Noc na Liščí skále“ od české autorky Veroniky Fiedlerové.
Tuto povídku si lze v plném znění přečíst v magazínu zaměřeném na české detektivní povídky tj. na „Soumrak.cz“ v první sbírce povídek.
Úvod povídky „Noc na Liščí skále“ nejen krásně seznamuje čtenáře s unikátním historickým skvostem v podobě hradu Fuchštejna, ale i tak trosku s místními neškodnými hradními strašidly, jež si občas z turistů malinko vystřeli.
Na hradě se to strašidly jen hýbe, a jediný kdo je může spatřit, je právě mladičký průvodce Benedikt, který díky jejich „řádění“ zprostředkovává jejich úsměvné historky a příhody, jež baví celé turistické obecenstvo. Oni o hradu vědí tolik! Pamatují si úžasné hlouposti, přesně to, co je pro lidi zajímavé. Mají hrad za svůj domov a lidem to nevadí.
Není proto divu, že jeho prohlídky jsou vždy nejdelší a zakončené potleskem, protože pro návštěvníky Benediktovy prohlídky jsou opravdovým zážitkem. Ovšem hrad, kde dělal průvodce jednoho dne lehl popelem a zároveň byla nalezena ohořelá mrtvola, u které se dalo jen domnívat, o koho se asi tak jedná.....
Chtě nechtě je Benedikt, v zády s duchem mrtvé dívky Esterky, jež ho postupně učí pracovat se „záhrobím“, a společnými silami a s pomocí policisty se snaží odhalit, co předcházelo požáru, a co se ve skutečnosti na tomto historickém místě stalo, a komu ve skutečnosti patří ohořelá mrtvola. Měl snad požár, kromě mrtvoly, zakrýt i něco jiného? Tak o tom si už musíte přečíst sami.
Povídka je velmi čtivá, a moc se mi líbí, že nenásilnou formou je tu dokonale propleten svět živých a mrtvých, jež si navzájem pomáhají při odhalení vraha a rozpletení tak trochu zapleteného příběhu.
V samotném textu povídky jsem asi nejvíce ocenila skvěle popisy prostředí, díky nímž jsem si dokázala vše velmi živě představit. Za zmínku stojí milé dialogy, a hlavně trefná a humorná přirovnání, jež mi ještě dlouhou dobu utkvěla v paměti jako např. „Jistě, to jsem jen nastartoval torpédo, co mám v zadku...“ či „Nech to být. Nepije, nehulí, já myslím, že mu ani nestojí.“, a dále např. „Kam čert nemůže, nasadí protivnou starou pannu“.
Přirovnání jsou sice tak trochu jízlivé, ale o to v celkovém kontextu velmi vtipné a úderné, čímž se vám dostanou až pod kůži.
Povídka „Noc na Liščí skále“ je plná tajemství, jež postupně s Benediktem a Esterkou za zády krůček pro krůčku rozplétáme a dostáváme se tak k rozuzlení celé zápletky a nakonec i odhalení všech motivů vraha.
Povídka: Noc na Liščí skále
Autor: Veronika Fiedlerová
Zdroj, kde si ji lze přečíst: Soumrak.cz/magazin




















(4,91 z 5)