Old Shatterhand

Old Shatterhand je wes­tern z roku 1964. Film z řady němec­kých fil­mů Karla Maye reží­ro­val Hugo Fregonese. Hrají v něm Lex Barker a Pierre Brice.

Děj

Po tom, co bílí ban­di­té spo­lu s něko­li­ka opi­lý­mi Komanči pře­pad­nou far­mu holand­ských osad­ní­ků Kampendijk, zane­cha­jí tam dva zavraž­dě­né apač­ské bojov­ní­ky. Zdá se, že tím bylo poru­še­no pří­mě­ří s Indiány. Zpočátku nezná­má oso­ba chce zabrá­nit armá­dě z pev­nos­ti Grant v uza­vře­ní míro­vé smlou­vy s indi­á­ny.

Old Shatterhandovi se po návra­tu na Západ poda­ří osvo­bo­dit Vinnetouova ado­p­tiv­ní­ho syna Tujungu z rukou těch­to ban­di­tů. Poté v misij­ní sta­ni­ci na Pěnivých vodách vyhle­dá Palomu Nakamu, polo­vič­ní indi­án­ku, kte­rá se uja­la malé­ho Toma, jenž byl svěd­kem pře­pa­de­ní far­my svých rodi­čů, a pro­to ví, že ho nespácha­li Apači. Shatterhand chce Palomu a Toma odvézt do měs­ta Golden Hill, kde jsou v bez­pe­čí. V tom­to měs­tě se však prá­vě zdr­žu­je jis­tý Dixon se svý­mi muži a prá­vě on je zod­po­věd­ný za útok na far­mu. Dixon dosta­ne od nezná­mé­ho muže instruk­ce, aby pře­pa­dl a vylou­pil vojen­ský vlak, kte­rý má prá­vě při­jet. Old Shatterhand a jeho spo­leč­ní­ci se ces­tou na Zlatý vrch setká­va­jí s tím­to pocho­dem, kte­rý vedou kapi­tán Bradley a desát­ník Bush. Pomáhá jim Old Shatterhandův sta­rý pří­tel Sam Hawkens a dva jeho přá­te­lé jako zvě­do­vé. Po pře­pa­de­ní tre­ku v kaňo­nu jsou na mís­tě nale­ze­ni dva mrt­ví Apači. Old Shatterhand však tuto lest pro­kouk­ne.

Ve Zlatém kop­ci se o Palomu a Toma sta­ra­jí salo­on­ská hos­po­dy­ně Rosemarie a Sam Hawkens, zatím­co Shatterhand se vydá­vá hle­dat ban­di­ty. Při tom se setká­vá s Vinnetouem a spo­leč­ně zjiš­ťu­jí, že lou­pe­že mají na svě­do­mí Komančové spo­lu s Dixonovým gan­gem. V sou­bo­ji Vinnetou zabi­je náčel­ní­ka Komančů Velkého med­vě­da. Mezitím dora­zí pře­pa­de­ný vojen­ský trek do pev­nos­ti, kde kapi­tán Bradley hlá­sí veli­te­li, gene­rá­lu Taylorovi, že trek byl napa­den Apači. Generál Taylor si však nedo­ká­že před­sta­vit, že by Apači chtě­li ohro­zit nad­chá­ze­jí­cí míro­vou smlou­vu, a pro­to se sejde s Vinnetouem a Old Shatterhandem, aby se pora­di­li. Při spo­leč­ném kou­ře­ní dým­ky míru se obě stra­ny navzá­jem ujiš­ťu­jí, že mír bude dodr­žo­ván.

