Oni a Silvio (Loro) – Recenze – 60%

Pro ital­ský film Oni a Silvioreži­sé­ra Paola Sorrentina (Velká nád­he­ra, Mládí) je středo­bo­dem zájmu osob­nost kon­tro­verz­ní­ho poli­ti­ka, excen­t­ric­ké­ho mili­ar­dá­ře a nechval­ně pro­slu­lé­ho skan­da­lis­ty Silvia Berlusconiho. Snímek se ode­hrá­vá v letech 2006 až 2010, kdy Berlusconi již potře­tí vyko­ná­val funk­ci před­se­dy ital­ské vlá­dy, přes­to­že byl sou­stav­ně kri­ti­zo­ván coby medi­ál­ní mag­nát, kte­rý se po vstu­pu do poli­ti­ky nevzdal svých pod­ni­ka­tel­ských akti­vit a stal se tím pádem učeb­ni­co­vým pří­kla­dem stře­tu zájmů, při­ži­ve­ných vliv­ný­mi kon­tak­ty, neprů­hled­ný­mi machi­na­ce­mi a kli­en­te­lis­mem. Coby stej­nou měrou popu­lár­ní i zatra­co­va­ný čini­tel, kte­rý posta­vil svou kam­paň na čirém popu­lis­mu a kul­tu osob­nos­ti, pro­slul výstřed­ním život­ním sty­lem po vzo­ru fil­mo­vých hvězd a pořá­dá­ním zhý­ra­lých večír­ků hra­ni­čí­cích s orgi­e­mi a čelil řadě obvi­ně­ní ohled­ně daňo­vých úni­ků i spol­čo­vá­ní s mafií, při­čemž byl i něko­li­krát odsou­zen, ale do věze­ní nikdy nešel.

Je nut­no upo­zor­nit, že v Itálii byl film Oni a Silvio uve­den ve dvou samo­stat­ných čás­tech, kte­ré mají dohro­ma­dy tři a půl hodi­ny, při­čemž k nám jde do kin sjed­no­ce­ná a o hodi­nu zkrá­ce­ná mezi­ná­rod­ní ver­ze. Je mož­né, že zhléd­nu­tí fil­mu v původ­ní dvou­díl­né podo­bě by ved­lo k odliš­né­mu hod­no­ce­ní, pro­to­že pře­ska­ko­vá­ní poten­ci­ál­ně důle­ži­tých scén je ve zkrá­ce­né vari­an­tě na pár mís­tech znát, avšak těž­ko říct, jest­li by to pomoh­lo i k ukot­ve­ní a ospra­ve­dl­ně­ní řady moti­vů a pasá­ží, kte­ré v ní půso­bí nedo­ta­že­ně a naho­di­le.