„Hledaný byl popsán jako jednačtyřicetiletý muž, jenž měl šest dní před tím opustit svou manželku na kraji lesa u Lipníka na pomezí Nymburska a Boleslavska. Ženě se svěřil, že má problémy, a od té doby ho nikdo neviděl. Pátrací akce po zmizelém začala podle velitelského času v 9:43. „Manželka ho naposledy viděla v sobotu 12. září u závory na kraji lesa. Předal jí mobilní telefon, u sebe by měl mít notebook,“ řekl tehdy Nymburskému deníku velitel akce, vrchní komisař František Kuneš. (…) Podobných případů se ročně stane několik tisíc.“
O knize
Dostala se mi do rukou novinka nakladatelství nastole, které je součástí mediální skupiny Albatros Media a. s. Obálka působí poněkud temně a ponuře, zároveň však i velmi moderně. Barevně je laděna vkusně do černo-bílo-červeného provedení, což evokuje napětí, krimi, podsvětí či detektivní styl. Při bližším pohledu spatříme na obrázku portrét Vladimíra Putina, což naznačuje tematické zaměření obsahu knihy. Publikace není přespříliš rozsáhlá, čítá něco málo přes 200 stran, takže ji lze přečíst i během jediného dne. Odstavce jsou vzdušně formátované, takže se čtou vcelku příjemně a čtenář není zcela zahlcen.
Autor knihy a současně redaktor týdeníku Respekt, Ondřej Kundra, který vydal knihu již roku 2016 v elektronické podobě pod nakladatelstvím BizBooks, přichází nyní s tištěnou podobou. Text je dělen do čtrnácti kapitol s názvy: Rýhy v podlaze, Stále se rozšiřovat, Zrození vůdce, Magnitského zákon, Nová šlechta, Oči přelepené páskou, Opět spolu, Znehybnělá společnost, Rezidentura, Praha v záři slunce, Cestovatel, Vedoucí kolotoče, Čtyři krtci v Tallinnu a unesený muž a Epilog.
Publikace pojednává o „pokračující“ studené válce, mezinárodních vztazích, ochraně našich svobod i bezpečnosti a v neposlední řadě také o tajných službách či nájemních vrazích. Poutavým vyprávěním autor seznamuje čtenáře s neveřejnými osudy osobností spojených s ruskou zpravodajskou činností – jako je například tajný špion pracující pro ruskou rozvědku, Robert Rachardžo, odhalený na území Česka po roce 1990. Dále zde vystupuje česká „Mata Hari“, majorka Vladimíra Odehnalová, která se zapletla do špionážní aféry a měla kontakty s lidmi napojenými na ruskou rozvědku a později se stáhla na jih Moravy. Generálové Josef Sedlák a František Hrabal nebo Josef Prokš, kteří se objevili ve známé české špionážní aféře. Zmiňuje i obyčejné „krtečky“, jako je např. Vladimir Veitman, Alexej a Viktorie Dressenovy a Herman Simm. Staré ruské přísloví praví, že neexistuje nikdo jako „bývalý agent“.
Kniha přináší fotografie obětí, jako jsou např. Sergej Magnitský, zemřel po téměř roční vazbě, Alexandr Litviněnko, otráven radioaktivním poloniem, či Saíd-Emin Ibragimov, který měl následky po opakovaném mučení. Autor v knize objasňuje, že aktivity ruských tajných služeb nejsou pouze reliktem dob dávno minulých, pohřbených listopadovou revolucí roku 1989. Ačkoliv devadesátá léta nasvědčovala tomu, že proměna Ruska by nemusela být pouhou utopistickou ideou, další vývoj naznačuje opak. Ukazuje se, že ani po vstupu Česka do NATO v roce 1999 a později i do Evropské unie, Rusko odsud nikdy nestáhlo své tajné agenty – naopak v posledních letech jejich řady výrazně posílilo.
Publikace se snaží ukázat, jak fungují mocenské struktury, tajné služby a politické operace, které zůstávají běžným lidem skryté. Čtenář má příležitost nahlédnout kritičtěji na mechanismy politické propagandy a lépe porozumět tomu, jakým způsobem mohou zpravodajské služby ovlivňovat veřejné mínění. Jsem ráda, že jsem se nenarodila v Rusku, kde za jakýkoliv náznak odporu hrozí fyzická likvidace, přesto bych se raději přesunula někam dál.
Žánr
Nakladatelství nastole se orientuje hlavně na současná společenská témata a reportážní literaturu. Jelikož žánrově se kniha Putinovi agenti pohybuje v oblasti investigativní publicistiky, která se opírá o fakta a zdroje, lze tuto knihu řadit do oblasti literatury faktu a politologie.
Metodika, jazyk a investigativní styl autora
Jazyk novináře Ondřeje Kundry je spisovný, kultivovaný, ale nikoli akademický. Jeho reportážní styl vychází z novinářské investigativy. Užívá převážně spisovné výrazy, ačkoliv jeho rukopis je směsice novinářského stylu a dramatizačních prvků, aby byl obsah čtivější a přístupnější běžnému čtenáři. Kundrovy knihy bývají oceňovány pro kombinaci investigativní novinařiny s narativním vyprávěním, kdy fakta se stávají přístupnější a vstřebatelnější skrze poutavé příběhy konkrétních lidí. Celkově je text srozumitelný, čte se lehce, vstřebává se příjemně, a novinářský styl dodává knize určitý druh poutavosti, čtivosti a lákavosti.