Ve Zlatém vrchu se Sam Hawkens sna­ží zmír­nit napě­tí stře­lec­kým tri­kem, se kte­rým mu má pomo­ci malý Tom. Přitom zlo­či­nec Joe Burker Toma ze zálo­hy zavraž­dí a zlik­vi­du­je tak jedi­né­ho svěd­ka lou­pe­že na far­mě. Mezitím se gene­rál Taylor vydá­vá z Fort Grantu s vojen­ským dopro­vo­dem, aby podal zprá­vu svým nad­ří­ze­ným o míro­vých jed­ná­ních s Apači. Po dobu své nepří­tom­nos­ti pově­ří vele­ním pev­nos­ti plu­kov­ní­ka Huntera. Old Shatterhand se mezi­tím střet­ne s Burkerem na jeho ran­či a je pře­pa­den Dixonovým gan­gem. Sam Hawkens a Paloma při­jíž­dě­jí prá­vě včas, aby mu pomoh­li. Old Shatterhand odve­ze Burkera k Vinnetouovi do apač­ské­ho tábo­ra, kde Burker pod Shatterhandovým nátla­kem pode­pí­še při­zná­ní.

Zatímco je Shatterhand s Burkerem ve Vinnetouově tábo­ře, na Burkerův ranč při­jíž­dí kapi­tán Bradley a desát­ník Bush. Tam najdou těž­ce zra­ně­né­ho Dixona, kte­rý jim řek­ne, že Burkera odve­dl Old Shatterhand, načež omdlí. Bradley pak naří­dí Bushovi, aby ranč zapá­lil, a odha­lí se jako nezná­mý strůj­ce, kte­rý chce za kaž­dou cenu sabo­to­vat míro­vá jed­ná­ní. V pev­nos­ti pak Bradley hlá­sí, že Apači vypá­li­li i Burkerův ranč. Plukovník Hunter pak vyšle poru­čí­ka Millera, aby Bradleyho zprá­vu potvr­dil. Burker, kte­rý se chce záro­veň vrá­tit na ranč, je na Bradleyho roz­kaz zastře­len desát­ní­kem Bushem. Mezitím plu­kov­ník Hunter na Bradleyho radu vyšle za Vinnetouem posla, aby ho požá­dal o roz­ho­vor ohled­ně Burkerova ran­če. Ujišťuje náčel­ní­ka Apačů o bez­peč­ném postu­pu. Vinnetou a Old Shatterhand dora­zí do pev­nos­ti, kde mezi­tím pře­vzal vele­ní kapi­tán Bradley. V osob­ním roz­ho­vo­ru s Vinnetouem pak Bradley odha­lí i důvod své nená­vis­ti k indi­á­nům: Bradleyho žena a děti byly indi­á­ny zavraž­dě­ny. Když se Old Shatterhand zeptá na plu­kov­ní­ka Huntera, Bradley ho zave­de do míst­nos­ti, kde plu­kov­ník leží na zemi. Bradley tvr­dí, že plu­kov­ník pod­lehl hadí­mu uštknu­tí. To zna­me­ná, že plu­kov­ní­ko­va záru­ka bez­peč­né­ho cho­vá­ní již nepla­tí. Bradley nabíd­ne Shatterhandovi vol­ný prů­chod pro sebe a Vinnetoua výmě­nou za Burkerovo při­zná­ní. Shatterhand je nucen na tuto doho­du při­stou­pit.

