Piráti z Karibiku: Prokletí Černé perly: Na palubu vy suchozemské krysy

Piráti z Karibu jsou oním typem fil­mu, při kte­rém si vzpo­me­ne­te na dobu, když jste si hrá­li na pirá­ty (i když, dnes se spíš hra­je na Power Rangers a Pokémony) a zali­tu­je­te toho, že nej­vět­ší dob­ro­druž­ství vaše­ho živo­ta je to, že vám zapa­dl ovla­dač na tele­vi­zi za gauč.

Tituly s téma­ti­kou pirát­ství byly v minu­los­ti vel­mi oblí­be­né, ale postu­pem času se jich natá­če­lo méně a méně, a jaké­ko­liv poku­sy o jejich resus­ci­ta­ci neby­ly pří­liš úspěš­né. Například vel­ko­le­pá podí­va­ná Ostrov hrdlo­ře­zů s Geenou Davis v hlav­ní roli, se i přes svou nespor­nou kva­li­tu, neu­chy­ti­la a nesla­vi­la tako­vý úspěch, jaký se oče­ká­val (a jaký by si zaslou­ži­la).

Ale máme tu nové­ho hor­ké­ho favo­ri­ta, kte­rý vese­le mává čer­nou vlaj­kou s leb­kou a překří­že­ný­mi hná­ty – Piráty z Karibiku: Prokletí Černé per­ly jsou tady…

Na rovi­nu, Piráti z Karibiku mají vše, co by tako­vý správ­ný pirát­ský film měl mít – sym­pa­tic­ké hlav­ní hrdi­ny, svůd­nou dív­ku v nesná­zích (i když není zase tak bez­bran­ná, jak na prv­ní pohled vypa­dá), moc­né­ho pro­tiv­ní­ka, kte­ré­ho není jen tak jed­no­du­ché zabít, tajem­nou jes­ky­ni plnou zla­ta, troš­ku nezbyt­né­ho rumu, ale navíc také nevtí­ra­vý humor. A to vše posle­po­va­né do kom­pakt­ní mozai­ky, kte­rá nepů­so­bí cha­o­tic­ky.

Když je krás­ná guver­né­ro­va dce­ra Elizabeth une­se­na kapi­tá­nem Černé per­ly Barbossou, její taj­ný cti­tel kovář William Turner je roz­hod­nut vysvo­bo­dit jí za kaž­dou cenu. I za tu, že se spo­jí s Jackem Sparrowem, pirá­tem, kte­rý má s Barbossou také nevy­ří­ze­né účty.

Tato nesou­ro­dá dvo­ji­ce ukrad­ne nej­rych­lej­ší loď flo­ti­ly Interceptor a plná elá­nu (a Jack i alko­ho­lu) se vrhá pro­ná­sle­do­vat únos­ce, svůd­né Elizabeth. Jenže, i kapi­tán Barbossa má pár pře­kva­pe­ní v ruká­vu, napří­klad to, že on i jeho posád­ka jsou posti­že­ni kru­tou klet­bou, kte­rá jim sice daro­va­la nesmr­tel­nost, ale na dru­hou stra­nu je zba­vi­la schop­nos­ti coko­liv cítit. To se na prv­ní pohled zdá jako výho­da, ale po něja­kém čase vám začne lézt na ner­vy, že máte stej­ný (ne)požitek z jabl­ka, peče­ně, rumu nebo krás­né dív­ky.

A teď už bude­te přes dvě hodi­ny sle­do­vat jak se Will a Jack nejdří­ve sna­ží zachrá­nit Elizabeth, poté, Elizabeth Willa atd. atd. atd. atd., jed­no­du­še i přes netra­dič­ní dél­ku se nebu­de­te nudit.

Samozřejmě se dočká­te i sou­bo­jů lodí, muže pro­ti muži (nemrt­vé­mu), kte­ré jsou cho­re­o­gra­fic­ky dob­ře zvlád­nu­té, tri­ko­vě na úrov­ni, a díky kva­lit­ní­mu dyna­mic­ké­mu stři­hu jim nechy­bí akč­ní náboj.

Přesto zůstá­va­jí nej­vět­ším kla­dem herec­ké výko­ny, a pře­de­vším pak to, co před­vá­dí Johny Depp, kte­rý je (jako ve vět­ši­ně fil­mů) skvě­lý. V jeho podá­ní se Jack Sparrow stá­vá více méně komic­kou posta­vou a vde­chu­je Pirátům z Karibiku humor­ský aspekt. Příjemný je i Orlando Bloom jako William Turner, kte­rý tou­to rolí svou pozi­ci ido­lu tee­nage­rov­ských dívek upev­ňu­je, ale také uka­zu­je, že kro­mě při­taž­li­vé­ho vzhle­du dis­po­nu­je i nespor­ným herec­kým talen­tem. A když jsem u toho při­taž­li­vé­ho vzhle­du, tak Keira Knightley je, jak to jinak říct, k „sežrá­ní“. I pro ní pla­tí, že nespo­lé­há jen na fyzic­kou krá­su, ale i její hra­ní si zaslou­ží pozor­nost.

Důležité jsou samo­zřej­mě i vizu­ál­ní efek­ty. A ani tady nemám výhrad. Armáda nemrtvých se hýbe jako…“živá“, její pohy­by jsou ply­nu­lé a nepů­so­bí, sko­ro vůbec, počí­ta­čo­vě.

Myslím, že jako oži­ve­ní pirát­ské­ho téma­tu jsou Piráti z Karibiku skvě­lí. Možná nespus­tí tsuna­mi, ale pořád­né vlno­bi­tí roz­hod­ně vyvo­la­jí…

Tak dámy a páno­vé, vytáh­ně­te šátek po babič­ce, vytas­te kuchyň­ský nůž, oko si pře­lep­te náplas­tí a svou uřva­nou andul­ku si posaď­te na rame­no, je čas vzkří­sit zašlou slá­vu pirá­tů. Zvedněte kot­vy nebo chce­te na gau­či shnít navždy…

---