Ghost Rider 2 | Ghost Rider: Spirit of Vengeance [25%]

Lamentovat nad kari­é­rou Nicolase Cage je už tro­chu z módy. Nejen, že už při­šel o veš­ke­rý herec­ký kre­dit, kte­rý do doby před něko­li­ka lety ješ­tě měl, v posled­ní době pře­chá­zí z jed­né srač­ky do dru­hé bez nejmen­ších snah o něja­kou roli, kte­rá by mu pomoh­la ale­spoň tro­chu k návra­tu do vrch­ní herec­ké ligy. Samozřejmě je zde vel­ká část lidí, tvr­dí­cích to, že se v ní oci­tl vlast­ně náho­dou. Původní Ghost Rider z roku 2007 při­šel prá­vě v době, kdy si svět začal uvě­do­mo­vat, že to s jeho herec­tvím nebu­de tak hor­ké, což se odra­zi­lo i na výsled­ném sním­ku. Průměrná komik­so­vá zále­ži­tost, ve kte­ré se šíle­ně pře­hrá­va­jí­cí Cage pro­há­něl zou­fa­lým scé­ná­řem však v rám­ci mož­nos­tí vydě­la­la. Matematika Hollywoodu zapra­co­va­la a tak letos při­chá­zí do kin dru­hý díl. To že za kame­rou sto­jí tvůr­ci Zastav a nepře­ži­ješ a Gamera je ire­le­vant­ní. Dámy a páno­vé, drž­te si klo­bou­ky, peklo prá­vě při­chá­zí na plát­na kin.   

Johnny Blaze se upsal před lety duši ďáblu, aby zachrá­nil své­ho nemoc­né­ho otce. Ten však nako­nec i přes vylé­če­ní samot­ným ďáblem stej­ně zemřel a Johnny se za upsá­ní své duše stal ďáblo­vým lov­cem hlav, Ghost Riderem. Avšak poté, co se k ďáblo­vi obrá­til zády se vydá­vá na útěk přes půl­ku svě­ta ve sna­ze zba­vit se ono­ho pekel­né­ho pro­kle­tí. V Evropě kde se nyní Blaze ukrý­vá, jej vyhle­dá fran­couz­ský mnich Moreau, kte­rý mu nabíd­ne obchod. Nalezne-li dítě, po kte­rém pát­rá na zemi sám původ­ce Johnnyho pro­kle­tí, nad­ří­ze­ní Moreaua mu pomů­žou zba­vit se jeho pro­kle­tí. Blaze se tedy po sna­ze potla­čit Ghost Ridera v sobě opět vydá­vá na ces­tu, ten­to­krát za záchra­nou malé­ho chlap­ce. Úkol mu však nebu­dou zne­pří­jem­ňo­vat pou­ze ďáblo­vi nohsle­di... 

Před pre­mi­é­rou dvoj­ky si těž­ko šlo před­sta­vit, že by pokra­čo­vá­ní moh­lo dopad­nout ješ­tě tragič­tě­ji. Bohužel sta­lo se tak. První díl byl jako jed­no­hub­ka rela­tiv­ně fajn, a ačko­liv se nejed­na­lo o extra bídu, dalo se to pro jed­nou snést. Druhé shléd­nu­tí už však při­nes­lo vystříz­li­vě­ní a boles­ti­vou koco­vi­nu. Toho se naštěs­tí u dru­hé­ho dílu nej­spí­še vyva­ru­je­te. Druhý Ghost Rider totiž bolí hod­ně již napo­pr­vé. Prvním z důvo­dů je pře­hrá­va­jí­cí Cage. Ano, na to už si divá­ci cel­kem zvyk­li, nicmé­ně Nicolas tomu v dru­hém setká­ní s pekel­ným jezd­cem dává úpl­ně nový roz­měr. A to by ho člo­věk začal po těch seri­oz­ních roz­ho­vo­rech pro­vá­ze­jí­cích pre­mi­é­ru sním­ku brát v cel­ku i váž­ně. Opak je ale prav­dou. Již v úvod­ní půl­ho­din­ce totiž Cage před­vá­dí podob­ně zbě­si­lý výkon, jaký jej pro­sla­vil v kla­si­ce jmé­nem Rituál z roku 2006. Tedy napros­tá absur­di­ta se seri­oz­ním výra­zem evo­ku­jí­cí her­co­vo ner­vo­vé zhrou­ce­ní a ope­ra­ci moz­ku záro­veň. Buďte ale v kli­du, bude hůř. 