Mezitím u Zpěněných vod vojá­ci zajmou Tujungu, kte­rý chtěl jed­no­mu z nich zabrá­nit v obtě­žo­vá­ní Palomy, kte­rá se kou­pe nahá. Při této akci však byl voják zabit. Tujungovi nyní hro­zí šibe­ni­ce; ostat­ní vojá­ci ho odve­dou do pev­nos­ti Grant. Paloma o této udá­los­ti infor­mu­je Vinnetoua a Old Shatterhanda, načež Apači poža­du­jí, aby je Vinnetou vedl na váleč­nou stezku a osvo­bo­dil Tujungu. Shatterhand však Vinnetoua požá­dá, aby ješ­tě dva dny počkal, pro­to­že se chce poku­sit Tujungu osvo­bo­dit. Mezitím by měl Sam Hawkens co nej­rych­le­ji odjet ke gene­rá­lu Taylorovi a infor­mo­vat ho o tom, co se děje. Při poku­su osvo­bo­dit Tujungu je kapi­tá­nem Bradleym zatčen také Old Shatterhand. Po uply­nu­tí časo­vé­ho limi­tu se Vinnetou a jeho bojov­ní­ci vydá­va­jí na váleč­nou stezku, aby osvo­bo­di­li Tujungu a Shatterhanda. Rozpoutá se divo­ká bitva, v níž vojá­ci dokon­ce stří­le­jí na indi­á­ny z děl. Shatterhand, při­vá­za­ný ke kůlu v pev­nos­ti, musí bez­moc­ně při­hlí­žet. Během toho­to boje se však Tujungovi poda­ří vypro­vo­ko­vat desát­ní­ka Bushe nato­lik, že ho vyve­de z cely. Při násled­né potyč­ce mezi Tujungou a Bushem dojde k výstře­lu z Bushova revol­ve­ru, kte­rý způ­so­bí výbuch v pra­chár­ně pev­nos­ti. Tujunga a Bush jsou zabi­ti. Tím boj kon­čí. Generál Taylor se vra­cí do pev­nos­ti a nechá­vá zatknout kapi­tá­na Bradleyho. Umírajícího Dixona mohl ješ­tě vyslech­nout poru­čík Miller na Burkerově ran­či. Bradleyho bude sou­dit vojen­ský soud. Shatterhand a Vinnetou se vra­ce­jí na loviš­tě Apačů s mrt­vým Tujungou.

Produkce

Film, kte­rým chtěl pro­du­cent Artur Brauner navá­zat na mimo­řád­ný úspěch kon­ku­renč­ní­ho sním­ku Poklad na Stříbrném jeze­ře Horsta Wendlandta, vzni­kal pod znač­ným časo­vým tla­kem. Braunerovi se poda­ři­lo obe­jít prá­va na veš­ke­rý ame­ric­ký mate­ri­ál, kte­rá Wendlandt zís­kal od nakla­da­tel­ství Karla Maye, a vytvo­řit film, kte­rý nebyl zalo­žen na žád­ném romá­nu Karla Maye. Účast Vinnetouovského her­ce Pierra Brice byla nako­nec zajiš­tě­na Braunerovým sou­hla­sem s uvol­ně­ním Elke Sommerové, kte­rá s ním měla smlou­vu, pro poz­děj­ší Wendlandtův film, což bylo vykou­pe­no její účas­tí ve fil­mu Mezi supy.

Producent Artur Brauner se zpo­čát­ku sna­žil zís­kat reži­sé­ra s holly­wo­od­ský­mi zku­še­nost­mi, ale nepo­da­ři­lo se mu dohod­nout ani s Henrym Kosterem, ani s Georgem Shermanem, ani s Donaldem Siegelem. Podepsal tedy smlou­vu s Leopoldem Laholou, kte­rý měl málo zku­še­nos­tí, ale pak se s ním zase roz­lou­čil. Režiséra se poda­ři­lo zís­kat až pět dní před plá­no­va­ným začát­kem natá­če­ní v podo­bě Huga Fregonese, Argentince, kte­rý byl momen­tál­ně neza­měst­na­ný a pobý­val v Římě.

Jelikož film nebyl nato­čen pod­le romá­nu, pano­va­la ohled­ně záplet­ky vel­ká nejis­to­ta. V nepo­sled­ní řadě za to moh­la spo­leč­nost Constantin, kte­rá byla zod­po­věd­ná za dis­tri­buci a trva­la na obsa­ho­vé kom­pa­ti­bi­li­tě s pro­duk­cí Horsta Wendlandta. Proto muse­la být vytvo­ře­na nová role pro Daliah Lavi, kte­rá měla původ­ně hrát Vinnetouovu sest­ru Nscho-tschi. Původní scé­nář Daniela Mainwaringa a dva návrhy Ladislava Fodora zůsta­ly nevy­ho­vu­jí­cí, tak­že při zahá­je­ní natá­če­ní byly k dis­po­zi­ci pou­ze návrhy a jed­not­li­vé scé­ny. Konečný scé­nář byl napsán až v Jugoslávii během natá­če­ní Robertem A. Stemmlem, kte­rý při­le­těl a zkom­bi­no­val exis­tu­jí­cí před­lo­hy s návrhy pro­du­cen­ta Artura Braunera a reži­sé­ra Huga Fregonese.

