96 hodin: Zúčtování | Tak3n [40%]

Málokdy jsem veli­ce agre­siv­ní vůči samot­ným tvůr­cům. Samozřejmě, jsou tu exo­ti jako Uwe Boll a jemu podob­ní, nicmé­ně u nich to je vět­ši­nou o jed­né dvou šan­cích, kte­ré dosta­nou, než si někdo uvě­do­mí, že neu­mí točit a zavře se nad nimi voda (u Uweho je to kom­pli­ko­va­něj­ší ale i tak). Za posled­ních pár let se ovšem do popře­dí vyšvi­hl jeden tvůr­ce, kte­ré­ho nemo­hu za žád­nou cenu vystát. Jedná se o fran­cou­ze Oliviera Megatona, člo­vě­ka, jehož jmé­no by padlo napří­klad něko­mu jako Michael Bay. Ovšem ne, tenhle fran­couz­ský půvo­dem psy­cho­log před lety pře­sed­lal na fil­mo­vou kari­é­ru a po něko­li­ka men­ších fil­mech dostal na sta­rost režii Kurýra 3. V ten moment jsme pře­sta­li být kama­rá­di když napros­to nesmy­sl­ným rych­lo­stři­hem zabil veš­ke­ré akč­ní scé­ny v tom jme­no­va­ném sním­ku, což nako­nec ved­lo k pře­ob­sa­ze­ní hlav­ní role a restar­tu, kte­rý se do kin dosta­ne letos. Před dvě­ma lety ho pro­du­cent Luc Besson posa­dil za kor­mi­dlo pokra­čo­vá­ní hitov­ky 96 hodin, kde tenhle patlal pře­svěd­čil, že to neby­la náho­da a opět drti­vou vět­ši­nu akce ve sním­ku zabil nesmy­sl­ným stři­hem a režií. Ale buď­te v kli­du. Od minu­lé­ho týd­nu v kinech řádí Liam Neeson ve tře­tím díle, kte­rý je ješ­tě dale­ko hor­ší... 

Bryan Mills (Liam Neeson) býva­lý pří­sluš­ník spe­ci­ál­ních jed­no­tek a nebez­peč­ný člo­věk už dva­krát doká­zal, že na jeho rodi­nu se nesa­há. Poté, co jeho dce­ru v Evropě unes­li obchod­ní­ci s bílým masem, vymlá­til půl­ku Paříže jen aby ji dostal zpět. Poté se ho poku­si­li rodin­ní pří­sluš­ní­ci oněch kri­mi­nál­ní­ků sestře­lit, avšak zapla­ti­li za to také cenu nej­vyš­ší. Tentokrát se ovšem vra­cí dal­ší nepřá­te­lé z Bryanovy minu­los­ti a roz­hod­li se ho nadob­ro odstra­nit ze hry. Jednoho dne, když se Bryan vra­cí domů, nachá­zí svo­jí ženu Lenore (Famke Janssen) zavraž­dě­nou ve svo­jí poste­li. Než stih­ne coko­liv udě­lat, obklí­čí jeho byt poli­cie a chtě­jí Bryana zatknout za její vraž­du. Poté co se mu poda­ří poli­cis­tům unik­nout se vydá­vá na vlast­ní pěst vyšet­řit, kdo mu zabil ženu a nechal ho faleš­ně obvi­nit, aby očis­til své jmé­no a ochrá­nil svo­ji dce­ru Kim (Maggie Grace).

Popravdě, nejsem si úpl­ně jis­tý, co mě vlast­ně štve více. Zda-li to, že se z pří­jem­né akč­ní oddychov­ky, kte­rá doká­za­la z téměř osca­ro­vé­ho Liama Neesona udě­lat říz­né­ho akč­ní­ho hrdi­nu na  pokra­ji důcho­du, vyklu­ba­la oby­čej­ná a do znač­né míry hlou­pá a ničím z řady nevy­bo­ču­jí­cí akč­ní sláta­ni­na, nebo to, že troj­ka půso­bí napros­to nepa­t­řič­ně a nesmír­ně zby­teč­ně. A nebo také to, že by to pod jiným vede­ním moh­la být parád­ní kapi­to­la nekom­pro­mis­ní akč­ní série. V prv­ních minu­tách totiž máte pocit, jako by se jed­na­lo o dal­ší díl něja­ké­ho tele­viz­ní­ho kri­mi­nál­ní­ho seri­á­lu, ve kte­rém se Liam badass mother­fuc­ker, coby akč­ní odnož Reno Rainese, sna­ží pokrá­jet všech­ny a všech­no co sto­jí v ces­tě mezi bez­pe­čím jeho a jeho rodi­ny.

