Pinocchio

S hra­ný­mi pře­dě­láv­ka­mi kla­sic­kých kres­le­ných pohá­dek od Disneyho se v posled­ních letech roz­tr­hl pytel, a nej­no­vě­ji se o jed­nu z nich poku­sil Robert Zemeckis - ten­to slav­ný reži­sér, kte­rý má na kon­tě iko­nic­ké fil­my jako Forrest Gump, Polární Expres či tri­lo­gie Návrat do budouc­nos­ti se zhos­til nové­ho fil­mu o Pinocchiovi. Zemeckis si na spo­lu­prá­ci při­vo­lal něko­lik svých sta­rých zná­mých, tak­že se zde dočká­me hud­by od Alana Silvestriho či Toma Hankse v roli Geppetta. Jenže prá­vě ten­to jeho nový výtvor se bohu­žel mezi jeho zla­té hře­by roz­hod­ně neza­řa­dí. Film má pro­blé­mů oprav­du mno­ho, ale cel­ko­vě by se to vše dalo při­sou­dit zmate­né­mu scé­ná­ři a sla­bé režii. Film se totiž nemů­že roz­hod­nout, jakým smě­rem se má vydat - zda pohád­ku zmo­der­ni­zo­vat a při­způ­so­bit ji sou­čas­né­mu pub­li­ku, nebo se držet  ani­mo­va­né před­lo­hy a pou­ze ji pře­vést do hra­né podo­by. A tak nako­nec dělá od obo­jí­ho tro­chu a ve výsled­ku se tyto dvě meto­dy navzá­jem tlu­čou a vzni­ká nejed­not­ný pro­dukt. Na jed­nu stra­nu máme scé­ny, kte­ré jsou prak­tic­ky záběr po zábě­ru oko­pí­ro­vá­ny z původ­ní­ho ani­má­ku, lec­kdy dokon­ce i dia­lo­gy jsou iden­tic­ké, což by se moh­lo zdát jako líná vol­ba a znám­ka nedo­stat­ku ori­gi­na­li­ty, ale para­dox­ně jsou prá­vě tyto čás­ti fil­mu jeho nej­lep­ší­mi momen­ty a vy si pře­je­te, aby jich tu bylo více. Příběh si totiž pro­šel něko­li­ka změ­na­mi, a až na něko­lik pří­jem­ných výji­mek jsou téměř všech­ny jen k hor­ší­mu. První do očí bijí­cí změ­na jsou napří­klad Geppettovy hodi­ny. Původní hodi­ny vyob­ra­zu­jí­cí výje­vy z ves­nic­ké­ho živo­ta jsou zde nahra­ze­ny odka­zy a eas­ter eggy na jiné Disneyovské pohád­ky či na Zemeckisovy fil­my, oběví se zde dokon­ce kov­boj Woody, kte­ré­ho Tom Hanks slav­ně dabo­val v sérii Toy Story. Toto napros­to zby­teč­ně oka­té zbo­ře­ní čtvr­té zdi divá­ka z děje boles­ti­vě vytáh­ne a bez­peč­ně zba­ví jaké­ko­liv pohád­ko­vé ilu­ze, kte­rou si do té doby mož­ná udr­žel. Postavy, hlav­ně pak Jiminy Cricket dabo­va­ný Josephem Gordon-Levittem zde mají zvlášt­ní pře­hled o moder­ní době a pop­kul­tu­ře, tak­že se tu od nich dočká­me vti­pů o influ­en­ce­rech, daňo­vých pod­vo­dech či o Chrisi Pineovi. Další zvlášt­ní změ­nou je Modrá víla. Když najme­te tak talen­to­va­nou hereč­ku, jako je Cynthia Erivo, proč její roli ješ­tě zmen­šo­vat na úpl­né mini­mum a navrch ji ješ­tě oba­lit zvlášt­ním, zasta­ra­lým CGI, kte­ré vypa­dá jako z roku 2012? Alespoň ji ale necha­li něco zazpí­vat. Několik pís­ní však bylo zce­la vystři­že­no a nahra­ze­no něko­li­ka nový­mi, kte­ré bohu­žel nejsou zda­le­ka tak pove­de­né a ani nijak skvě­le zazpí­va­né. Snad nej­ra­zant­něj­ší