Tentokrát se Vinnetouův apač­ský tábor nachá­zel v Národním par­ku Krka poblíž tam­ních vodo­pá­dů a odklo­nil se tak od ves­ni­ce Pueblo z fil­mu Vinnetou - část 1, kte­rý běžel krát­ce před­tím. Hlavní natá­če­ní pro­bí­ha­lo v Dubrovníku, kde měl fil­mo­vý štáb své uby­to­vá­ní v hote­lu Argentina. Fort Grant byl posta­ven v údo­lí Popovo polje, neda­le­ko Burkerova ran­če. Západní měs­to Golden Hill se nachá­ze­lo v údo­lí Zupci a v boč­ním údo­lí byl Severní ranč. Koncem lis­to­pa­du se pak tým pře­su­nul na jih do Ulcinje, kde se za stá­le nepří­z­ni­vé­ho poča­sí ode­hrál pře­pad tre­ku a sou­boj Vinnetoua s náčel­ní­kem Komančů.

Skok zce­la nahé Palomy do vodo­pá­dů, v době vzni­ku fil­mu neob­vykle efekt­ní scé­nu, před­ved­la teh­dy šest­nác­ti­le­tá Gordana Zeitz-Ceko.

-Old Shatterhand byl nej­draž­ším ze všech fil­mů Karla Maye, cel­ko­vé nákla­dy se pohy­bo­va­ly kolem pěti mili­o­nů marek. Skladatel Riz Ortolani měl dokon­ce mož­nost pou­žít pro svou hud­bu sbor (což tro­chu při­po­mí­ná hud­bu z fil­mu Sedm sta­teč­ných).

Pozdější „kme­no­vý indi­án“ ve výcho­do­ně­mec­kých indi­án­ských fil­mech DEFA Gojko Mitić se v tom­to fil­mu popr­vé obje­vil v roli tan­čí­cí­ho apač­ské­ho váleč­ní­ka. V titul­cích je však uve­den jako Georg Mitić. Mitić se obje­vil ješ­tě ve dvou adap­ta­cích Karla Maye: Vinnetou část 2 a Mezi supy.

Zloduch kapi­tán Bradley je jedi­ným fil­mo­vým zápo­rá­kem Vinnetoua, kte­rý nako­nec pře­žil. Jeho herec Guy Madison v roli indi­á­na „Falkenauge“ také před­ve­dl své stře­lec­ké umě­ní s lukem a šípy.

Skutečný zpě­vák pís­ně „Die Stunde kam“ (Přišla hodi­na), kte­rou ve fil­mu zpí­vá bar­man­ka Rosemarie (Kitty Mattern), již není znám.

Na roz­díl od někte­rých tvr­ze­ní nemá 70mm fil­mo­vá ver­ze pod­le Archivu Karla Maye v Göttingenu šes­ti­ka­ná­lo­vý mag­ne­tic­ký zvuk. Nebyly vyu­ži­ty zvu­ko­vé tech­nic­ké mož­nos­ti 70mm for­má­tu, také fil­mo­vá hud­ba je k dis­po­zi­ci pou­ze v mono­fon­ní ver­zi.

Premiéra fil­mu se kona­la 30. dub­na 1964 v mni­chov­ském Mathäser Film Palace.

Oficiálně není Jugoslávie, kde se film natá­čel, mezi zúčast­ně­ný­mi země­mi uve­de­na. Na roz­díl od fran­couz­ských a ital­ských kopro­du­cen­tů se jugo­sláv­ská spo­leč­nost Avala Film na doho­dě o pro­duk­ci nepo­dí­le­la. Avala Film vystu­po­va­la výhrad­ně jako ser­vis­ní part­ner CCC-Film.

Dne 27. září 1970 se Old Shatterhand po dlou­hém úsi­lí stal prv­ním fil­mem Karla Maye, kte­rý byl kdy uve­den v němec­ké tele­vi­zi (ARD), a dosá­hl sle­do­va­nos­ti 34 % se 17,88 mili­o­ny divá­ků.

