Oscar 2004 - Nejedno překvapení... - And the winner is...

Přestože samot­né osca­ro­vé nomi­na­ce žád­ný vět­ší šok nena­bíd­ly (tedy až na malé výjim­ky – viz igno­ra­ce skvě­lé­ho výko­nu Jima Carreyho ve Věčném svi­tu nepo­sk­vr­ně­né mys­li), slav­nost­ní den se vydal smě­rem nepa­tr­ně odliš­něj­ším. I když… i zde by se hodi­lo při­po­me­nout, že ti pro­zí­ra­věj­ší moh­li leckterý výsle­dek pře­dem vytu­šit.

O slav­ném reži­sé­ro­vi Martinu Scorsesem se ne nadar­mo tvr­dí, že je jed­ním z nej­smol­něj­ších tvůr­ců na svě­tě. Včerejší význam­ný večer to jen potvr­dil – ačko­liv se Letec stal co do počtu zís­ka­ných oce­ně­ní nej­ú­spěš­něj­ším fil­mem roku, jed­na z nej­vý­raz­něj­ších ikon fil­mař­ské­ho prů­mys­lu se ani ten­to­krát nedo­čka­la kýže­né soš­ky (což v pří­pa­dě sed­mé pří­le­ži­tos­ti výraz­ně zamr­zí). Přesto mohl být Scorsese o mno­ho spo­ko­je­něj­ší než při před­mi­nu­lém pře­dá­vá­ní. Tehdy jeho Gangy New Yorku sice shrábly famóz­ních deset nomi­na­cí (o jed­nu méně než Letec), ale ani jed­nu nedo­ká­za­ly pro­mě­nit v cen­né prven­ství.

Ač se Letec stal nej­pro­duk­tiv­něj­ším sním­kem letoš­ních Oscarů, v rám­ci kate­go­rií, v nichž exce­lo­val, se dost pod­bí­zí při­rov­ná­ní ke kul­tov­ní sci-fi Matrix. Ta ve své době zís­ka­la o jed­nu soš­ku méně a sta­la se (pamatuji-li si dob­ře) dru­hým nej­ú­spěš­něj­ším titu­lem roku. Podobně jako Matrix, i Letec posbí­ral zla­té ple­šou­ny výhrad­ně v tech­nic­kých sek­cích (nej­lep­ší kame­ra, střih, kos­týmy a výpra­va).

Nejlepším fil­mem roku se stal režij­ní počin Clinta Eastwooda Million Dollar Baby. Příběh o číš­ni­ci, jež se chce skr­ze boxo­vá­ní vyma­nit z finanč­ní bídy, pro­mě­nil víc jak polo­vi­nu při­sou­ze­ných nomi­na­cí – čty­ři ze sed­mi. Čtyřiasedmdesátiletá holly­wo­od­ská legen­da, kte­rá na cere­mo­ni­ál dora­zi­la i se svou mat­kou (96!), zazá­ři­la na poli pres­tiž­ních cen již počtvr­té. Po wes­ter­nu Nesmiřitelní a dra­ma­tu Tajemná řeka zaskó­ro­val Eastwood i vče­ra a to rov­nou dva­krát (kro­mě oce­ně­ní za nej­lep­ší hra­ný film i v kate­go­rii nej­lep­ší režie).

Nejlepším cizo­ja­zyč­ným poči­nem se sta­lo španělsko-francouzsko-italské dra­ma Hlas moře, sil­ný pří­běh o ochr­nu­tém muži, jenž by rád ode­šel z toho­to svě­ta.

