John Wick [80%]

Pokud je totiž v dneš­ní době v kinech něče­ho málo, je to kla­sic­kých akč­ních vypa­lo­va­ček, u kte­rých může člo­věk vypnout a užít si jízdu s hrdi­ny, kte­ří si pro ránu a suchou hláš­ku nejdou pří­liš dale­ko. A pře­kva­pi­vě tato polo­ha nesku­teč­ně sed­ne i Keanu Reevesovi, kte­rý tím­to ofi­ci­ál­ně sklá­dá repa­rát za něko­lik svých posled­ních kari­ér­ních pře­šla­pů, pro­to­že cíle­vě­do­mý John Wick mu pad­ne napros­to per­fekt­ně a i když bych to před pár lety nej­spí­še neřekl, rád bych ho v podob­né roli viděl čas­tě­ji. Když totiž kosí zástu­py mafi­á­nů a gau­ne­rů (vesměs přes­nou ránou do hla­vy) a stí­há při­tom sem tam při­ho­dit nesku­teč­ně pad­nou­cí hláš­ku, fanouš­ko­vi akč­ní­ho fil­mu až srd­ce zaple­sá nad tím, jak mu podob­né fil­my kte­ré mají „kou­le“ jed­no­du­še v kinech chy­bí.      

Tak tohle tedy ano. Už si ani nevzpo­mí­nám, kdy jsem se napo­sle­dy takhle dob­ře bavil v kině. John Wick je nesku­teč­ně sty­lo­vě naotče­ná akč­ní vypa­lo­vač­ka ze sta­ré ško­ly, kte­rá ctí přes­ně to co by měla a dělá chy­by přes­ně tam, kde její před­chůd­ci. Řízná akce, skvě­lé posta­vy, suché hláš­ky a jeden z nej­lep­ších hudeb­ních dopro­vo­dů posled­ní doby. Tohle je zkrát­ka nut­nost pro kaž­dé­ho, komu akč­ní film něco říká. 

 Koktejl: 

80% Oldschool akce

20% Keanu f*in Reeves