Když ten­to dojem pře­jde, při­chá­zí dal­ší, mno­hem sil­něj­ší. Tohle je vlast­ně laci­ná kopír­ka sním­ku Uprchlík! A máte prav­du. Po zby­tek fil­mu tomu oprav­du tak je. Bryan se sna­ží očis­tit své jmé­no, na sto­pě mu je svě­do­mi­tý a prá­vo ctí­cí detek­tiv (Forest Whitaker) a pros­tě celé to při­pa­dá tako­vé běž­né a už sto­krát vidě­né, včet­ně zása­do­vé­ho poli­cis­ty, kte­rý má poně­kud neor­to­dox­ní úchyl­ky a postu­py, kte­rý­mi oplý­vá během nahá­ně­ní hlav­ní­ho hrdi­ny. 96 hodin: Zúčtování je totiž nejmé­ně ori­gi­nál­ní film za hod­ně dlou­hou dobu. Což o to, že svo­ji prá­ci zvlá­dá rela­tiv­ně obstoj­ně a celou hru na štvan­ce, kte­rý se sna­ží za kaž­dou cenu dobrat prav­dy, hra­je doce­la obstoj­ně, když to celé půso­bí tak moc rutin­ně a vykon­stru­o­va­ně. Ony i ty nesku­teč­ně pře­kva­pi­vé dějo­vé zvra­ty jsou před­ví­da­tel­né i na míle (tedy kilo­me­t­ry) dale­ko.

Když k tomu navíc fyzi­kál­ní pro­jev Liama Neesona a jeho dablé­rů limi­tu­je nekon­zis­tent­ní a pře­de­vším cel­kem nepře­hled­ný střih, je to cel­kem dvo­ji­tá ško­da. Třetí Taken je totiž prá­vě díky tomu vrh­nu­to do vod šíle­né­ho prů­mě­ru, kde ani sym­pa­tic­ký hlav­ní hrdi­na a v cel­ku solid­ní vyšet­řo­va­tel na jeho sto­pě neza­chrá­ní jinak topí­cí se bár­ku prů­měr­nos­ti.

Olivier Megaton zkrát­ka nato­čil děs­né pokra­čo­vá­ní kdy­si parád­ní­ho a oje­di­ně­lé­ho akč­ní­ho sním­ku, ze kte­ré­ho se díky finanč­ní­mu úspě­chu sta­la série s sil­ně kle­sa­jí­cí ten­den­cí. Liam Neeson coby hlav­ní zabi­ják je pořád fajn, stej­ně tak jako lidé kolem něj nema­jí pří­liš moc co nabíd­nout. Problém je ovšem v tom, že tuto skrz na skrz prů­měr­nou akč­ní sláta­ni­nu táh­ne prud­ce k zemi až šíle­ná režie a nesku­teč­ně nepří­jem­ný střih, kte­rý zasti­ňu­je i jinak prů­hled­ný a ste­re­o­typ­ní scé­nář. S ledo­vým kli­dem si rád dám tak dal­ší laci­nou kopii této série, kde Liam Neeson bude mlá­tit padou­chy a sypat při­tom nekom­pro­mis­ní hláš­ky, avšak dal­ší pokra­čo­vá­ní této série, kte­rá z něj toho­to pro­to­typ­ní­ho hrdi­nu udě­la­la, si radě­ji odpus­tím.  A Megatona už někdo koneč­ně odstřih­ně­te od zdro­jů, to se pros­tě nedá...