Změna v pekel­né­ho jezd­ce v prv­ním dílu, kte­rá se prá­vem dosta­la na výběr nej­lep­ších hitů Nicolase Cage, byla opro­ti tomu co před­vá­dí zde ješ­tě kus seri­oz­ní­ho herec­tví. Pokud sna­ha o trumf­nu­tí sebe sama v debi­li­tě není jen sofis­ti­ko­va­ným poku­sem o vtip na účet divá­ka, nedo­ká­žu si to jinak vysvět­lit. Cage však není sám. Vůbec totiž neva­dí, že se tu pro­há­ní poměr­ně zná­mé tvá­ře. Herecké výko­ny ospra­vedl­ňu­jí­cí urych­le­ný odchod z kina tu totiž podá­va­jí všich­ni, zná­mí i nezná­mí. Ono nej­lep­ší vysvět­le­ní bude asi to, že pro­dukč­ní tým utra­til mini­mál­ně polo­vi­nu roz­počtu za dro­gy. Jinak si totiž takhle výpla­cho­vý scé­nář, kte­rý by neob­stál ani v tele­viz­ním pro­ve­de­ní, vysvět­lit nelze. 

Není to ale jen pro­blém s debi­li­tou vše­ho co se ve fil­mu děje nebo obje­ví. Úbytek peněz z roz­počtu jde totiž až moc vidět. Efekty sice vypa­da­jí o něco lépe než v pře­de­šlém díle a u někte­rých scén se člo­věk oprav­du nenu­dí, zejmé­na díky zábles­kům ori­gi­na­li­ty, nicmé­ně ani toto neza­chrá­ní fakt, že všech­no oko­lo, od exte­ri­é­rů až po rekvi­zi­ty vypa­dá laci­ně až hrůza. Ani reži­sér­ské duo Nelvedine/Taylor, kte­ré jsem posled­ně brá­nil u sním­ku Gamer tuto deví­zu neza­chrá­ní. Je zde cítit pár zají­ma­vých nápa­dů, nicmé­ně jejich pro­ve­de­ní není bez­pro­blé­mo­vé a režie jako celek je napros­to pra­chbíd­ná. Ale abych nebyl jen kri­tic­ký, pár scé­nek není úpl­ně špat­ných a někte­ré jsou i cel­kem úsměv­né, jako napří­klad zámě­na pekel­né motor­ky za pekel­ný bagr.            

Bez oba­lu řeče­no, Ghost Rider 2 je děs­ná břeč­ka, kte­rá nejen že defi­ni­tiv­ně odsu­zu­je Nicolase Cage k posmě­chu ze stra­ny ten­to­krá­te snad již úpl­ně všech, doka­zu­je také to, že s talen­tem dua Nelvedine/Taylor to nebu­de tak hor­ké a že jsme se sluš­né­ho zadap­to­vá­ní této komik­so­vé posta­vy opět nedo­čka­li. Útěchou snad může být jen fakt, že dru­hý díl nevy­dě­lá tolik, aby se někdo pus­til do pomy­sl­né­ho kopá­ní do mrt­vo­ly s čís­lov­kou tři na kon­ci. Nebo 3-D jak je dnes v módě.  

Nelvedine a Taylor spá­su nepři­nes­li. Druhý Ghost Rider je pře­hlíd­kou špat­ně napsa­ných scén, ne zrov­na oku laho­dí­cích sce­né­rií, hloupých až šíle­ně debil­ních herec­kých výko­nů a cel­ko­vě vlast­ně jedi­ná věc ve fil­mu nefun­gu­je. Efekty jsou sice fajn, kame­ra mís­ty také, nicmé­ně vše oko­lo vypa­dá laci­ně a Nicolas Cage se i v rám­ci absurd­nos­ti herec­ké­ho pro­je­vu z fil­mů v posled­ních letech pře­ko­ná­vá. Ghost Rider 2 je tak i přes mou sna­hu fan­dit sním­ku děs­nou ukáz­kou toho, že pokud se scé­náris­tic­ké­ho pera nechyt­ne někdo se zdra­vým rozu­mem a smys­lem pro fil­mo­vé vyprá­vě­ní, může bíd­nou adap­ta­ci nato­čit i sebe­o­ri­gi­nál­něj­ší reži­sér­ské duo.    

Hodnocení: 25%