Práce na knize byla vedena zřejmě pečlivě. Autor používá novinářskou investigativní kompozici – postupuje tak, že začíná současnějšími příběhy z nedávné minulosti a následně se hlouběji noří do minulosti, postupně se vrací v historii, aby vysvětlil kořeny událostí. Nakonec ukazuje, že současné operace jsou vlastně pokračováním starších metod.
Autor rozšiřuje kontext – vysvětluje, jak fungují ruské tajné služby, kdo jsou různí lidé, jak spolupracují, zmiňuje perestrojku, KGB či FSB nebo GRU apod. Autor své dílo propojuje s množstvím dalších prací, v textu se odkazuje mimo jiné například na knihu Nová studená válka britského novináře a specialisty na Rusko Edwarda Lucase, který se zabývá ruskou geopolitikou.
Cílová skupina
Kniha je určena poměrně širokému spektru populace. Ocení ji především čtenáři investigativní žurnalistiky, zájemci o současnou politiku a problematiku mezinárodních vztahů, také fanoušci do historie fungování zpravodajských služeb či zákulisí politického dění. Mohla by se líbit těm, kdo sledují práci novináře Ondřeje Kundry, ale i těm, kdo jej zatím neznají. Díky reportážnímu stylu a vyprávění konkrétních lidských příběhů však může být přitažlivá i pro ty, kteří běžně po odbornější literatuře nesahají. A ano, kniha je vhodná i pro ty, kdo snadno podléhají ruské propagandě.
Plusy a mínusy
Autor píše novinářsky živě a dynamicky. Text působí místy téměř jako špionážní thriller, takže se kniha čte rychle a snadno. Kniha staví na konkrétních osudech agentů, diplomatů či lidí zapojených do zpravodajských operací. Autor vychází z novinářského pátrání, rozhovorů a dokumentů. Text je doplněn odkazy na další zdroje a literaturu. Informace v knize jsou srozumitelné a týkající se i dění doby nedávno minulé.
Fragmentární mozaikovitá struktura nemusí vyhovovat každému čtenáři. Jako další mínus se může jevit omezený rozsah, kdy z důvodu vracení do minulosti není věnováno tolik prostoru pro současnost. Děj končí někde u Miloše Zemana, takže vše, co se stalo později – např. poslední roky ruské invaze na Ukrajinu, nové operace, změny ve vedení tajných služeb či mezinárodní politické reakce – v ní není.
Ukázka z knihy
„Když carevna Kateřina II. Veliká obhajovala svoji expanzivní politiku, prohlásila: „Nemám jinou možnost, jak bránit hranice své říše, než je rozšiřovat.“ Právě rozšiřování hranic bylo v dalších staletích hnacím motorem politiky kremelských vládců. Ve středověku se po více než sto padesát let Rusko rozšiřovalo průměrným tempem jednoho nově nabytého Nizozemska ročně.“
Verdikt
Knihu jsem četla se zájmem, líbila se mi jak obsahově, tak po formální stránce – jazyk je čtivý a poutavý. Příběhy lidí uvedených v knize ukazují „ruský způsob vládnutí“, kdy se právo a podnikání točí okolo zájmů úzké skupiny lidí, kteří kombinují praktiky pevné ruky s technikou výzvědných služeb a vysoký byznys s organizovaným zločinem. Dodávám, že v mé předchozí recenzi byli sérioví vrazi společností odsouzeni a trestáni společností, zatímco státní násilí nebo násilí prováděné z politických důvodů bývá bohužel racionalizováno, ačkoliv z morálního hlediska jde také o zabíjení (které se do statistik nedostává). Ve 20. století způsobili největší počty obětí právě státní režimy a politické systémy, nikoli jednotliví zločinci. Z psychologického hlediska lze u těchto osob uvažovat taktéž o absenci svědomí, empatie a citu. Na knižním portálu Databáze knih tento titul získal k dnešnímu dni skvělých 80 %.
„Měl dva životy – jeden život zjevný a veřejný, který viděl každý, komu bylo libo, plný relativní pravdy a relativní lži, docela podobný životu svých známých a přátel, a druhý – probíhající tajně.“
Anton Pavlovič Čechov
Ondřej Kundra
Ondřej Kundra (*1980) je český investigativní novinář, publicista a autor literatury faktu, např. Novičok nebo kulka: Jak umírají Putinovi kritici (2021) či Vendulka: Útěk za svobodou (2019). Působí v týdeníku Respekt, kde se dlouhodobě zaměřuje na zneužívání moci, korupci, působení cizích mocností v Česku a na dezinformační kampaně. Patří mezi nejvýraznější osobnosti české žurnalistiky s řadou ocenění za investigativní práci.
Vydáno: 2026
Nakladatelství: nastole
Počet stran: 200
Jazyk vydání: český
Forma: klasická kniha
Vazba knihy: pevná / vázaná
ISBN: 978-80-7448-601-2

















(4,91 z 5)