změ­nou je ale samot­ný konec fil­mu, kte­rý zde nechci nijak vyzra­zo­vat - jen řek­nu, že půso­bí, jako by tvůr­ce pře­sta­lo bavit psát scé­nář a pros­tě to za pět minut tak nějak zpatla­li dohro­ma­dy. Tím ovšem jeden z nej­kou­zel­něj­ších momen­tů a moti­vů původ­ní­ho pří­bě­hu zce­la zmi­zel a byl nahra­zen... vlast­ně ničím, jen uspě­cha­ným závě­rem bez špet­ky emo­cí. Pozitivní změ­nou býva­la moh­la být nová posta­va Fabiana, kte­rá pra­cu­je u Stromboli cir­ku­su, jen­že se dočká­me pou­ze názna­ku její­ho pří­bě­hu a záhy ji opus­tí­me, a více méně její pří­běh nikam pořád­ně neve­de a ani pro Pinocchiův vývoj nemá žád­ný význam. Pohonič, kte­ré­ho zde ztvár­ňu­je Luke Evans, dostal o něco více pro­sto­ru, než původ­ně v před­lo­ze měl, a kaž­dou scé­nu ve kte­ré je si jed­no­znač­ně kra­de pro sebe, ale bohu­žel ani tro­chu nesta­čí na záchra­nu celé­ho fil­mu. Podobných poku­sů a názna­ků je ve fil­mu celá řada, všech­ny ale spo­ju­je to samé - nikam neve­dou, pro­to­že Zemeckis se oči­vid­ně bojí více do fil­mu pro­mít­nout svo­ji vizi (pokud vůbec něja­kou měl) a své původ­ní nápa­dy neu­mí dotáh­nout do kon­ce. U Zemeckise ješ­tě zůstaň­me - ačko­liv je jakož­to reži­sér beze­spo­ru talen­to­va­ný, tady se sta­la něja­ká vel­ká chy­ba. Film je totiž sice „hra­ný“, ovšem do toho je tu při­zna­ně nere­ál­ně ani­mo­va­ný Pinocchio kte­rý vypa­dá jako vytr­že­ný z Příběhu hra­ček, a pak posta­vy jako Honest John a Gideon, na kte­rý byla pou­ži­tý více rea­lis­tic­ky vypa­da­jí­cí styl ani­ma­ce s pro­kres­le­ný­mi detai­ly à la Kniha džun­glí z roku 2016 („rea­lis­tic­ky“ ale­spoň v rám­ci mož­nos­tí, pře­ci jen je to mlu­ví­cí liš­ka v oble­ku cho­dí­cí po dvou). Tyto tři sty­ly spo­lu ale vůbec nefun­gu­jí, a Pinocchio tak půso­bí, že do své­ho vlast­ní­ho fil­mu abso­lut­ně nepat­ří. Nevyplňuje pro­stor, fun­gu­je jinak než svět oko­lo něho, a dokon­ce i dia­lo­gy s ním nepů­so­bí ani tro­chu při­ro­ze­ně a ilu­ze tím padá. Zemeckis při­tom kom­bi­no­vat ani­ma­ci a live acti­on umí, viz jeho Falešná hra s krá­lí­kem Rogerem. Když už se člo­věk roz­hod­ne zadap­to­vat lát­ku takhle kom­pli­ko­va­nou, musí se roz­hod­nou, co od toho vlast­ně chce. Jestliže chce mít film živý, tak ať Pinocchio vypa­dá jako dře­vě­ná lout­ka vizu­ál­ně ze stej­né­ho svě­ta jako John a Gideon, a ne jako počí­ta­čo­vá posta­vič­ka. Ale jest­li chce pro vzhled Pinocchia zvo­lit tako­vý styl jako prá­vě zde, proč tomu nepodří­dit celý film a mís­to živých her­ců nezvo­lit 3D ani­ma­ci jako v Polárním expre­su? Takhle to kom­bi­no­vat dohro­ma­dy, to pros­tě nefun­gu­je. A pak je tu pro­blém jmé­nem CGI. to by se v pod­sta­tě dalo shr­nout jedi­ným slo­vem - pří­šer­né. Honest John a Gideon ješ­tě tak nějak o...