Ohlasy a hodnocení diváků

Na IMDb má 1622 hod­no­ce­ní (od roku 2022), což dává cel­ko­vé skó­re 6,1 hvěz­di­ček z 10. Na ratingo­vé plat­for­mě Rotten Tomatoes je nao­pak film uve­den bez hod­no­ce­ní, pro­to­že zde hla­so­va­lo méně než 50 divá­ků - kvů­li jeho níz­ké­mu mezi­ná­rod­ní­mu význa­mu (k 12. 2022).

„Scény, v nichž stov­ky indi­á­nů a kava­le­ris­tů boju­jí v posled­ním boji, jsou úchvat­né. Barevné zábě­ry hor­ské­ho svě­ta pat­ří k tomu nej­lep­ší­mu, co bylo na plát­ně po dlou­hé době k vidě­ní.“

- Nürnberger Zeitung, 16. květ­na 1964

„Dialogy jsou tak kru­tě kýčo­vi­té a her­ci tak mizer­ní, že si člo­věk při­pa­dá jako na kar­ne­va­lo­vém ple­se. Válečný tanec Apačů vzbu­zu­je bouř­li­vé vese­lí a ben­gál­ské prá­ce ohňos­trůj­ce v bitvě o pev­nost si všim­ne i krát­ko­zra­ká sta­rá mat­ka.“

- Junge Stimme, Stuttgart, 13. červ­na 1964

„Zatímco bitev­ní scé­ny sne­sou veš­ke­ré srov­ná­ní s ame­ric­ký­mi wes­ter­ny, chy­bí zde dotvo­ře­ní atmo­sfé­ric­kých sek­ven­cí ade­kvát­ní lite­rár­ní před­lo­ze.“

- Aschaffenburger Volksblatt, 20. červ­na 1964

„Na roz­díl od dvou před­cho­zích pro­duk­tů němec­ké wes­ter­no­vé vlny se OLD SHATTERHAND nespo­ko­ju­je s bar­vi­tým, roman­tic­kým obra­zo­vým oblou­kem Divokého zápa­du, ale sna­ží se dohnat styl moder­ních, soci­ál­ně kri­tic­kých wes­ter­nů.“

- Die Welt, 11. čer­ven­ce 1964

„Naprosto nein­spi­ra­tiv­ní, dře­vě­ná adap­ta­ce kla­sic­ké kni­hy pro mlá­dež; fil­mo­vá hud­ba, vyni­ka­jí­cí barev­né foto­gra­fie, smy­sl pro detail a vel­ko­le­pá kra­ji­na vyna­hra­zu­jí režij­ní kata­stro­fu.“

- ADOLF HEINZLMEIER UND BERNDT SCHULZ: Lexikon Filme im Fernsehen, 1990

„Film doká­že divá­ka zaujmout a fas­ci­nu­je fan­tas­tic­ký­mi zábě­ry, dob­rý­mi her­ci a sho­ví­va­vou hud­bou.“

- MICHAEL PETZEL: Karl-May-Filmbuch, 1998

„Na moti­vy něko­li­ka romá­nů Karla Maye nato­če­ný „evrop­ský wes­tern“ s efekt­ní vizu­ál­ní strán­kou, rutin­ně a vzru­šu­jí­cím způ­so­bem insce­no­va­ný [...]. Částečně mytic­ké pře­há­ně­ní titul­ní posta­vy půso­bí nepří­jem­ně.“

- Lexikon des inter­nati­o­na­len Films

„Western ze série Karla Maye, kte­rý sice neza­pře ame­ric­ký vliv v rea­lis­tič­nos­ti scén, ale jinak se dopouš­tí nepři­ja­tel­né­ho mytic­ké­ho pře­há­ně­ní titul­ní posta­vy.“

- Evangelischer Film-Beobachter, kri­ti­ka č. 229/1964

Ocenění

-Zlaté plát­no pro více než 3 mili­o­ny návštěv­ní­ků během 12 měsí­ců. Cena byla udě­le­na 8. říj­na 1965 v Gloria-Palast v Berlíně.

---

Zdroj: Německá Wikipedie