Zrození Planety Opic | Rise of the Planet of the Apes [80%]

http://www.csfd.cz/film/281606-zrozeni-planety-opic/

Letošní léto je na nabíd­ku bloc­kbus­te­rů cel­kem boha­té. Jelikož jsme se však už pře­houp­li do dru­hé půle, vět­ši­na stu­dií už své nej­vět­ší let­ní láka­dla vypus­ti­la. Některé zazá­ři­li jako tře­ba dru­há Pařba či posled­ní Potter, jiní nao­pak zkla­ma­li, nej­ví­ce pak komik­so­vý Green Lantern kte­rý jde do našich kin příští týden. Stále však má let­ní pro­gra­mo­vá nabíd­ka kin co nabíd­nout. V době, kdy je v módě veš­ke­rá recyk­la­ce ově­ře­ných zna­ček tak při­šla i řada na mno­ho let mrt­vou sérii (ne, Burtonovu ver­zi nepo­čí­tám) o Planetě opic. 

Vědec Will Rodman se dlou­ho let sna­ží bez­vý­sled­ně najít lék na Alzheimerovu cho­ro­bu. Motivací k tomu­to sna­že­ní je mu jeho nemoc­ný otec, jehož stav se zhor­šu­je. Po neú­spě­chu žádosti o tes­ty na lidech se Will roz­hod­ne pro ris­kant­ní krok a své­mu otci apli­ku­je lék. Zároveň však doma ukrý­vá malé­ho šim­pan­ze Caesara, potom­ka jed­no­ho z jeho tes­to­va­cích sub­jek­tů. Vše ale nevy­dr­ží dlou­ho a stav otce se začí­ná opět zhor­šo­vat. Will pro­to musí při­jít s účin­něj­ší meto­dou apli­ka­ce léku do lid­ské­ho orga­nis­mu. Caesar zatím dospí­vá a jeho inte­li­gen­ce v důsled­ku půso­be­ní léku začí­ná narůs­tat.

Zrození pla­ne­ty opic se roz­hod­lo jít poně­kud jinou ces­tou než vět­ši­na bloc­kbus­te­rů a spí­še se zamě­řu­je na osob­ní pro­blémy. Celkově je totiž dale­ko seri­oz­něj­ší a váž­něj­ší, což ješ­tě dotvá­ří skvě­lá gra­fi­ka šim­pan­zů. Těm se navíc daří v prů­bě­hu fil­mu strh­nout sym­pa­tie divá­ků na svo­ji stra­nu a tak cel­kem sil­ně zasti­ňu­jí herec­ký ansám­bl v poza­dí. V tom se skrý­vá ta výho­da Zrození, neboť s původ­ní lát­kou pra­cu­je jen okra­jo­vě a spí­še se zamě­řu­je na vývoj Caesara a jeho pře­rod až ve vůd­ce inte­li­gent­ních opic.

Letos je to tak již dru­hý vyda­ře­ný prequel během krát­ké doby. Oproti X-Man: První tří­da je ale Zrození Planety opic znač­ně osob­něj­ší a komor­něj­ší. I přes počá­teč­ní rela­tiv­ní neza­jí­ma­vost se však během chví­le dostá­vá divá­ko­vi pod kůži a po hodi­ně a půl má člo­věk pocit uce­le­né­ho zážit­ku, kte­rý pře­kva­pi­vě dob­ře dokres­lu­je celé uni­ver­sum série. Dokonce ani divá­ci nezna­lí série si při­jdou na své, neboť zde není potře­ba zna­los­ti žád­né­ho dílu a na samot­nou sérii odka­zu­je stej­ně jako u zmí­ně­ných X-Manů jen pár odka­zů během fil­mu.  

Ze Zrození Planety opic se tak stá­vá pře­kva­pi­vý čer­ný kůň léta. Bez roz­sáh­lé kam­pa­ně, bez hvězd nej­vyš­ší­ho kalib­ru (James Franco pro­mi­ne) a v pod­sta­tě bez zave­de­né znač­ky (pře­ce­jen už je to dlou­ho od posled­ní regu­lér­ní Planety) se jed­ná o jeden z nej­po­ve­de­něj­ších fil­mů léta. Když k tomu navíc při­čtu pří­jem­nou hud­bu, není co řešit. Opičák Caesar si vás pros­tě zís­ká.

Opice jsou zpět. Návrat ne úpl­ný počá­tek jejich vze­stu­pu se jim ale poda­řil na jed­nič­ku. Zrození Planety opic je na pomě­ry bloc­kbus­te­ru poměr­ně dost komor­ní a seri­oz­ní, to ovšem ani tro­chu neva­dí. Skvělé digi­tál­ní tri­ky, sluš­ná hud­ba, napě­tí a hut­ná atmo­sfé­ra na poza­dí osob­ní­ho kon­flik­tu a pře­ro­du jed­no­ho šim­pan­ze ve vůd­ce celé smeč­ky. Jeden z vůbec nej­lep­ších dílů série.