Překvapivé výsled­ky pro­běh­ly i ve vodách herec­kých. Naprázdno vyšel jeden z nej­vět­ších favo­ri­tů Leonardo DiCaprio a stej­ně tak i Johnny Depp (nomi­no­va­ný na Oscara podru­hé za sebou). Nejlepším her­cem pro rok 2004 se tak stal Jamie Foxx za roli Raye Charlese v bio­gra­fic­kém sním­ku Ray. Sympatický čer­noš­ský herec tím­to potvr­dil veskr­ze úspěš­ný minu­lý rok (dodejme, že Foxx byl nomi­no­va­ný i mezi her­ci ve ved­lej­ší par­tii za sní­mek Collateral) a také navá­zal na před­loň­ský osca­ro­vý zářez své­ho kole­gy Denzela Washingtona.

Nejlepší hereč­kou se sta­la krás­ná Hilary Swanková za roli boxérky/číšnice v dra­ma­tu Million Dollar Baby (za podob­ně „chlap­ský“ part zís­ka­la už jed­no­ho ple­šou­na díky fil­mu Kluci neplá­čou) a ve ved­lej­ší žen­ské roli měla posled­ní slo­vo Cate Blanchettová, jed­na z herec­kých hvězd nomi­nač­ně nej­bo­hat­ší­ho Letce. V muž­ské polož­ce „dru­hých“ hous­lí se koneč­ně pro­sa­dil Morgan Freeman, kte­rý s Eastwoodem spo­lu­pra­co­val už na Nesmiřitelných. Uznávanou tro­fej zís­kal na čtvr­tý pokus.

Kategorie hlav­ní žen­ské role při­nes­la stej­ně jako v pří­pa­dě Martina Scorseseho jed­no vel­ké zkla­má­ní. Annette Beningová se se Swankovou utka­la již na pře­dá­vá­ní cen v roce 2000 a sho­dou okol­nos­tí v téže dis­ci­plí­ně. Stejně jako před pěti lety, kdy poro­ta při­dě­li­la prven­ství před­sta­vi­tel­ce transse­xu­ál­ní dív­ky ze sním­ku Kluci neplá­čou (zde krá­sa Americké krá­sy neza­pů­so­bi­la), i nyní se rado­va­la z vítěz­ství o gene­ra­ci mlad­ší Swanková. První pro­gnó­zy při­tom před­ví­da­ly úspěch Beningové, kte­rá se mezi nomi­no­va­né dosta­la záslu­hou posta­vy Julie Lambertové z fil­mu Být Julií.

V sek­ci nej­lep­ších vizu­ál­ních efek­tů zau­ja­ly poro­tu akro­ba­tic­ké kous­ky pavou­čí­ho muže v pokra­čo­vá­ní úspěš­né komik­so­vé adap­ta­ce Spider-Man, v kate­go­rii nej­lí­bi­věj­ší hud­by uspě­la jinak „neú­spěš­ná“ Země neze­mě (šest pro­mar­ně­ných nomi­na­cí) a údaj­ně nej­lep­ší píseň zazně­la ve sním­ku Motocyklové dení­ky (hudeb­ní počin kyta­ris­ty Carlose Santany a her­ce Antonia Banderase).

Jako neú­spěš­né by se dalo ozna­čit i účin­ko­vá­ní níz­ko­roz­počto­vé kome­die Bokovka. Z pěti nomi­na­cí zužit­ko­va­la jen jedi­nou a to za nej­lep­ší adap­to­va­ný scé­nář (v kate­go­rii nej­lep­ší­ho původ­ní­ho scé­ná­ře se rado­val ori­gi­nál­ní­mi nápa­dy hýří­cí Charlie Kaufman za kome­dii Věčný svit nepo­sk­vr­ně­né mys­li). O tro­chu lépe pocho­dil bio­gra­fic­ký kou­sek Ray, kte­rý na zisk dvou Oscarů spo­tře­bo­val šest pří­le­ži­tos­tí (dru­hou cenu mu kri­ti­ci při­sou­di­li za hudeb­ní záznam).

Nejlepším ani­mo­va­ným fil­mem se sta­li dle oče­ká­vá­ní Úžasňákovi, z krát­kých ani­mo­va­ných kous­ků pak vystou­pal nej­vý­še Ryan.